Moje víra říká, že se máš nechat zfackovat

Neodporujte zlému. Jak je to Písmo zase aktuální. Půlka lidí dnes může při evangeliu zajásat: „Tady to slyšíte! Zlo se přemáhá nastavováním druhé tváře, ne dodáváním zbraní!“ A druhá půlka bude skřípat zuby, že to se přece myslí jinak a především, nastavovat lze vlastní tvář, nikoli tvář svého bratra. A převádět text na „Požádá-li tě někdo o půlku země, dej mu i druhou,“ je snadné, když s dotyčnou zemí ani nesousedíme a v dějepise jsme nedávali pozor a neuvědomujeme si, kam takové jednání, respektive nejednání, obvykle vede.

Žalm nám připomíná původ požadavku: Hospodin je milosrdný, nejedná s námi podle našich vin. I ti, kdo se Hospodina bojí, kdo ho milují a ctí, nejsou bez viny. Kdyby Hospodin neodpouštěl, nemáme šanci ani jeden jediný. Měli bychom si to uvědomovat, připomínat si to každý den. Pokud zapomeneme, že jsme hříšní, hrozí nám pýcha, a pokud zapomeneme, že Bůh je milosrdný, hrozí nám zoufalství. Jen pokud si obojí připomínáme, může se v našem srdci zabydlet vděčnost a láska.

Dnešní starozákonní čtení říká, co z toho pro nás má plynout vůči našim blízkým. Jsme-li milováni Hospodinem, i my máme milovat. Je-li nám odpouštěno, i my máme odpouštět. Jsme jedna rodina; děti svého otce nemůžeme nenávidět. I když máme s někým spor, Hospodin nás má oba stejně rád, a chceme-li, aby se pro ten spor nezlobil na nás, nemůžeme přát nic zlého ani tomu druhému. Taková běžná rodinná situace, známe to dobře. Proč si myslíš, že bych měl být na tvé straně, když i on je moje milované dítě? Vaše hádky ubližují mně. Dostali jste všechno, co ke spokojenému životu potřebujete, jsem tu pro vás, víte, kde mě najít, tak to přestaňte kazit škorpením a nadáváním. A přestaňte na sebe konečně žalovat a jeden druhého očerňovat!

Doma to rozhodně nezvládáme. A v církvi také ne. Tolikrát máme pravdu my a ten druhý ani trochu. My to myslíme dobře, ale ten druhý škodí! V zájmu rodiny, v zájmu církve, tohle se musí pojmenovat a ukončit, tohle se nesmí dít! Ano, víme, že je máme milovat, ale všechno má své meze. Tak nějak teoreticky dotyčné milujeme, když se to musí. Ale tak děsně nás štvou.  A to, co dělají, jim opravdu neodpustíme, to by bylo nezodpovědné!

Nezvládli jsme úkol z první knihy a už tu máme úkol z druhé. Neumíme milovat své bratry a máme milovat své nepřátele. Jak to asi tak máme udělat? Jak milovat někoho, kdo má prokazatelně zlou vůli a ubližuje nám nebo ostatním? A tak, jako obvykle v takových případech, zvolíme extrémní řešení. Buď ten úkol vytěsníme s tím, že se to myslí nějak přeneseně a my tomu významu aktuálně nerozumíme, tak se tím nebudeme zabývat (nebo si nějaké vysvětlení, které nám nerozbíjí naše představy, vymyslíme), nebo ho vezmeme doslova a vytvoříme sado-maso verzi křesťanství, kdy máme radost z vlastního utrpení a ponížení a druhým vyčítáme, že nejsou dost správnými křesťany, když to nedělají jako my.

Ty tři biblické příklady, které Ježíš uvádí, naznačují, že nejde o smíření se s obtížnou životní situací, ale opravdu o vyrovnání se s ponížením. Facku na pravou tvář dá pravák jen hřbetem ruky. O doprovod (a nesení výzbroje) na jednu míli žádali Izraelce římští vojáci, kteří tak demonstrovali, kdo je v zemi pánem. Když na tom byl někdo tak zle, že přicházel i o své oblečení, plášť byl to jediné, co mu nikdo nesměl vzít (respektive mu to musel alespoň na noc vracet) – neboť noc bez pláště na přikrytí ohrožovala člověka na životě. Všechno to jsou situace, které připravují člověka o důstojnost. A nejsnazším způsobem, jak se o ni nenechat připravit, je na tuto hru nepřistoupit. Nastavit tu tvář, kterou hřbetem ruky udeřit nelze. Nabídnout víc, než se po mně žádá. Ukázat, že se nezačnu plazit a škemrat o život. Moje důstojnost je jinde, žádný člověk, přítel (který by mě chtěl vmanipulovat do trpitelské pózy) ani nepřítel (který se mě snaží veřejně ponížit) ji nemá v rukou. Moje síla pramení z něčeho jiného, než je uznání, kterého se mi může dostat od ostatních lidí. A mojí zbraní je dát to jasně najevo. Žádná situace není tak špatná, abych byl o tuto možnost připraven, jakkoli je to někdy skutečně těžké.

