Kdo může za to, že nic nevidím?

„Kdo za to může?“ ptáme se, když se někomu děje něco špatného. Přestože jsme tak skeptičtí, že by jeden řekl, že nás žádná ošklivá příhoda už nemá šanci zaujmout, protože jsem nic jiného nečekali, stejně pokaždé začneme řešit, co bylo příčinou a kdo je za to zodpovědný. Chodí na učňák? Jeho rodiče se mu nevěnovali! Nemají děti? Určitě brala před svatbou antikoncepční pilulky. Našli mu rakovinu? Viděla jsem ho jíst chleba se salámem, při takovém životním stylu se není co divit.

Chceme si věci zařadit, mít v nich jasno. Nic se neděje jen tak. Všechno má svou příčinu a následek. Moc dětí, málo dětí, nemoc, ztráta práce i ztráta vlasů, všechno má svůj důvod. A naši blízcí mají většinou naprosto jasno v tom, který to je. Někdy kolik lidí, tolik důvodů, ale tím se nikdo nenechá rozházet. Před dvěma tisíci lety lidé nebyli jiní. Pokud měl někdo trable, neptali se, jak mu pomoci, ale kdo za to může. Takže když šli učedníci s Ježíšem okolo slepého muže, zeptali se na to také. A u takové katastrofy, jakou je slepota od narození, bylo jasné, že je za tím něco velkého. Slepota od narození je tak kruté postižení, že to může být leda trest. Trest za hřích. Zhřešil on, nebo jeho rodiče?

Jak to učedníci mysleli, že by to mohl být trest za hřích samotného postiženého, není jasné. V převtělování židé nevěřili. Možná jen nechtěli vznést rovnou obvinění vůči rodičům: určitě provedli něco hrozného, když za to jejich syn tak trpí. Že je to tak? Ježíš není babka z trhu, takže nereagoval „No to mi povídejte, něco takového za tím musí být, já jsem slyšel, že jeho táta zamlada…,“ a možnost postižení jako trestu popřel. Zní to na jednu stranu hezky, že je dotyčný ubožák vyvolen, aby se na něm zjevily Boží skutky, ale nedivili bychom se, kdyby si večer doma povzdechl „Taky sis mohl vyvolit někoho jiného.“ Desítky let žebrat, nemít ženu, děti, poslouchat necitlivé poznámky kolemjdoucích… Zázrak je prima, ale pochopili bychom, kdyby bylo bývalému slepci ztracených let líto. On přece nic neprovedl, nemohl Ježíš zjevovat Boží skutky na někom, kdo by si tu, byť - jak se teď ukázalo - jen dočasnou slepotu zasloužil?

Kdo čím zachází, tím také schází. Ježíš slepce uzdravil. Jenže uzdravovat hříšníky je riziko. Zvlášť když to děláte v sobotu. Protože tak vyvstane otázka, jestli je to vůbec možné, dělat v sobotu zázraky. Zázraky může dělat někdo, s kým je Hospodin. Jenže Hospodin přece nebude s někým, kdo porušuje jeho zákony. Tak kdo teda je ten chlápek, co maže slepce blátem, a oni pak vidí, i když nikdy předtím neviděli? Co si o něm myslíte? Za koho ho pokládáte?

Kdo čím zachází, tím také schází. Farizeové tak dlouho řešili, kdo Ježíš je a kdo smí vidět a kdo ne, až se dozvěděli, že Ježíš přišel proto, aby ti, kdo nevidí, viděli, a ti, kdo vidí, aby oslepli. A nepočítá se realita, ale to, co kdo o sobě říká, takže chudáci farizeové mají smůlu, jsou hříšní až na půdu, protože svou slepotu nepřiznávají.

O slepcově morálním profilu moc nevíme. „Nezhřešil“ neznamená „nikdy nezhřešil“, ale „slepota není trestem za jeho hřích“. Když je mu podána ruka, chopí se jí. Svého zachránce považuje za proroka a zřejmě je připraven mu odkývat cokoli – ten, kdo ho zachránil, je už navždy jeho pánem. Farizeové radost z uzdravení slepce nesdílejí. Neptají se, kde je ten mocný muž, aby ho pozvali do svého domu, neradují se z naděje pro další nemocné. Řeší dodržování, respektive nedodržování pravidel. Nevědí, kdo je muž, který koná zázraky, vědí, že v sobotu se zázraky konat nesmějí. Jejich městem prochází Syn Boží, zvedá z prachu trpící a farizeové se přou, jak velký hřích je někomu v sobotu pomoci.

Někdo je slepý od narození a jiný se učiní slepým sám, když pro jedno nevidí zbytek. Pokud nepoznáme, co nám chybí, nemůžeme po tom toužit, ani být vděční, když to dostaneme…

Chudáci farizeové. Už se zase tetelíme blahem, že nejsme jako oni. To my přece… my přece moc dobře víme, kdo může za tu či onu naši neschopnost. Neprosíme o uzdravení pro sebe, ale o trest pro ty druhé - nebo aspoň maličké zadostiučinění. Možná je nám i dobře s naší neschopností, kdo může něco chtít po slepých a chromých? Dokud se neuzdravíme, nevíme, o co přicházíme. Kdybychom to zjistili, bylo by nám to líto. Radši oči neotvírat a svou dosavadní bídu nevidět. Kolikrát už nám Ježíš potřel blátem oči a poslal nás do rybníka se umýt – a my jsme si zaťukali na čelo, prohlásili, že známe přírodní zákony (to jsou taky zákony Boží, přece) a nikam nešli. 

Nemoci a jiná strádání nejsou trestem za hřích. Leckdy se uzdravení nenabízí a je potřeba své trápení přijmout. Je ale škoda se svých bolů, svých traumátek a traumat, která nám zavírají oči, držet, pokud se nám uzdravení nabízí. Není to tak, že na nás Pán Bůh zapomněl. Na to, abychom mohli cítit vděčnost, musíme dojít alespoň k tomu rybníku. Musíme si připustit nejen svou slepotu, ale i to, kým pro nás může být Pán, když ho poslechneme.

4. neděle postní

1. ČTENÍ 1Sam 16,1b.6-7.10-13a
David je pomazán za krále nad Izraelem.

Čtení z první knihy Samuelovy.
Hospodin řekl Samuelovi: "Naplň svůj roh olejem a jdi! Posílám tě k Jesseovi, Betlémanu, protože jsem si vyhlédl krále mezi jeho syny."
   Když (Samuel) přišel a spatřil Eliaba, řekl si: "Jistě tenhle je před Hospodinem jeho pomazaný." Hospodin však řekl Samuelovi: "Nevšímej si jeho vzhledu ani vysoké postavy, neboť ho vylučuji. Nedívám se totiž jako člověk; člověk soudí podle zdání, Hospodin vidí do srdce."
   Jesse předvedl před Samuela sedm svých synů, ale Samuel řekl: "Mezi nimi Hospodin nevyvolil nikoho." A zeptal se: "Jsou to již všichni chlapci?" Jesse odpověděl: "Ještě je nejmladší, ten pase stáda." Samuel tedy řekl Jesseovi: "Pošli pro něho, neboť nesedneme k jídlu, dokud sem nepřijde." Poslal tedy a uvedl ho: byl plavovlasý, s krásnýma očima a milého vzhledu. Tu řekl Hospodin: "Nuže, pomaž ho; to je on."
   Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. Od toho dne i nadále působil s Davidem Hospodinův duch.

Žl 23(22),1-3a.3b-4.5.6 Odp.: 1
Odp.: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout, občerstvuje mou duši.
Odp.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Odp.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Odp.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.
Odp.

2. ČTENÍ Ef 5,8-14
Vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Efesanům.
   Bratři! Byli jste kdysi tmou, ale teď jste světlem v Pánu. Žijte jako děti světla. Ovoce toho světla totiž záleží ve všestranné dobrotě, spravedlnosti a v životě podle pravdy. Zkoumejte, co se líbí Pánu, a nemějte žádnou účast v těch neplodných skutcích tmy; spíše je veřejně odsuzujte. Vždyť člověku je hanba už jen o tom mluvit, co ti lidé potají páchají. Všechno, co se odsoudí, ukáže se v pravém světle. Všecko totiž, na co se vrhne světlo, je potom zřejmé. Proto se říká (v Písmě) : Probuď se, spáči, vstaň z mrtvých, a Kristus tě osvítí.

