Křesťanského hudebníka Filipa Manu můžete znát například ze skupiny Adorare, ve které kdysi působil, a je autorem několika jejich písní. Nyní je členem společenství Projekt ON a před nedávnem vydal CD s názvem Nejsi sám.

Zdroj: videotým Projektu On

Jak dlouho se hudbě věnuješ? Co tě k ní přivedlo?

K hudbě mě to vždy táhlo. Hrát na kytaru a zpívat jsem toužil už od dětství. Stejně tak hudba zajímala i mého bratra Robina, mé dvojče (ano, mám dvojče a ještě další tři sourozence, je nás pět dětí). Když vzpomínám na dětství, mluvím tedy často v množném čísle. Z důvodu této naší touhy nás rodiče vzali do ZUŠ, aby se zjistilo, zda k tomu máme předpoklady. Robin prošel přezkoušením na výbornou a hned mu nabízeli kde jaký hudební nástroj. Já jsem dopadl hůře. Dokonce natolik hůře, že mi bylo doporučeno tehdejším ředitelem místní ZUŠ, abych se hudbě nikdy nevěnoval. Protože se ale našim nechtělo nás dělit, nebo to možná nechtěl ani Robin sám (přeci jen trubka nebo housle není to stejné jako bicí, na které chtěl tehdy hrát), do ZUŠ jsme nenastoupili ani jeden. To je asi jeden z důvodů, proč dodnes neumím číst ani zapisovat noty, čemuž se spousta lidí podivuje.

Další naše snahy o hudební činnost v dalších letech potlačovala maminka, která měla strach, že bychom začali hrát na zábavách, pít a kouřit :-D, takže jsme se věnovali fotbalu. Až zhruba ve čtrnácti nebo patnácti letech přišla příležitost v podobě zapomenuté kytary naším strýcem právě z mamčiny strany po rodinné oslavě u nás doma. Na internetu jsme si našli jednotlivé akordy a začali jsme se je učit. Za dva týdny, když si pro kytaru přijel, zjistil, že se na kytaru učíme a že nás to oba baví, takže nám ji rovnou nechal. Za to strýci Jarkovi, ale i Pavlovi, protože na kytaru hráli oba, moc děkuji, protože i díky tomu jsem mohl tento dar rozvíjet a vlastně mi to změnilo život.

V této době jsem Boha skoro neznal, do kostela jsme chodili pouze z tradice a rozhodně jsem se nechtěl věnovat křesťanské hudbě. Vyrůstal jsem na kapelách jako Reflexy, No Name, Elán atd. Chtěl jsem tedy dělat takovou muziku. Zlom přišel, když nastalo svěcení nově přestavené potečské kaple sv. Václava a mamce v práci řekla nějaká paní, že by ve schole potřebovali někoho, kdo by s nimi hrál na kytaru a zpíval. Vůbec se mi nechtělo a v té době jsem se za to asi i trochu styděl, ale mamka byla neoblomná, tak jsem šel. Zjistil jsem, že to není tak špatné a hrál jsem s nimi dál. Byla to má první možnost hrát veřejně a pro lidi a taky jsem i díky tomu postupně začal směřovat k Bohu. To je ale jiný příběh. :-)

A povíš nám ten příběh alespoň ve zkratce?

No… Jsem z tradičního Valašska, kde do kostela chodil dříve skoro každý, ač vlastně „nevěděl proč“. Respektive věděl proč. Byla to tradice. Do kostela se zkrátka chodilo. Rodiče chodili, babička chodila a i my chodíme. Ale dovoluji si tvrdit, že poměrně malé procento lidí mělo živou víru. (Dnes je to, věřím, jiné.)

