Člověk by neřekl, co všechno je v Brně zaniklé. Stará trať, zbořené kostely, náhony, dělnické kolonie. Dnešní výletový článek bude trochu jiného druhu - bude to výlet do minulosti, za stavbami a místy, které už neexistují, nebo z nich zbyly jen relikty.

zdroj

Přemýšlela jsem, čím začít, a tak nějak automaticky jsem se dostala k takzvaným brněnským Benátkám. Tak se říkalo oblasti na Starém Brně, v okolí dnešního Mendlova náměstí. Podél Svrateckého náhonu (nebo bočního koryta, to nikdo neví přesně) vyrostlo dle básníků místo, které se nestyděli přirovnat k Benátkám. Náhon protékal přímo mezi domy, nebyl to ale žádný potůček, z dochovaných pozůstatků břehových úprav víme, že místy byl široký až 11 metrů. Podle dohledatelných fotek (jednu z nich máte i v záhlaví článku, kostel vzadu je starobrněnský chrám) to vypadalo opravdu malebně, rozvoj města byl ale neúprosně nepřátelský. Podobně jako u Svitavy a Svitavského náhonu (o kterých bych vám ráda vyprávěla v samostatném článku) začala voda zavazet a celý prostor dnešního Mendlova náměstí prošel asanací, což ve výsledku znamenalo staré pryč a co bude dál, to nikoho nezajímá. Dneska tak čekáte na tramvaj u rušné silnice, místo abyste se kochali pohledem na zvlněnou hladinu. Staré Brno ostatně prošlo poměrně výraznou změnou - doporučuju prostudovat tento web. Co se týče změn v intravilánu, není nic názornějšího než pořádná mapa! Je tam dokonce i "prolínací" mapa II. vojenského mapování; pokud vás historie Brna zajímá, je to must see.

zdroj

Opusťme ale Oltec alias Staré Brno a podívejme se na další kousek zmizelého Brna - na starou tišnovskou trať, které se neřekne jinak než Tišnovka. Trať vznikla v osmdesátých letech 19. století, ale nepřálo jí zrovna moc štěstí. Poněkud neprozřetelně byla totiž jednokolejová a poměrně rychle přestala stačit. Její trasa také nevyhovovala, a tak ji po ani ne sto letech nahradila nová rychlíková trať - ta, po které dnes jezdíte na Havlbrod i vy. V padesátých letech, když novou trať otevřeli, byla Tišnovka mezi Brnem a Tišnovem zrušena úplně; v Brně ještě nějakou chvilku sloužila a dnes z ní zbylo jen docela málo - část kolejí, které vedou městem, slouží jako vlečky do fabrik podél Svitavy, v Brně máme jeden zbytek mostu (Na fotce v 60. letech, už sice po ukončení provozu, ale stále stojící. Jezdila jsem kolem něj roky a nikdy si jeho torza nevšimla, dokud jsem jedné noci nečekala přímo pod ním na rozjezd.), jméno ulice a krásně upravený park v Husovicích na dodnes zřetelném náspu. Nejvíc na tom člověka stejně překvapí to, že se někdo stavěl s třicetikilometrovou tratí jen proto, aby ji za sedmdesát let zase zboural a nezůstalo z ní de facto nic. 

zdroj

Když jsme u toho bourání, ze kterého nic nezůstane, zmíním tu i dva kostely. Ten první dostal na lopatky císař Josef se svými odsvěcovacími móresy a ten druhý se připletl do cesty spojeneckým bombám, které proděravěly Brno v roce 1944. Kostel svatého Mikuláše stál na náměstí Svobody v místě dnešního... říkejme tomu slušně, tedy v místě dnešního orloje. Na chodníku si pozorný chodec všimne označené siluety a dokonce pamětní desky. K samotnému kostelu, který byl postaven ve 13. století jako kaple při farnosti sv. Jakuba, přiléhala městská váha a malé krámky, které ostatně jdou na dochované fotografii vidět. Během švédských válek ho využívali kapucíni; jejich klášter byl totiž už před městskými hradbami, a tak se na něm obléhající armáda vyřádila. Za vlády císaře Josefa byl kostel odsvěcený a do správy ho dostalo město Brno, ovšem s podmínkou, že celý komplex z náměstí zmizí, aby se náměstí mohlo "zkrášlit". V roce 1870 tak začala demolice, kterou dokončil jednak velký nálet na Brno, jednak všemožné práce na náměstí. Z kostela se kvůli nim nedochovalo téměř nic, vlastně jen pár kamenů... Jestli je náměstí zkrášlené, to ponechám na vás, ale je mi moc líto, že neexistuje více fotek. A ještě jedna zajímavost - říká se, že lavice v líseckém kostele sv. Mikuláše jsou právě z kostela na náměstí Svobody. 

