Jsou místa v Bibli, u kterých skoro litujeme, že jsme křesťané a že se nás ta slova týkají. Tohle je přece moc, tohle nejde splnit! Když Ježíš říká, že hněvat se na někoho je stejné jako ho zavraždit, a zároveň za to, že se někdo hněvá na nás, budeme potrestáni zase my, když tvrdí, že cizoložit lze už pohledem a že je pro nás lepší vydloubat si oči a usekat ruce, než abychom zhřešili, je to právě takové místo. Být Ježíšovým učedníkem v tu chvíli nezní vůbec lákavě. Zní to jako nesplnitelný úkol, a peklo jako něco, čemu se nemůžeme vyhnout.

Zdroj: Flickr

Dnešní čtení začíná Ježíšovým poměrně jednoznačným prohlášením: Nepřišel jsem zrušit Zákon. Žádné s šesti set třinácti pravidel jsem nepřišel označit za překonané. A kdyby někdo něco takového tvrdil, tak ponese důsledky. Jestli si myslíte, že budete osvobozeni o závazku plynoucího ze smlouvy, tak se pletete. Ta jednou daná pravidla budou platit, dokud bude trvat svět. A co víc: přitvrdíme. Pokud dodržování Mojžíšova zákona šlo objektivně změřit, jednoznačně posoudit, zda je pravidlo splněno či porušeno, tak teď bude hůř. Nejde jen o to, jestli někoho zabijete. Stejnou vinu budete mít, když se budete na někoho zlobit. Když budete pochybovat o jeho duševní dostatečnosti. Když budete snižovat jeho dostatečnost duchovní. Splnění tohohle úkolu nezměříte. To je záležitost vašeho svědomí. Nikdy si nebudete moci být jisti, jestli zloba, kterou cítíte, je už ta, která vás odsuzuje. Takže byste se asi neměli hněvat vůbec. Nejde jen o to, s kým se vyspíte. Jestli na druhého hledíte s chtíčem, tak už jste na klouzačce a řítíte se do záhuby. A nepomůže, jestli vás z ní někdo vykopne nebo „včas“ vyskočíte sami. Pouhá myšlenka na špatné, druhého snižující jednání je trestuhodná.

Jako by už Mojžíšův zákon nebylo tak dost náročné splnit, jako by bylo potřeba k němu něco přidat, aby se lidé opravdu osvědčili. Padá z toho na člověka tíseň. Samozřejmě, jde se učit pracovat s emocemi, ale ne každý to zvládne. A i kdyby, co do té doby? Než se naučím nehněvat se na ostatní, bude ze mne v Ježíšově pojetí tisícinásobný vrah. Stačí jet ve špičce hromadnou dopravou, projít se ulicí oblíbenou mezi pejskaři, kontrolovat domácí úkoly dětem. Některé příbuzné zvládnu zavraždit několikrát za den! S tím se nežije vůbec dobře. Vlastně se zdá, že při představě, co všechno po mně chce, se právě snažím zavraždit Boha…

Tušíme, že v plnění příkazů selháváme, a přitom Ježíš říká, že je třeba, aby naše spravedlnost byla o mnoho větší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů. Tedy lidí, kteří celý svůj život věnovali poznávání Hospodinova zákona a jeho dodržování. Zdá se to nemožné. Vždyť oni jsou vzorem toho, jak se má žít. Jsou přísní na sebe i na ostatní. Vědí přesně, co a proč se má dělat. Pokud někdo chce skutečně brát Boží zákon vážně, přidá se k nim. Jsou to v tomto směru ti nejlepší z nejlepších. Jak by někdo na této zemi tedy mohl být lepší než oni? To nedává smysl, není to možné.

Ježíš staví hněv na roveň zabití. Hněv je špatný; kalí pohled, brání nám vidět druhého takového, jakého nám ho staví před oči jeho Stvořitel. A my nemůžeme druhému upírat cenu, kterou mu dává sám Bůh. Nemůžeme nikoho označit za blázna, za nesvéprávného. Každý dostal schopnost se k Bohu vztahovat sám za sebe. Není možné tvrdit, že vím lépe než on, jak má žít. To je to, co farizeové a zákoníci dělají. A tady je možnost je překonat. Ne tím, že budeme dělat víc než oni, ale že budeme dělat méně. Že nebudeme ponižovat druhé, nebudeme se stavět do role těch, kteří vědí lépe než oni, jak mají žít a jak si mají zajistit spásu. Že nebudeme nikoho strašit zatracením.

Je tu ještě ten paradoxní příkaz: dřív, než člověk půjde splnit své povinnosti k Bohu, musí se jít usmířit s tím, kdo se na něj zlobí. Nemám se jít usmířit s tím, na koho se zlobím já, nestačí vykřesat v sobě odpuštění za křivdy, které se mi staly, ale mám si uvědomit, kdo se asi tak může zlobit na mě. Převzít za to odpovědnost. Protože: nejde tu jen o mě, o to, jaký budu já. Jde i o druhé, o to, jací budou oni.

Když Ježíš mluví o nevhodnosti přísah, připomíná, že za budoucnost nemůžeme ručit. Nevíme, co bude zítra, nevíme, jací budeme my sami. Zítřek má v rukou jen Bůh. Stejně jako druhé lidi. Zatracovat někoho, vynášet soudy nad tím, kdo a za jakých okolností může být spasen či zatracen, není lidská věc. Plnit Boží zákony je správné a nutné. Nesoudit a nepřivádět druhé k hněvu, smutku a zoufalství je nový příkaz, který Ježíš k Zákonu přidává. A předřazuje ho před ty stávající: Nemá smysl plnit staré příkazy, pokud neplníte ty nové. Nemá smysl přinášet oběti Bohu, pokud jste někoho ve svém srdci odsoudili, pokud jste položili překážku mezi člověka a jiného člověka, mezi člověka a Boha.