Moje rodina v tomto nebyla výjimkou a jakmile jsme začali hrát s bráchou fotbal, odpadávaly často i nedělní mše. Ale musím říci, že to nebylo tak, že by mě témata jako víra a Bůh nezajímala, jen jsem nedostával odpovědi, které by mi na Boha ukázaly. Zlom nastal okolo šestnáctého roku života. Byli jsme na jedné house párty u spolužáka z gymnázia, kde jsme se i navzdory našemu nízkému věku značně opili. Stalo se tam více věcí, na které nejsem hrdý, a jakmile jsem opustil tento dům, začaly se ve mně dít dvě věci. První byla, že jsem začal rychle střízlivět, druhá byla ta, že jsem začal pociťovat určitou depresi a tíseň, kterou šlo téměř fyzicky nahmatat. Přirovnávám to k ropné katastrofě, kdy často vidíme ryby, racky a další zvířata obalená ropou, která se na ně přilepí a nelze se jí jednoduše zbavit. V tomto stavu jsem putoval domů do Poteče, odkud pocházím, a v mysli jsem vnímal zřetelně jednu jedinou věc. A to sice to, že už nikdy nebudu takovým člověkem, kterým jsem chtěl být. Nevím, jak jsem to věděl, ale věděl jsem, že je to pravda. Mezi Kloboukama a Potečí je kaplička Cyrila a Metoděje. Když jsem procházel kolem, pocítil jsem, že to tak být nemusí, že pro mě ještě je naděje. Nevím už úplně proč, ale padl jsem uprostřed hlavní silnice na kolena (naštěstí nejelo žádné auto 😅) a řekl jsem Bohu: „Bože, nevím, jestli existuješ, ale pokud ano, vezmi si můj život a něco s ním udělej, protože já takto žít nechci.“ A nic se v tu chvíli nestalo, neviděl jsem světlo, ani neslyšel hlas. Ale můj život se začal opravdu měnit, aniž bych vynakládal nějaké větší úsilí nebo si toho vlastně v tu dobu všimnul (uvědomil jsem si to snad až po půl roce, když jsem se ohlédl zpět). A měnil se takovým způsobem, že mě přestali lidé poznávat. Ve škole se začali ptát, co se se mnou stalo a mamka si myslela, že jsem v sektě 😁, protože jsem začal chodit do kostela i přes týden. Poznal jsem totiž, že na mě Bůh čeká a těší se na mě, že je to přítel.

Poznal jsem Boha, který je živý, který je schopen dát se poznat a zasáhnout do života, pomoct, mluvit, atd. A to taky vždy doporučuji hledajícím/nevěřícím lidem. Pokud chceš poznat, zda Bůh je, nebo není, zeptej se ho. Odpoví Ti.

Působil jsi i ve skupině Adorare a jsi autorem několika jejich písniček. Jak na tohle období vzpomínáš?

Na Adorare vzpomínám moc rád. Adorare vděčím opravdu za hodně a všechny lidi, se kterými jsem v Adorare mohl být, hrát a zpívat, mám stále opravdu rád a vždy je rád potkám. 

Byla to dobrá zkušenost. Měl jsem možnost objevovat a prohlubovat dary, které mi Hospodin dal. Nahráli jsme za tu dobu, co jsem tam byl, dvě CD, hráli jsme na celostátním setkání ve Žďáru pro tisíce lidí… Ze začátku jsem vlastně byl ze všeho úplně unešený. Konečně jsem mohl dělat hudbu, hrát a zpívat a v době, kdy jsem v Adorare byl, jsem tím vlastně žil. Nalezl jsem tam svou hodnotu a přijetí, což je pro dospívajícího člověka velmi důležité. Takže moc děkuji. Samozřejmě, že některé věci byly i náročné, ale tak už to v lidských společenstvích bývá.

Velkou radost mám navíc ze současného Adorare, které tak nějak jde ještě více na hlubinu a do chvály (alespoň z nich mám takový pocit). Jejich nejnovější CD K vodám je skvělé a rád ho poslouchám.  

Působil jsi ještě v nějakých jiných hudebních projektech?

Několik let jsem působil v kapele, která doprovázela Enter Camp v centru pro mládež Ktiš u Českých Budějovic. Měl jsem tu čest zapojit se do sólového projektu Vaška Šablatury v Kopřivnici – to sice byla jednorázová zkušenost, ale bylo to opravdu povedené. Malou chvíli jsem byl v kapele svého bratra Robina, který poté pokračoval sám a vydal dvě desky s kapelou My Revolution. Samozřejmě jsem hrál a zpíval v různých scholách atd. Nyní jsem cca dva roky součástí Projektu ON Worship (dříve GedeOn), kde se podílím na chválách všude tam, kam mě vedoucí zavolají nebo kde je potřeba. A musím říct, že mě tato zkušenost naplňuje zatím asi ze všech nejvíc.

Zdroj: videotým Projektu On

O čem je tvoje nové CD Nejsi sám?

CD Nejsi sám je takový souhrn písní, které jsem složil od zhruba sedmnácti do dvaadvaceti let. Nejsou to tedy nejnovější písně. Když se podívám na CD jako na celek, vidím tam svědectví a vyznání člověka, který objevuje živého Boha v průběhu určité etapy svého života, Bůh se mu dává poznávat a on žasne. Žasne natolik, že to musí někomu nějak říct a podělit se o to, protože není možné, aby si tu radostnou zvěst nechal pro sebe. Já jsem použil formu písní. A Bůh do toho přidává své doteky a sdělení, kterými, věřím, se chce dotknout dalších lidí a dát se jim více poznávat, což je také má osobní touha, abych jej více a více poznával. 

A vidím tam ještě jednu věc, jedno sdělení, které je takovou nití, která to vše drží pohromadě. A to sdělení je, že NEJSI SÁM. Proto se také CD takto jmenuje. 