EVANGELIUM Jan 9,1-41
Šel, umyl se, a když se vrátil, viděl.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš uviděl cestou člověka, který byl od narození slepý. Jeho učedníci se ho zeptali: "Mistře, kdo zhřešil: on sám, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?"
    Ježíš odpověděl: "Nezhřešil ani on, ani jeho rodiče, ale mají se na něm zjevit Boží skutky. Musíme konat skutky toho, který mě poslal, dokud je den. Přichází noc, kdy nikdo nebude moci pracovat. Pokud jsem na světě, jsem světlo světa."
   Po těch slovech plivl na zem, udělal ze sliny bláto, potřel mu tím blátem oči a řekl mu: "Jdi se umýt v rybníku Siloe" - to slovo znamená "Poslaný". Šel tam tedy, umyl se, a když se vrátil, viděl.
   Sousedé a ti, kteří ho dříve vídali žebrat, se ptali: "Není to ten, který tu sedával a žebral?" Jedni tvrdili: "Je to on." Jiní říkali: "Není, ale je mu podobný." On řekl: "Jsem to já." Ptali se ho tedy: "Jak to, že teď vidíš?"
   On odpověděl: "Člověk jménem Ježíš udělal bláto, pomazal mi oči a řekl: 'Jdi k Siloe a umyj se!' Šel jsem tedy, umyl se a vidím." Ptali se ho: "Kde je ten člověk?" Odpověděl: "To nevím."
   Přivedli toho bývalého slepce k farizeům. Ten den, kdy Ježíš udělal bláto a otevřel mu oči, byla zrovna sobota. Také farizeové se ho znovu vyptávali, jak nabyl zraku. On; jim odpověděl: "Přiložil mi na oči bláto, umyl jsem se a vidím."
   Někteří farizeové říkali: "Ten člověk není od Boha, protože nezachovává sobotu." Jiní ale namítali: "Jak by mohl hříšný člověk dělat takové zázraky?" A nemohli se dohodnout. Znovu se tedy zeptali toho slepého: "Co ty o něm říkáš, když ti otevřel oči?" On odpověděl: "Je to prorok."
   Židé však tomu nechtěli věřit, že byl slepý a že nabyl zraku, až si zavolali rodiče toho uzdraveného slepce a zeptali se jich: "Je to váš syn, o kterém vy říkáte, že se narodil slepý? Jak to, že teď vidí?" Jeho rodiče odpověděli: "Víme, že je to náš syn a že se narodil slepý. Ale jak to přijde, že teď vidí, to nevíme, a kdo mu otevřel oči, to my nevíme. Zeptejte se jeho. Je dospělý, ať mluví sám za sebe." To jeho rodiče řekli, protože se báli židů. Židé se už totiž usnesli, aby každý, kdo Ježíše vyzná jako Mesiáše, byl vyloučen ze synagógy. Proto jeho rodiče řekli: "Je dospělý, zeptejte se jeho."
   Zavolali tedy ještě jednou toho bývalého slepce a řekli mu: "Vzdej Bohu chválu! My víme, že ten člověk je hříšník." On odpověděl: "Zda je hříšník, to nevím, ale vím jedno: že jsem byl slepý, a teď vidím." Zeptali se ho tedy: "Co s tebou udělal? Jak ti otevřel oči?" Odpověděl jim: "Už jsem vám to řekl, ale jako byste to neslyšeli. Proč to chcete slyšet znovu? Chcete se snad i vy stát jeho učedníky?"
   Osopili se na něj: "Ty jsi jeho učedník! My jsme učedníci Mojžíšovi. My víme, že k Mojžíšovi mluvil Bůh, o tomhle však nevíme, odkud je."
   Ten člověk jim odpověděl: "To je skutečně divné, že vy nevíte, odkud je - a otevřel mi oči. Víme, že hříšníky Bůh neslyší, ale slyší toho, kdo je zbožný a plní jeho vůli. Od věků nebylo slýcháno, že by někdo otevřel oči slepému od narození. Kdyby tento člověk nebyl od Boha, nic by nedokázal."
   Řekli mu: "V hříších ses celý narodil - a ty nás chceš poučovat?" A vyhnali ho. Ježíš se dověděl, že ho vyhnali; vyhledal ho a řekl mu: "Věříš v Syna člověka?" Odpověděl: "A kdo je to, pane, abych v něho uvěřil?" Ježíš mu řekl: "Viděls ho: je to ten, kdo s tebou mluví." On na to řekl: "Věřím, Pane!" a padl před ním na kolena.
   Ježíš prohlásil: "Přišel jsem na tento svět soudit: aby ti, kdo nevidí, viděli, a kdo vidí, oslepli." Slyšeli to někteří farizeové, kteří byli u něho, a řekli mu: "Jsme snad i my slepí?" Ježíš jim odpověděl: "Kdybyste byli slepí, neměli byste hřích. Vy však říkáte: 'Vidíme'. Proto váš hřích trvá."