Moravský kras přináší Brňákům pěknou řadu příležitostí k provětrání. Dneska vás vezmu s sebou do okolí Jedovnic a Rudice, do míst, kde se potoky ztrácí a zčista jasna objevují, do stínu borovic a vápencových skal, do písčitého světa bývalého lomu. Mám tuhle oblast moc ráda, a není to jen kvůli nostalgickým vzpomínkám na jednu z mých prvních náctiletých lásek. Od Brna je to co by kamenem dohodil (teda nesměla bych házet já, já házet neumím) a přitom je to dočista jiný svět.

Připravila jsem vám cca sedmikilometrový kompilát několika tras, které vás ale zavedou k nejzajímavějším pamětihodnostem mezi Rudicí a Jedovnicemi. Autobus vás vyplivne zastávku před Jedovnicemi a rovnou vzhůru dolů, tedy k Rudickému propadání. Nejhustější to je v době jarního tání, hučící voda mizí v podzemí a člověk nechce domýšlet, co by se stalo, kdyby tam spadnul. V nejsušším létě to taková hitparáda nebude, ale minimálně je v údolíčku hezký chládek. A pokud byste tam zabloudili teď, v zimním období, pozor na kluzké plochy, ať si tobogán podzemím nevyzkoušíte na vlastní kůži. 

Dál vás kroky zavedou po lesní cestě ke kapličce sv. Antonína. Odtud si to buď můžete švihnout přímo přes Rudici, nebo pokračovat dál neznačenou lesní cestou. Za chvilku se před vámi vyloupne čerstvá přírodní památka (tak čerstvá, že než jsem tam stihla odebrat půdní vzorky, vyhlásili ji) - bývalý rudický lom Seč. 

Pokud sem půjdete s dětmi (malými nebo velkými), počítejte, že se zabavíte dlouho. Lom je jedno velké pískoviště. Do nekonečna se dá prolézat mezi borovicemi a břízami, stavět hrady z písku a pak je ničit vodou. Jen prosím pozor, pro sestup na dno lomu použijte oficiální trasu a nešplhejte po svazích erozními rýhami, je to nebezpečné a navíc to způsobuje další vymílání břehů.

Až si dostatečně vyhrajete a naobdivujete se postupující sukcesi, vyrazte skrz Rudici vstříc cíli cesty. Ale nebojte, všechny radosti ještě vyčerpané nejsou. Přímo v obci můžete navštívit malé muzeum ve zdejším větrném mlýně (které voní jako půda u babičky), to tedy je pochopitelně otevřené jen v sezóně, nebo geopark s kameny, které můžete najít v Moravském krase, ten je otevřený furt. A po cestě, pokud jste skálomilové, neváhejte odbočit pár kroků ke skalnímu masivu Slza, Podhradí a Kolíbky, i tady se dá docela solidně vyblbnout (jen opět připomínám, pozor, ať někde někam nezahučíte). 

A teď už se opravdu blížíme ke konci naší trasy, ten je v Jedovnicích na náměstí. Odtud vám jede autobus přímo do Brna a než vám pojede, místní obyvatelka (a já též) vám doporučuje zkrátit si čas a zahnat žízeň v restauraci Olšovec. Černé Hory se v něm sice nedočkáte (ale to dneska skoro nikde kolem Brna), ale mají aspoň Beránka a moc dobře vaří. 

Byli jste na Rudickém propadání a v písečáku? A jaké jsou vaše tipy na courání Moravským krasem?