Když Maruška řekne svému královskému otci, že ho má ráda jako sůl, je z toho pěkný průšvih. Sůl, taková všední věc. Je to kamení, ale do šperků zasadit nejde a postavit z něj dům také ne. Je to jídlo, ale nenajíte se tím. Dává se to do maličkých nádobek a ty pak bez doplňování stojí na stole dlouhé týdny. Tak bezvýznamná, obyčejná věc…

Zdoj: Flickr

V dnešním čtení Ježíš učedníkům říká, že jsou sůl země. V zemi obklopené mořem sůl určitě nebyla tak vzácná, jak to známe z knihy Osada Havranů, takže pocity posluchačů mohly být podobné těm královým z pohádky. Pravda, v teplých krajích byl možná významnější konzervační účinek soli, ale že bychom si z četby Bible odnesli pocit, že sůl byla všeobecně uznávaná vzácnost, to ne. Navíc, o uchovávání potravin se staraly spíše ženy, a co je mužům do toho, jak ženy zařídily, že se maso hned nezkazilo…

Z pohádky ovšem víme, co po Maruščině vyznání lásky následovalo. Velmi brzy si všichni uvědomili, jak moc malé krystalky potřebují. Nepotřebují jich mnoho, ale bez nich se jim žije špatně. V těstě chuť soli ani nepoznáte, ale nepřidáte-li tu příslovečnou špetku soli, nebude vám jinak sladké jídlo chutnat. Ježíšovi následovníci mají být solí země. Něčím, co dodá světu chuť, co ho učiní stravitelným, přijatelným, pochopitelným. Nemusí jich být hodně, stačí, když budou všude alespoň nějací v dosahu. Když jíme koláč, také nechceme kousnout do hrudky soli; znamenalo by to, že je koláč připraven špatně. Koláč nemá být slaný, nechceme si při jídle sůl v něm vůbec uvědomovat.

I příměr se světlem mluví podobně. Ano, můžeme se podívat přímo do plamene, tak jako někdy můžeme olíznout prst namočený do slánky. Chceme-li ale něco užitečného dělat, nedíváme se do plamene, ale stavíme se ke zdroji světla zády. Když Ježíš říká, že učedníci jsou světlo světa a že se světlo nestaví pod nádobu, ale na vyvýšené místo, neříká tím, že se křesťané mají drát na nejvyšší místa. Říká tím, že nemají být vůbec vidět – to ti ostatní mají díky nim vidět podstatné věci. V jaké chvíli začneme hledat očima lampu? Když svítí málo, bliká, nebo nesvítí vůbec. Pak si její přítomnost v domě uvědomíme. Funkční lampa je ta, kterou nemusíme řešit. Můžeme chodit a nevrážet do nábytku, můžeme číst, vařit, kreslit si nebo šít – a nic nám nechybí. Z toho, že se na ni nemusíme dívat, lze vyvodit, že doma máme lampu, která svítí. Nemusíme na ni myslet. Kdyby svítících lamp bylo příliš, byli bychom oslněni a zase bychom nemohli nic z těch věcí dělat. Jedna dvě lampy na místnost bohatě stačí.

Snad je možné v dnešním evangeliu najít útěchu, když nás mrzí, že dva tisíce let po Kristově příchodu svět stále není křesťanský, že se všichni lidé ke Kristu nehlásí jako ke svému spasiteli. Církev je přirovnávána ke spolku zahrádkářů; není to velká organizace zaujímající čelné místo ve společnosti, pro ostatní je to malá skupina lidí, kteří se v něčem názorově shodují. Máme pocit selhání, chtěli bychom raději církev velkou a slavnou. Svět jako solná jeskyně by byl možná krásný, ale nebyl by užitečný. Nic by v něm nerostlo, nikdo by v něm nemohl žít. V době, kdy církev vzkvétala a zasahovala všude, měli někteří pocit, že už je toho moc, že už je přesoleno. Ve velké a slavné církvi někteří ztratili slanost. Mnoho dobrého nám z té doby zůstalo, ale celý svět natrvalo proměněn nebyl.

Sůl, která plní svou funkci, která neztratila chuť, je ta, o které nevíme, která neskřípe mezi zuby, která umožňuje jíst s radostí. Byla by chyba si říct „Oni si mě nevšímají, ani o mně nevědí, tak já se na to vykašlu, asi to dělám špatně.“ Lampa, která spolehlivě osvěcuje místnost, je ta, na kterou se nemusíme dívat. Nevadí, že je nás málo. Nevadí, že se o nás nemluví. Máme být solí, která nepozorována vylepšuje chuť, světlem, které umožňuje pracovat. Nemusíme přesvědčit celý svět, že Bůh je milující a hodný chvály; máme dost práce s tím přesvědčit o tom sami sebe. Pokud dokážeme každý svůj den prožít před tváří Boží, děláme dost. Naše práce je neztratit slanost – pekařem je tu někdo jiný.

 


 

5. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 58,7-10
Vyrazí tvé světlo jak zora.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
    "Lámej svůj chléb hladovému, popřej pohostinství bloudícím ubožákům; když vidíš nahého, obleč ho, neodmítej pomoc svému bližnímu. Tehdy vyrazí tvé světlo jak zora, tvá jizva se brzy zacelí.
    Před tebou půjde tvá spravedlnost a za tebou Boží sláva.
    Tehdy budeš volat, a Hospodin ti odpoví, křičet o pomoc, a on ti řekne: 'Zde jsem!' Přestaneš-li utlačovat, ukazovat prstem, křivě mluvit, nasytíš-li svým chlebem hladového, ukojíš-li lačného, tehdy v temnotě vzejde tvé světlo a soumrak tvůj stane se poledním jasem."

Žl 112 (111),4-5.6-7.8a+9 Odp.: 4a
Odp.: Spravedlivý září v temnotách jako světlo.
nebo: Aleluja.

Spravedlivý září v temnotách jako světlo řádným lidem, je milosrdný, dobrotivý a spravedlivý. Blaze muži, který se slitovává a půjčuje, stará se o své věci podle práva.
Odp.
Neboť navěky nezakolísá, ve věčné paměti bude spravedlivý. Nemusí se obávat zlé zprávy, jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Odp.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se, rozděluje, dává chudým, jeho štědrost potrvá navždy, jeho moc poroste v slávě.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 2,1-5
Hlásal jsem vám svědectví ukřižovaného Krista.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
    Bratři, když jsem k vám přišel hlásat svědectví o Bohu, nepřišel jsem s nějakou zvláštní výřečností nebo moudrostí. Rozhodl jsem se totiž, že u vás nechci znát nic jiného než Ježíše Krista, a to ukřižovaného.
    Vystupoval jsem u vás se skleslou náladou, se strachem a obavami. A moje mluvení a kázání nezáleželo v přemlouvavých slovech moudrosti, ale v projevování Ducha a moci.
    To proto, aby se vaše víra zakládala na moci Boží, a ne na moudrosti lidské.

EVANGELIUM Mt 5,13-16
Vy jste světlo světa.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Vy jste sůl země; jestliže však sůl ztratí chuť, čím bude osolena? K ničemu se už nehodí, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali.
    Vy jste světlo světa. Nemůže se skrýt město položené na hoře. A když se svítilna rozsvítí, nestaví se pod nádobu, ale na podstavec, takže svítí všem v domě. Tak ať vaše světlo svítí lidem, aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích."