Zdá se Ti, že biologie musí být nuda? Že studium přírodních věd není žádné dobrodružství? A nebo se chceš dozvědět, jak ve svém životě lépe čelit stresu? Pak Tě zvu k rozhovoru s Lucií Ráčkovou, kterou práce v laboratoři přivedla až k výzkumné expedici do Antarktidy. Aktuálně je jejím snem zkoumat vliv stresu na člověka ve vesmíru. Letos v létě se plánuje zúčastnit školy Space Summer Program v Brazílii, pořádaného International Space University. Každý Evropan, který ve vesmírném sektoru něco znamená, ji absolvoval. Být astronautkou nechtěla odmala. Přivedlo ji k tomu právě až zkoumání stresu.

Lucie Ráčková na výzkumné expedici v Antarktidě. Foto: Filip Haiduk

Luci, znám Tě jako studentku antropologie, s níž jsem se potkávala na některých přednáškách a cvičeních. Byla biologie Tvoje „první láska“, nebo Tvé kroky směřovaly původně ještě někam jinam?

Původně jsem studovala umělecké gymnázium. Specializovala jsem se zde na hudbu a směřovala ke kariéře v symfonickém orchestru. Po maturitě jsem ale zamířila jinam, s tím, že se k hudbě vždycky mohu vrátit. Uchvátila mě antropologie, možnost studovat člověka z pohledu jak biologie, tak sociálních věd. Současně jsem nastoupila také na experimentální biologii, abych se seznámila s laboratorními metodami a principy v biologických vědách. Chtěla jsem si během studia vybrat z obou oborů ten, který mě bude bavit víc, ale nakonec dokončila obě bakalářská studia. Dál jsem potom pokračovala jen v antropologii a zapojovala se do dalších přírodovědeckých projektů. Věda mě tak vtáhla, že jsem se k hudbě už nevrátila.

Jak se to člověku přihodí, že najednou plánuje cestu na Měsíc? 😃

Stalo se to všechno kvůli (nebo díky?) stresu. Ten mě začal zajímat už během bakalářského stupně, proto byl součástí tématu mé bakalářské i diplomové práce. Stres je totiž mechanismus, kterým se organismy mění, a to i napříč generacemi. Například v těhotenství dokáže prostředí a prožívání matky ovlivňovat vývoj dítěte. Zkoumání stresu mne přivedlo až do výzkumné skupiny prof. Julie Dobrovolné. Její přednášku o způsobech měření stresu objektivně, neinvazivně a v reálném čase na bázi termodynamiky jsem slyšela na nějakém semináři neurověd na LF a naprosto mě to uchvátilo. Šla jsem se zeptat, jestli bych s ní mohla spolupracovat, a ona mne přijala do své výzkumné skupiny. Po roce mi nabídla PhD téma Trajektorie akutního stresu v izolačních experimentech se zaměřením na izolované geografické oblasti a kosmický výzkum. Studuji prožívání stresu u dospělých lidí, především těch, kteří jsou vystaveni extrémním podmínkám, jako např. vědci na Antarktidě, nebo kosmonauti ve vesmíru. 

V roce 2021/2022 jsem se jako výzkumník zúčastnila expedice Masarykovy univerzity na ostrov Jamese Rosse v Antarktidě, nyní přichází na řadu ten vesmír. Už po návratu z expedice jsem se přihlásila jako výzkumník a člen mission control support na cvičnou vesmírnou misi CHILL ICE II společnosti ICEE.Space pořádanou na Islandu a dostala se do komunity vesmírných nadšenců, kteří denně pracují na tom, aby člověka dostali na Měsíc a dál. A mně ten kosmický výzkum doslova učaroval. 🙂

V listopadu 2022 jsem jako analogická astronautka vyrazila na misi, kterou pořádala Španělská Astroland Interplanetary Agency. Strávila jsem tam zhruba týden v jeskyni, kde jsme simulovali pobyt na Marsu. Byla to super zkušenost a moc jsem si to užila, ale přišlo mi, že to pro mne vůbec není výzva. Měla jsem pocit, že se po prvních pěti dnech teprve zabydluju v jeskyni. Když už jsme měli jít pryč, moje kolegyně říkaly „Dobrý, ale už stačilo,“ zatímco mně se odtamtud vůbec nechtělo. 