Kde bereš inspiraci pro svou tvorbu?

V osobní modlitbě a v neustálém poznávání a žasnutí nad tím, jaký je náš Bůh a že je živý. V některých případech prostě z pozorování okolí (např. píseň Prosba za národ). Jindy se píseň dostaví jakoby sama a člověk ji složí okamžitě a tam si to nedokážu vysvětlit jinak, než že je darem od Hospodina (věřím, že jím jsou i ostatní písně, ale snad chápete, jak to myslím). 

Máš nějaké oblíbené hudebníky, kteří tě ovlivňují?

V posledních letech určitě Projekt On. To sice není hudební uskupení, ale také tvoříme nové písně k oslavě Hospodina. Adorare mě samozřejmě hodně ovlivnilo, velmi mám rád Paddy Kellyho, Maverick City Music, Matta Redmana a další…

Studoval jsi teologii. Co tě k tomu vedlo?

K teologii mě vedla víra, touha poznat Boha více a také hledání mého povolání i smyslu života. Během studia, které jsem ukončil předčasně ve 4. ročníku, jsem zjistil několik věcí, o které bych se rád podělil.

První byla ta, že jsem rozlišil, že nechci být knězem, ale také to, že Bůh dává člověku svobodu rozhodnout se. A tuto svobodu nikdy nepošlape, bere nás vážně. Navíc nás miluje a nebude nás milovat více nebo méně podle toho, jestli jsem zasvěcená osoba či nikoliv. V tom vidím často úskalí hledání osobního povolání. Prvně si musím být jist Boží láskou, opravdu Jej poznat, setkat se s Ním, abych se mohl svobodně rozhodnout. Já jsem totiž vnímal docela tlak na to, abych knězem byl. A to jak od lidí, tak od sebe samého, jelikož jsem měl v srdci lež o Bohu, která říkala, že musím být knězem, aby mě Bůh miloval, abych ho nezklamal, protože to je přeci „víc“. Když tato lež padla, ze semináře jsem odešel.

Druhá je ta, že jedna věc je studovat například oheň, znát jeho povrchovou teplotu, skupenství i vlastnosti atd., a jiná je mít zkušenost s ohněm. Umět si například opéct špekáčky, posvítit si ve tmě nebo se u něj zahřát. Tak je to i s teologií. Studium bez zkušenosti/setkání se s živým Bohem je sice zajímavé, ale smutné a je třeba toto skloubit, aby to mělo smysl.

Má na tvoji tvorbu nějak vliv studium teologie? Čerpáš z toho, co ses tam učil?

To je zajímavá otázka. Teologie jako taková má na mou tvorbu určitě vliv. Vždy jsem hodně přemýšlel nad samotnými texty, zda je to, co píši, pravdivé a není v rozporu s mou vírou nebo přesvědčením a zda je to autentické. „Problém“ ale je, že tyto písně jsem složil buď ještě před tím, nebo v průběhu prvních roků studia. Víra, Hospodin a to, že se mi dával poznávat, že mě tak nějak sám učil, to ovlivnilo mou tvorbu nejvíc. Samotné studium teologie asi ne. Ač teologie je taky takové žasnutí nad tím, jaký Bůh je. :-)

Studium teologie je pro mnohé poněkud abstraktní a neví, jakou práci by po ukončení školy dělali. Můžeš prozradit, čím se živíš a jestli je to práce v oboru?

Jak píši výše, titul nemám. Školu jsem nedodělal (za což se trochu stydím, ale vím, proč jsem se tak rozhodnul), ale i tak mi pomohla získat první práci. Mého bývalého vedoucího téma teologie zajímalo a na základě naší diskuze se mě rozhodl zaměstnat (vlastně to byl hned první pohovor, na který jsem šel). Nyní se živím jako obchodní zástupce u větší české firmy, která však není z oboru teologie.

Čeho bys chtěl v hudbě dosáhnout?

Chtěl bych dosáhnout toho, aby se co nejvíce lidí setkalo s živým Bohem skrze mé písně. To je to hlavní. A kdybych si mohl moc vymýšlet, pak bych rád dostal křesťanskou hudbu do širšího povědomí na české hudební scéně. Aby to nebyla kuriozita a aby se takové písně hrály i ve větších a známějších médiích. Aby je zkrátka mohl slyšet každý. 

Můžeme tě vidět vystupovat na nějakých akcích?

No, prozatím moc nabídek není. Hodně lidí je možná spíš překvapeno, že jsem se k hudbě po delší době vrátil (nejvíce jsem veřejně hrál před cca deseti lety), takže pokud byste o koncert měli zájem, určitě za vámi rád přijedu. Nejčastěji mě teď můžete potkat s Projektem ON na různých kurzech, akcích, chválách atd.