„Se smutkem v srdci vám oznamujeme, že do radosti Boží odešel…“ Možná se to takhle doslova na parte nikdy neobjevilo, ale podobné vyznění bývá dost obvyklé. Smrt je pro nás spojena se smutkem. Je to něco nežádoucího, natolik nežádoucího, že častou lamentací nad úmrtím je „To se nemělo stát!“ Trochu zvláštní u jediné jistoty, kterou v životě máme. Na žal se pak, jsme-li křesťané, pokusíme naroubovat trochu naděje. Jako Marta: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“ Ale že by to v tuhle chvíli nějak zvlášť pomáhalo…

Zdroj: Flickr

Je to vidět i v pozitivním chápání dnešního evangelia o vzkříšení Lazara. Bereme ho jako vrchol Ježíšových zázraků. Je to borec, i mrtvé křísí! Přitom, jak nám připomíná Karel Čapek ve svém apokryfu, na rozdíl od jiných zázraků má tenhle jen dočasné trvání. Lazar se nestal nesmrtelným. Žil o pár let déle, nic víc. Uzdravení chromí pravděpodobně znovu nezchromli a očištění malomocní umřeli na něco jiného než na malomocenství. Lazar byl zachráněn ze smrti jen dočasně.

V dnešní době blahobytem umožněné inkluze se někdy i ošijeme: proč museli být všichni zdraví, všichni stejní? Nebyl by větší div, kdyby Ježíš přesvědčil lidi, aby slepce nenechávali žebrat? Kdyby chudé vdovy přijali do svých domovů? Ježíš pomohl pár jednotlivcům. Situaci těch ostatních lidí s handicapem nijak nezměnil, i po jeho pozemském působení byly za městy lokality pro malomocné a slepci čekali na almužnu.

Pochopitelně. Ježíš nebyl revolucionář. Nepřišel dělat sociální reformu. To mohou na základě jeho slov dělat lidé. Ježíš přišel zvěstovat Boží lásku k nám. Jestli tuto zvěst dokážeme přetavit do lidské lásky k lidem, to už je na nás. O lidská těla a mysl se máme starat my lidé. Ježíš přišel uzdravovat duše. „Odpouštějí se ti hříchy,“ říká, a podává tak lék k záchraně. Nabízí nám zdroj síly pomáhat vozíčkářům a chodit číst do domovů důchodců. Víc přijati, než když jsou vám odpuštěny hříchy, být nemůžete. Jak jinak byste chtěli reagovat než přijetím jiných pochroumaných lidí?

Jenže ne. My obdivujeme vzkříšení těla. Rozlévá se v nás radost při pouhém čtení o proměnění vody ve víno. Jásáme s rodinami uzdravených. Intenzita našich modliteb, pokud někdo v naší blízkosti onemocní, výrazně zesílí. Když přijdeme o práci, prosíme přátele o modlitby, i když by se dalo říct, že situaci máme hodně ve svých rukou. Kdo z nás obvolával přátele a prosil „Modli se za mě, ať jsou mi odpuštěny hříchy?“ Fráze z liturgie… ale neprocházíme-li zrovna obracením v charismaticky laděném společenství, od srdce a sami ze sebe takovou větu nahlas nikdy neproneseme. Na čem nám záleží?

Bůh ví, koho stvořil. A tak Ježíš chodí a krmí a uzdravuje a křísí. Utěšuje: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží.“ Jste jako malé děti, které sledují ruku, ale ne to, co ruka kreslí. Ano, mějte radost z uzdravení a vzkříšení, ale zvedněte oči, ať vidíte, čí je to dílo. Ježíš nechává lidi se radovat z toho, co jim radost působí. Jen občas zmíní, že to, o co jde, je, že se těm lidem odpouštějí hříchy. Jsou přijati. Je to inkluze. Jsou přijati víc než se svými fyzickými specifiky. Jsou přijati se svými zmrzačeními dušemi. Na nás je přijímat slepé a chromé, tedy lidi se smyslovými a fyzickými handicapy. To je naše práce. A jestli někdo onemocní ke smrti, je to jen smrt těla. Byl přijat. Smrt se se slávou Boží nevylučuje. Důkazem Boží lásky není prodloužení života o pár let, důkazem Boží lásky je přijetí, které nikdy nekončí.

 

 

5. neděle postní

1. ČTENÍ Ez 37,12–14
Vdechnu vám svého ducha a ožijete.

Čtení z knihy proroka Ezechiela.
Toto praví Hospodin Bůh:
    „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! Vdechnu vám svého ducha a ožijete, usídlím vás ve vaší zemi, a tak poznáte, že já, Hospodin, jsem to řekl a vykonal,“ praví Hospodin.

Žl 130(129),1–2.3–4.5–6a.6b–8 Odp.: 7
Odp.:
U Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. Z hlubin volám k tobě, Hospodine, Pane, vyslyš můj hlas! Tvůj sluch ať je nakloněn k mé snažné prosbě!
Odp.
Budeš-li uchovávat v paměti viny, Hospodine, Pane, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění, abychom ti mohli v úctě sloužit.
Odp.
Doufám v Hospodina, duše má doufá v jeho slovo, má duše čeká na Pána více než stráže na svítání.
Odp.
Více než stráže na svítání ať čeká Izrael na Hospodina, neboť u Hospodina je slitování, hojné je u něho vykoupení. On vykoupí Izraele ze všech jeho provinění.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 8,8–11
Sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
   Bratři!
Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží.
   Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho. Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. A když sídlí ve vás Duch toho, který z mrtvých vzkřísil Ježíše, pak ten, který vzkřísil z mrtvých Krista Ježíše, probudí k životu i vaše smrtelné tělo svým Duchem, který sídlí ve vás.

EVANGELIUM Jan 11,1–45
Já jsem vzkříšení a život.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocný.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
    Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocný, zůstal ještě dva dni v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“
   Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat – a zas tam jdeš?“
   Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí ve světle tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“
   Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“
   Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí.
   Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“
   Tomáš – řečený Blíženec – vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“
   Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem.
   Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.“
   Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.“
   Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.“
   Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Věříš tomu?“
   Odpověděla mu: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.“
   Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.“ Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nedošel do vesnice, ale byl ještě na tom místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala.
   Jakmile Marie došla tam, kde byl Ježíš, a uviděla ho, klesla mu k nohám a řekla mu: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel.“
   Když Ježíš viděl, jak pláče ona a jak pláčou i židé, kteří přišli zároveň s ní, v duchu byl hluboce dojat, zachvěl se a zeptal se: „Kam jste ho položili?“
   Odpověděli mu: „Pane, pojď se podívat!“ Ježíš zaplakal. Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“
   Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Byla to jeskyně a na ní ležel kámen.
   Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“
   Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“
   Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen. Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Ale řekl jsem to kvůli zástupu, který stojí kolem mě, aby uvěřili, že ty jsi mě poslal.“ Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy plátna a s tváří omotanou šátkem. Ježíš jim nařídil: „Rozvažte ho a nechte odejít!“
   Mnoho z těch židů, kteří přišli k Marii a uviděli, co (Ježíš) vykonal, v něj uvěřilo.