Příkazy, které nám Bůh dává a které Ježíš neruší, ale doplňuje, nemají přivádět k zoufalství. Ježíš neříká: tohle bude makačka a zvládnou to jen ti opravdu nejdrsnější. Říká: tohle nikdo nezvládnete sám. Tohle nemůže nikdo zvládnout sám, protože jste tu spolu. Jste tu jeden pro druhého. Nemůžete mít dobrý pocit, jak jste v plnění přikázání dobří, pokud se je nedaří plnit i člověku vedle vás. Tenhle závod nevyhraje ten, kdo bude první v cíli, ale ten, který se vrátí, aby ležícímu donesl trochu vody.

 

 

6. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Sir 15,16–21 (řec. 15–20)
Bůh nikomu neporučil, aby byl bezbožný.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
Chceš-li, můžeš plnit přikázání, je v tvé moci zůstat věrným.
Bůh před tebe položil oheň i vodu, vztáhni ruku, po čem chceš.
Před každým je život a smrt, každému dá (Bůh) to, co kdo bude chtít. Převelká je moudrost Páně, je všemohoucí a všechno vidí.
Jeho oči (hledí) na ty, kdo se ho bojí, on zná každý lidský skutek.
Nikomu neporučil, aby byl bezbožný, nikomu nedal dovolení, aby hřešil.

Žl 119 (118), 1-2. 4-5. 17-18. 33-34 Odp.: 1b
Odp.: Blaze těm, kdo kráčejí v zákoně Hospodinově.

Blaze těm, jejichž cesta je bezúhonná, kteří kráčejí v zákoně Hospodinově. Blaze těm, kdo dbají na jeho přikázání, hledají ho celým srdcem.
Odp.
Tys, Hospodine, dal svá nařízení, aby se jich dbalo svědomitě. Kéž jsou pevné mé cesty, abych zachovával tvé příkazy.
Odp.
Prokaž dobro svému služebníku, abych byl živ a zachovával tvé slovo. Otevři mé oči, ať pozoruji divy tvého zákona.
Odp.
Ukaž mi, Hospodine, cestu svých příkazů, a budu j i věrně zachovávat. Pouč mě, ať zachovám tvůj zákon a chráním ho celým svým srdcem.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 2,6–20
Bůh už před věky pro nás předurčil moudrost k naší slávě.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Učíme moudrosti, ale jen ty nejpokročilejší. To však není moudrost tohoto světa ani moudrost těch, kdo tento svět ovládají. Jejich moc je už zlomena.
    Moudrost, které učíme, je od Boha, plná tajemství a skrytá. Bůh ji už před věky pro nás předurčil k naší slávě. Nikdo z těch, kdo vládnou tímto světem, neměl o ní tušení. Protože kdyby o ní něco věděli, nikdy by Pána slávy neukřižovali. Ale – jak stojí v Písmě – my zvěstujeme to, »co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují«.
    Nám to Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všecko, i hlubiny Boží.

EVANGELIUM Mt 5,17–37
Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům; ale já vám říkám.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    „Nemyslete, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se to všecko nestane.
    Kdyby tedy někdo zrušil jedno z těchto přikázání – a třeba i to nejmenší – a tak učil lidi, bude v nebeském království nejmenší: Kdo se však bude jimi řídit a jim učit, bude v nebeském království veliký.
    Říkám vám: Nebude-li vaše spravedlnost mnohem dokonalejší než spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do nebeského království nevejdete.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: »Nezabiješ. Kdo by zabil, propadne soudu.« Ale já vám říkám: Každý, kdo se na svého bratra hněvá, propadne soudu; kdo svého bratra tupí, propadne veleradě; a kdo ho zatracuje, propadne pekelnému ohni.
    Přinášíš-li tedy svůj dar k oltáři a tam si vzpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech tam svůj dar před oltářem a jdi se napřed smířit se svým bratrem, teprve potom přijď a obětuj svůj dar.
    Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník neodevzdal soudci a soudce služebníkovi, a byl bys uvržen do žaláře. Amen, pravím ti: Nevyjdeš odtamtud, dokud nezaplatíš do posledního halíře.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno: »Nezcizoložíš.« Ale já vám říkám: Každý, kdo se dívá na ženu se žádostivostí, už s ní zcizoložil ve svém srdci.
    Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni ho a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar než aby celé tvoje tělo bylo uvrženo do pekla. A svádí-li tě tvoje pravá ruka, usekni ji a odhoď od sebe; neboť je pro tebe lépe, aby jeden z tvých údů přišel nazmar, než aby celé tvoje tělo přišlo do pekla.
    Také bylo řečeno: »Kdo by se rozváděl se svou ženou, ať jí dá rozlukový list.« Ale já vám říkám: Každý, kdo se rozvede se ženou – mimo případ smilstva – uvádí ji do cizoložství, a kdo se ožení s rozvedenou, dopouští se cizoložství.
    Slyšeli jste, že bylo řečeno předkům: »Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Pánu svou přísahu.« Ale já vám říkám: Vůbec nepřísahejte: ani při nebi, protože je to Boží trůn, ani při zemi, protože je to podnož jeho nohou, ani při Jeruzalému, protože je to město velikého krále; ani při své hlavě nepřísahej, protože ani jediný vlas nemůžeš udělat světlým nebo tmavým.
    Ale vaše řeč ať je »ano, ano – ne, ne«. Co je nad to, je ze zlého.“