Na začátku školního roku 2022 odjela do dánského města Aarhus na stáž, kde se zabývá pacienty s roztroušenou sklerózou a jejich nečastějším symptomem - únavou. Chce jako fyzioterapeutka zjistit, zda by bylo možné ulevit lidem od silné únavy pomocí cvičení, protože únava se farmaky léčit nedá. Nezbytnou součástí jejího života je také sport, který si je s fyzioterapií velice blízký. Přečtěte si více o aktivní, energické a neustále usměvavé Ivče Bokové

Zdroj: Iva Boková

V září jsi odjela do Dánska na stáž, na Vánoce ses vrátila do Čech a teď už jsi zase zpět. Jaký byl návrat do Dánska?

Návrat byl samozřejmě trochu bolestný (další loučení a vědomí, že v Dánsku nemám „svoje“ lidi), ale na druhou stranu to už nebylo takové jako v září, protože jsem věděla, co mě čeká. Ale dánštině si člověk snadno odvykne. 😄

Jak vypadá tvůj klasický den v Dánsku?

Jako klasický den vyberu ten všední, tj. kdy docházím na místo stáže. Ráno vstávám v půl šesté, kolem sedmé odcházím z bytu a čeká mě čtyři a půl kilometru jízdy na kole na fakultu, kde stážuju (to je ta příjemnější cesta, jelikož jedu půl cesty z kopce). Tam mám zadarmo přístup do posilovny, kam si každé ráno zajdu. Následuje samozřejmě sprcha a pak mířím do čtvrtého patra do své kanceláře, kterou sdílím s dalšími dvěma lidmi. Během pití kávy pracuju na článku, bavím se s kolegy a v půl dvanácté se většinou vyráží společně na oběd (středy jsou jiné, to je oběd ve dvanáct a je spojený s poradou a často i zajímavou prezentací). Poté pokračuje práce, ať už psaní nebo konzultace či telefonáty s mými pacienty. Většinou odcházím kolem druhé hodiny, abych stihla ještě nějaké denní světlo (od čtyř hodin je tu úplná tma), takže po výšlapu kopce se jdu třeba projít, nakoupit a tak podobně. Potom si trochu odpočinu a prokrastinuju a večer většinou volám domů, s kamarády nebo s přítelem, případně se snažím ještě pracovat na nějakých mých dalších projektech (diplomová práce, cvičební víkendy a tvorba seminářů pro trenéry a laiky spolu s instagramovým účtem Fyziognosis). Občas si odpoledne zajdu koupit místní typický smorrebrod (výtečná bulka s máslem a sýrem), případně navštívím místní secondhandy (Dánové jsou mistři re-use). Víkendy jsou jiné, snažím se být víc venku a taky se občas někam podívat.

Školu jsi kvůli stáži na rok přerušila, ale do Dánska tě dovedlo téma tvé diplomové práce, je to tak? O čem píšeš?

Je to tak, i když jsem pořád student Karlovy univerzity, ale mám individuální plán. V rámci své diplomové práce se zabývám pacienty s roztroušenou sklerózou a jejich nejčastěji udávaným symptomem – únavou. Ta se objevuje i u pacientů, kteří jsou jinak bezpříznakoví, ale právě ta únava je velmi často a velmi významně ovlivňuje. Na rozdíl od jiných symptomů ji nedokážeme léčit farmaky. A to je právě cílem mé práce – zkusit, zda určitá forma cvičení dokáže únavu snížit. A konkrétně jsem se sem dostala díky vedoucí mé diplomové práce, před kterou jsem se o svém zájmu vycestovat zmínila.

Zdroj: Iva Boková

Můžeš nám laikům přiblížit svou stáž? Co vlastně děláš? Co zjišťuješ a zkoumáš?

Moje stáž je velice výzkumného rázu (i přes to, že jsem fyzioterapeut, tedy spíše praktik). Většinu dní se probírám studiemi a hledám v nich odpovědi právě třeba na tu únavu. Aktuálně zde pracuji na článku o možnosti využití prosté chůze jako intervence u pacientů s roztroušenou sklerózou. V rámci psaní a výzkumu mám možnost diskutovat se skutečnými odborníky (nejen) v této oblasti. Od těch také dostávám zajímavé tipy na publikace a přednášky, ale i na místa v Aarhusu, a co kde ochutnat. 😊 Dále jsou zde pravidelné přednášky nejen o roztroušené skleróze, ale například i o vlivu cvičení na těhotenskou cukrovku. V neposlední řadě mám také možnost vidět testování pacientů, navštívit nemocnici apod.

Jak dále využiješ to, co v Dánsku na stáži získáš?

Zvažuji studium PhD, kde rozhodně využiju nabité vědomosti a také zkušenosti se psaním takovéto práce. Také jsem velice vděčná za všechny lidi, které jsem zde potkala a doufám, že budu mít možnost s nimi spolupracovat i nadále. No a určitě zlepšení angličtiny, čemuž se člověk při pobytu v zahraničí nevyhne. 😊

Víš, kam bys chtěla ve fyzioterapii dále tady v Česku směřovat?

Ještě nejsem stoprocentně rozhodnutá, ale pravděpodobně zůstanu v oblasti neurologie u dospělých pacientů. Stále si pohrávám s myšlenkou věnovat se pacientům s kardiovaskulárními onemocněními, musím se ještě rozmyslet. Ale nejprve ze všeho musím dostudovat.

Jsi se svým rozhodnutím ohledně stáže spokojená? Přineslo ti to, co jsi očekávala?

S rozhodnutím odjet jsem určitě spokojená, i když stáž je jiná, než jsem očekávala. Ale myslím, že každý by si měl zkusit odjet aspoň na měsíc sám do zahraničí, nejlépe někam, kde nebude rozumět jazyku. Bolí to, je to nepříjemné, ale ve finále to člověk přežije a dost ho to posune dál – ať už se to týká sebevědomí, spoléhání se na sebe sama, tak i toho, že si váží svého „doma“.

Líbí se ti v Dánsku? Co máš na té zemi nejraději?

Ano, Dánsko je krásná země a je úplně jiná než Česko – jak každý ví, tak Dánsko je placka, takže když chcete někam na výšlap, jdete spíše po takové zvlněné rovině. Co tu ale zbožňuji, jsou výhledy na moře – pořád, všude, s různými podobami. Dánská města jsou také známá osobitým stylem – ten je opravdu kouzelný, ať už jsou to skoro potterovské cihlové domy, barevné domky naskládané jeden vedle druhého nebo domečky při pobřeží. Ale ze všeho nejradši mám dánský styl a módu – všechno je hezké ale zároveň účelné – nenajdete tu žádné zbytečnosti, žádné přeplněné skříňky s porcelánem po babičce nebo nevkusnými soškami. A zároveň to všechno působí útulně. A taky to, jak tu je všechno přizpůsobené pro cyklisty.

Zdroj: Iva Boková

Když jsi zmínila cyklistiku, sport je důležitou součástí tvého života. Co pro tebe sport znamená a co ti dává?

Sport je pro mě zejména psychoterapie a taky kompenzace ne tak aktivní práce (zejména teď tady v Dánsku). Někdy mi dodá vzpruhu a sebevědomí, jindy se naopak potřebuji sportem vybít nebo uklidnit. Taky vím, že jsem díky tomu zdravější a silnější, nemluvě o sebevědomí. Díky sportu jsem také poznala a sblížila se se spoustou lidí.

Jaká byla tvoje cesta ke sportu?

Doma jsme vždycky nějakým způsobem sportovali, ale aktivněji jsem začala asi ve dvanácti letech s basketbalem, u toho jsem později začala běhat – to mi bylo tak třináct let. Důvod byl prostý - chtěla jsem něco zhubnout a líbit se klukům. No a od té doby jsem vyzkoušela a stále zkouším všechno možné.

Sport je s fyzioterapií úzce spjatý. Jaké sporty jsou podle tebe ideální pro začínající sportovce?

Tak především takový, který bude člověka bavit a bude pro něj bezpečný (tzn. pokud je někdo hypermobilní a chce posilovat, měl by to nejprve prokonzultovat s fyzioterapeutem či zkušeným trenérem apod.). Ale podle mě by každý měl dělat nějakou vytrvalostní aktivitu (chůze, nordic walking, běh, cyklistika, plavání, kolečkové brusle,…) či silový sport (lezení, posilování,…) ale ideálně kombinaci obojího. Je dobré, pokud má člověk možnost se přidat k nějakému klubu či týmu, případně poprosit zkušenější kamarády.

A jaké sporty bys označila pro tělo nezdravé a lidem je nedoporučuješ?

Osobně nejsem proti žádnému sportu či cvičení, pokud je vykonáváno správně, ve správné obuvi a člověk se tím neničí, tzn. nepřetrénovává se (to se ale stává u laiků zřídka).

Zdroj: Iva Boková

S kamarádkou jsi založila „Víkend v pohybu“, co vás k tomu vedlo?

Tohle byl Hanky sen – ta vede skupinová cvičení u nich v Červené Vodě už pěkných pár let a občas jsme spolu řešily techniky cviků atd. No a při našich dlouhých vyjížďkách na kole jsme se o něčem takovém bavily a rozhodly jsme se to zkusit uspořádat. Letos na jaře budeme pořádat již třetí víkend. 😊

Mohla bys nám trochu popsat, čím je víkend vyplněný?

Jak název napovídá, během víkendu se koná několik skupinových lekcí tabaty, kruhového tréninku a ráno je vždy zařazeno protažení či jóga. Avšak se snažíme naše účastnice obohatit i jinak – vždy máme nachystané přednášky, většinou s tématikou stravy a pohybu. Taky se nám zatím podařilo pokaždé vyrazit někam na výlet a poznat krásy Jeseníků. No a každý večer je možnost si posedět, zahrát deskovky, klábosit či si třeba zahrát bowling.

Máte nějaký plán, jak s cvičícím víkendem, popřípadě jinými aktivitami pokračovat?

Chtěly bychom ho i nadále pořádat dvakrát do roka. Letos jsme vybraly i jinou lokalitu. Jak to bude, až obě dostudujeme, to se uvidí, ale pevně věřím, že to bude pokračovat. Vedle toho ještě s mým kamarádem Ondrou, který je také fyzioterapeut, pořádáme vzdělávací semináře (nejen) pro trenéry, kde se snažíme jednak osvětlit techniku a správné provedení cviků, ale také možnosti kompenzace. Také jsme založili instagramový profil Fyziognosis, kam přidáváme každý týden příspěvky týkající se například rekonvalescence po zraněních.

Zdroj: Iva Boková