Tohle všechno dohromady mne nakonec dovedlo k rozhodnutí přihlásit na astronautské zkoušky. Nebude to jednoduché, konkurence je velká a cesta je nákladná, mezi plusy v přihlášce se počítají letecké zkoušky, potápěčská certifikace či analogické mise, které se pohybují v řádech tisíců eur. Já ale udělám vše, co bude v mých silách, abych se tam nahoru dostala jako výzkumník, a mohla tam provádět řadu experimentů v oblasti fyziky, biologie, medicíny a dalších. 

Zažila jsi extrémní podmínky na Antarktidě, na Islandu jsi se zúčastnila cvičné vesmírné mise. S takovými zkušenostmi je pro Tebe asi snadné odpovědět na otázku „Co by sis sbalila s sebou na pustý ostrov“?

To záleží, co na tom pustém ostrově máme, je tam elektřina? :D Já bych moc ráda řekla, že knihu, protože to je takové ušlechtilé, ale bohužel kvůli vědě čtu pořád něco, takže na pustý ostrov bych si nabalila seriály. Kdyby tam náhodou nebyla elektřina, tak bych si sbalila hudební nástroj, protože to je nedocenitelný prvek pro trávení volného času s lidmi ve skupině. No a jestli si vybavuju něco, co mi fakt chybělo při těchto izolacích, tak to bylo točené pivo a nakládaný hermelín. :D

V Antarktidě jsi hodnotila stres ostatních členů posádky. Jak ses sama vypořádávala se stresovými situacemi?

Musím říct, že s každou novou zkušeností mi to vypořádávání se jde lépe a lépe. Ty mise a expedice mi pomohly získat nadhled a sebevědomí, ze kterých aktuálně velmi čerpám. Nicméně během expedice jsem byla v podstatě úplně poprvé pořádně na delší dobu v zahraničí (a rovnou to byla izolace na Antarktidě), byla jsem tam úplně sama jako výzkumník zaměřený na studium člověka bez přímého vedení na místě a občas jsem se dostala do situací, které mi byly velmi nepříjemné. V takových situacích mi pomohlo zachovat klid, chladnou hlavu, humor, odejít do soukromí nebo vyhledat podporu u někoho blízkého. Důležitá byla však i prevence. Já potřebuji pohyb, takže jsem se snažila běhat nebo procházet, pravidelně jsem meditovala a praktikovala dechová cvičení, nebo jsem si prostě dala volno, kdy jsem koukala na seriály nebo si četla (ano, na Antarktidě jsem poprvé po asi pěti letech přečetla celou beletristickou knihu, knihu, která měla více než tři sta stran a nebyla to anatomie nebo buněčná biologie a genetika). Skvělý způsob prevence proti stresu nabídl také hlavní technik, který nás učil otužování ve vaničce před stanicí - to pomáhá skvěle.

Je nějaká strategie, kterou bys poradila čtenářům, aby se dokázali lépe vypořádat se stresem ve svém životě?
Je to tři dny zpátky, kdy jsem měla příležitost setkat se s francouzskými astronauty, které minulý rok zvolila ESA. Ptala jsem se jich, jak se vyrovnávají se stresem, a myslím, že jejich rady byly velmi dobré. Sophie Adenot mi sdělila, že pro ni je nejdůležitější získat kontrolu nad situací. Když se dostane do situace, která je stresující, snaží se odpovědět na tři základní otázky: 

  • Je to situace, která mne ohrožuje na životě?
  • Jde o to, že na sebe vyvíjím tlak ve snaze podat nejlepší výkon?
  • Je tam časová tíseň?

Jen to, že si zkategorizujete situaci podle těchto tří otázek, dodá nadhled a vnímanou kontrolu nad situací a lépe se s ní pak vypořádáte. Arnaud Prost zase řekl, že pro něj je důležité dopředu se připravit na možné komplikace. Snaží se dopředu představit si, co by se mohlo pokazit, a na každý tento scénář si připraví adekvátní reakci. Při akci má potom připravený balíček, ze kterého může čerpat. Myslím si, že tyto rady jsou aplikovatelné i do běžného života. Samozřejmě je důležitá prevence proti stresu, umět relaxovat, vypustit páru a posilovat svou odolnost aktivitami jako je cvičení, otužování a podobně.

Je nebo bylo pro Tebe studium někdy stresující? A měla bys nějaký konkrétní tip pro vyučující a žáky/studenty, jak se stresem pracovat?

Studium samozřejmě je stresující, škola na nás klade velké nároky, musíme se naučit těžkou látku, často se dostaneme do situace, kdy si připadáme, že toho je moc a nebo že na úkoly nemáme dostatek času. Každá zkouška nebo prezentace na veřejnosti, kdy jsme hodnoceni za naše znalosti a výkon, je stresující. Určitě je velmi důležitá prevence, jako je zodpovědná příprava, pravidelnost či režim, work-life balance. A když se dostaneme do situace, která je stresující, je dobré pokusit se najít vnitřní klid, podporu vnitřní nebo od spolužáků/kolegů/vedoucích. Nakonec během studia v naprosté většině nejde o život a to je také velmi důležité si uvědomit. Dílčí selhání nejsou katastrofální, často vedou k tomu, že nás v důsledku posilní. A jak by řekl klasik, když nejde o život, tak jde o nic. 😊


Máš nějaký nejhorší/nejnáročnější zážitek ze svých dobrodružných cest? Co bys nejlépe nechtěla už znovu zažít?

Tohle je velmi zajímavá otázka, na kterou by šlo odpovědět různými způsoby; já jsem se rozhodla odpovědět upřímně. Během mých cest jsem se dostala do řady nebezpečných situací. Některé dokonce byly i na hraně ohrožení života, kdy jsem se dostala do nebezpečného terénu a například hrozilo, že se mohu fatálně zranit. Nic z toho mne ale nevystresovalo tolik, jako třeba logistické komplikace, kde byly v sázce větší obnosy peněz nebo možnosti kontaktu s vnějším světem. Kupříkladu když vám uletí letadlo a najednou musíte koupit novou letenku, ubytování, omluvit se v práci, kde na vás řada lidí spoléhá, to je docela významný stres, který by byl o to větší, kdybyste peníze neměli. Ještě horší je, když se vám do toho vybije mobil a nemůžete jej nabít ani se zeptat na cestu, protože neumíte tamní řeč a „domorodci“ anglicky neumí. I toto jsou zkušenosti, na jejichž základě již mám představu o tom, co v dalších situacích dělat.

Co na letním Space Summer Program v Brazílii zažiješ?

Space Summer Program bude trvat devět týdnů a měl by mě připravit pro začátek kariéry ve vesmírném sektoru. Je rozdělený na tři fáze. První část budou tvořit přednášky a workshopy. Získáme přehled o všech základních tématech od technických aspektů, přes biomedicínské až po zásady podnikání. Tato fáze bude zakončená zkouškou z vyučovaných oblastí. V druhé fázi budeme navštěvovat workshopy a semináře v různých výzkumných ústavech a firmách, které nám ukážou, jak se naučené vědomosti aplikují v praxi. Dostaneme jednotlivě zadané projekty, z nichž připravíme prezentaci nebo publikaci na konferenci. Třetí fáze bude věnovaná týmovým projektům, kde budeme tvořit řešení na palčivé problémy vesmírného sektoru, a bude zakončená prezentací a závěrečnou shrnující prací. Samotná škola je velmi prestižní, mezi její zaměstnance patřilo více než deset astronautů, včetně Buzze Aldrina, který byl tři roky jejím prezidentem.

Jak tě můžou čtenáři podpořit?

Na podporu účasti na ISU SSP jsem založila sbírku na Donio.cz a tu se podařilo naplnit během pěti dnů. Je to naprosto neuvěřitelné a jsem moc vděčná za podporu finanční i slovní. Sbírka tam bude ještě necelé dva měsíce. Co se vybere navíc, to mi pomůže v dalších vzdělávacích aktivitách a přípravách na analogické vesmírné mise, neboť na ně momentálně nemám žádnou finanční podporu: např. na cvičnou misi AMADEE 24, kde přijali můj výzkumný projekt, APICES, kde připravuji výzkumnou část zaměřenou na člověka a které se bude účastnit i náš ESA astronaut Aleš Svoboda, nebo misi Asclepios IV, na kterou se hlásím jako analogická astronautka. Mezi možné vzdělávací a networkingové aktivity pak patří konference ICES 2023 nebo IAC 2023.
 

Expedice Masarykovy univerzity na ostrov Jamese Rosse v Antarktidě.

Fotografie pocházejí z výzvy na donio.cz.