V loňském roce proběhl internetem film Don´t worry, darling, v překladu To nic, drahá. Byl spojený s několika aférami a v mé instagramové bublině se o něm velice mluvilo, především pochvalně. Já se obvykle podobně populárním filmům vyhýbám (většinou mě zklamou), ale potřebovala jsem se trochu odreagovat, takže jsem přece jen podlehla a pustila si to. 

zdroj

Hlavní hrdinka Alice (Florence Pugh) žije ukázkový život padesátkové hospodyňky v soukromém městě, které patří společnosti, v níž pracuje její manžel (Harry Styles). Kamarádí se se sousedkami, pořádají party, nakupují, užívají si život. Všechno se zdá dokonalé, bez poskvrny, ale něco se změní ve chvíli, kdy Alice zabloudí do pouště a najde něco, co najít rozhodně neměla... 

Film natočila režisérka Olivia Wilde podle scénáře Katie Silbermanové, Carey Van Dyka a Shana Van Dyka (Van Dykovic mají na svědomí skvosty jako Černobylské deníky nebo Titanic II) a vyšel na podzim 2022. 

Nutno podotknout, že film je opravdu hezká podívaná. Zajímavá práce s kamerou, společné prvky, celkový vizuál, to všechno přidává snímku v mých očích nějaké ty body. Pochvalu si rozhodně zaslouží Florence Pugh, která to de facto celé táhne. Tím to ovšem hasne. Zbytek herců se jen tak veze, Styles sice vypadá správně uhlazeně, ale jeho postavu mu nevěříte. Docela dobrý nápad je zabitý nedůsledností a nelogickým chováním hlavní hrdinky. Plotwist je nečekaný, pokud jste tedy první půlku filmu nedávali pozor, a v příběhu je hrozná spousta děr, o kterých ani tvůrci snad nemůžou tvrdit, že se jedná o umělecký záměr. Celé to vyznívá i přes dobrou myšlenku docela ploše, k postavám nijak nepřilnete, konečně ani Alice vám vlastně k srdci nepřiroste, a vydržet dvě hodiny u filmu jen proto, že má hezkou kameru, to není to pravé ořechové. Klasická předvídatelnost hollywoodských bijáků ve druhé půlce je už jen takovou třešničkou na dortu.

Shrnuto podtrženo - podívejte se na to a udělejte si názor sami. Poměrně velké části publika se to líbilo a kdoví, třeba budete patřit mezi ně. Za mě je to ale něco, co už si nejspíš znovu nepustím a jít na to do kina, jsem solidně naštvaná (stejně jako jsem byla u Midsommaru). A je to škoda, protože jak už bylo napsáno, ta estetika je moc fajn a "jediné", co to kazí, je špatný příběh.

!!spoiler alert!!

Dovětek pro ty, kteří se spoilerů nebojí. Jsou to v podstatě vykradené Stepfordské paničky, bohužel tomu ale chybí to, co dělá Stepford Stepfordem - postupné gradování napětí. Docela mě to mrzelo, ve výsledku to byla jen hrozně promarněná dobrá zápletka a ztracené dvě hodiny. 

P.S. Stepfordské paničky z roku 1975, pochopitelně. Anebo sáhněte po knížce, je skvělá a teda fakt strašná.