zdroj

Druhý ze zmiňovaných kostelů stával v Černovicích a byl zasvěcen sv. Floriánovi. Stál na místě původní kaple a byl poměrně nový - základní kámen položili v roce 1898 a chrám připadl pod komárovskou farnost. Když v listopadu 1944 začaly na Brno pršet bomby, sv. Florián dostal co proto. Po válce sice byly snahy ho zachránit, vynašly se však poněkud důležitější a potřebnější věci a kostel postupně chátral, až byl v roce 1960 zbořen. Na jeho místě je park, kde se na Floriána pořádají mše pod širým nebem. Pro mě je černovický kostel jedním ze symbolů starého Komárova a Černovic, o jejich neradostném osudu vám ale chci vyprávět až ve článku o Svitavě, který jsem už zmiňovala. A zatímco u sv. Mikuláše chápu, že neexistuje víc fotografií, u Floriána mě to opravdu mrzí. Nikde v knížkách o Brně ani na netu jsem nenašla nějaký obrázek, který by ho ukazoval podrobněji. Škoda.

zdroj

Brnu se dlouho říkalo moravský Manchestr, protože tu továrny rostly jako houby po dešti. Během průmyslové revoluce se do města hrnuly davy dělníků, pochopitelně i s rodinami, počet obyvatel se de facto zdvojnásobil a všechno to provázela bytová krize. Fenoménem té doby byly dělnické kolonie - malé baráčky, kde se v celkem neutěšených poměrech tísnily velké rodiny. Ve městě jich bylo poměrně dost i na místech, kde byste to nečekali - například místo dnešního NC Královo Pole, kousek od Moravského náměstí, v Komárově, Lískovci, kolonie Písečník nebo notoricky známá Kamenka nebo Divišova čtvrť. Většina z nich dnes už vůbec neexistuje a nenajdete po nich ani památky, ale ty tři poslední si dodnes zachovaly neskutečného genia loci. Úzké uličky, různě poslepované baráčky. Osobně vám doporučuju zabloudit přímo do Písečníku, je tam i velice příjemná kavárna. 

Hostinec U Sedmi švábů je taky součástí Brna zmizelého. zdroj

Chtěla jsem vám tu napsat ještě o hostinci U Švábů, ale protože bych pro vás ráda udělala speciál s brněnskými pověstmi, nebudu si ho zatím plýtvat a vy aspoň víte, na co se těšit. 

I tohle je kus Brna, který zmizel - nejkratší brněnská ulice Pohořelec. zdroj

A na závěr zmíním Brno, které právě mizí. Místním určitě neunikla probíhající stavba na Tomkově náměstí, dost možná už jste viděli rostoucí pilíře a přibývající mostovku. I kvůli téhle stavbě ale zmizel kousínek Brna - konkrétně osm rodinných domů před Husovickým tunelem a taky pár dál kolem křižovatky. Ty domy byly dokonce součástí bývalé dělnické kolonie. To zmiňuji jako takovou připomínku, že mizející kusy města nejsou jen výsadou dob minulých, jak můžeme ostatně vidět i v případě různých (načerno) zbouraných historických domů zdaleka nejen v Brně. 

Až půjdete někdy po místech, o kterých jsem dneska psala, vzpomeňte si na zmizelé Brno. Třeba z něj ještě kousek uvidíte!


Cenné informace mi poskytl web Archaia, Kafélanka a skvělá knížka Karla Kuči Brno - vývoj města, předměstí a připojených vesnic z roku 2000, se kterou jsem napsala skoro celou bakalářku.