Rozhodnout, kdy více bolesti a obtíží lásku s Bohem neumenší, mohu jen sám u sebe. Nastavování druhé tváře je intimní záležitostí mezi mnou a Bohem. Jen já vím, jestli nastavení druhé tváře je projevem mé důvěry v Hospodina, nebo slepé poslušnosti, která mě ponižuje nadvakrát. V tomhle nemohu rozhodovat za druhé. Neodporovat zlu v případě politického násilí znamená nastavovat tvář cizích žen a dětí. A ponechat rodiny napospas plenitelům rozhodně neskýtá naději na rozvoj jejich důvěry v Boží lásku.

Když je na světě ouvej, je dobré si připomínat, proč jsme svůj život dostali. Hospodin přece není sadista, který nechá lidi procházet zkouškami a pak si vybere ty, kteří obstáli, a ostatní hodí do kamen. Stvořil lidi, aby svět naplnil láskou, vztahem. Smysl má (jen) to, co posiluje tento vztah. A jako je mou zodpovědností budovat vztah s Pánem, tak projevem mé lásky k druhým je umožnit i jim tento vztah budovat. Pácháním zla se ale láska netvoří. Požadavek, abychom milovali nepřátele, neznamená, že jim máme jít z cesty a dovolit jim dělat, co chtějí, stejně jako milovat své děti neznamená nechat jim naprostou volnost. Tak jako zachytím ruku dítěti, které chce udeřit sourozence, aby ho neponížilo a nezpůsobilo mu bolest nejen tělesnou, tak i v jiných situacích je projevem lásky zabránit druhým dopouštět se násilí – protože milovat druhého znamená mít na zřeteli jeho cestu k Bohu.

7. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Lv 19, 1-2. 17-18
Miluj svého bližního jako sebe.

Čtení z třetí knihy Mojžíšovy. Hospodin řekl Mojžíšovi:
    "Mluv k celému společenství izraelských synů a řekni jim: Buďte svatí, poněvadž já, Hospodin, váš Bůh, jsem svatý!
    K svému bratru neměj nenávist, ale otevřeně ho napomeň, aby ses kvůli němu neobtížil hříchem. Nemsti se, nechovej proti svým krajanům zášť, ale miluj svého bližního jako sebe. Já jsem Hospodin!"

Žl 103 (102), 1-2. 3-4, 8+10. 12-13 Odp.: 8a
Odp.: Hospodin je milosrdný a milostivy.

Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! Veleb, duše má, Hospodina a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!
Odp.
On odpouští všechny tvé viny, on léčí všechny tvé neduhy. On vykupuje tvůj život ze záhuby, on tě věnčí láskou a slitováním.
Odp.
Hospodin je milosrdný a milostivý, shovívavý a nadmíru dobrotivý. Nejedná s námi podle našich hříchů ani podle našich vin nám neodplácí.
Odp.
Jak vzdálen je východ od západu, tak vzdaluje od nás naše nepravosti. Jako se smilovává otec nad syny, tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 3, 16-23
Všecko je vaše, vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Nevíte, že jste Božím chrámem a že ve vás bydlí Boží Duch? Kdo by ničil Boží chrám, toho zničí Bůh. Neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy!
Ať se nikdo neklame! Domnívá-li se někdo z vás, že je moudrý, jak to chce tento svět, musí se napřed stát "pošetilým".
    Jenom tak se stane moudrým. Moudrost totiž, jak ji chce tento svět, je v očích Božích pošetilost. Stojí přece v Písmě: 'Bůh chytá moudré do jejich chytráctví', a dále: 'Pán zná plány moudrých: nejsou k ničemu.'
    Proto ať se nikdo nechlubí lidmi. Všecko je přece vaše: Pavel, Apollos i Petr, svět, život i smrt, to, co už tady je, i to, co teprve přijde, všecko je vaše. Vy však patříte Kristu a Kristus Bohu.

EVANGELIUM Mt 5, 38-48
Milujte své nepřátele.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Oko za oko a zub za zub'. Ale já vám říkám: Neodporujte zlému. Spíše naopak: Když tě někdo udeří na pravou tvář, nastav mu i druhou; a tomu, kdo se chce s tebou soudit a vzít tvé šaty, ( tomu ) nech i plášť; a když tě někdo nutí, abys ho doprovázel jednu míli, jdi s ním dvě. Tomu, kdo tě prosí, dej, a od toho, kdo si chce od tebe vypůjčit, se neodvracej.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: 'Miluj svého bližního' a měj v nenávisti svého nepřítele. Ale já vám říkám: Milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují. Tak budete syny svého nebeského Otce, neboť on dává vycházet svému slunci pro zlé i pro dobré a sesílá déšť spravedlivým i nespravedlivým.
    Jestliže tedy milujete ty, kdo milují vás, jakou budete mít odměnu? Copak to nedělají i celníci? A jestliže pozdravujete své bratry, co tím děláte zvláštního? Copak to nedělají i pohané? Vy však buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec."