Prygl, co je to Prygl? Brňáci ví, že se tak říká Brněnské přehradě, kterou najdete na severozápadním konci Brna, v městské části Bystrc. A můžete si být jistí, že je to parádní místo na procházku! Pojďme si kolem přehrady udělat výlet, stojí to za to!

Není k dispozici žádný popis fotky.
Hrad Veveří, cíl naší procházky.

Dneska si uděláme procházku z Přístaviště na hrad Veveří. Není to žádná složitá túra, ale kočár nechte doma, na ten to úplně není. Hned na začátku přecházíte přehradní hráz - z ní je vidět pilíř jednoho z mostů tzv. Hitlerovy dálnice (což byl velkolepý projekt dálnice z Wrocławi do Vídně, který se ale nepovedlo dokončit - minimálně kolem Brna je ale pozůstatků spousta a trasa je ještě stále vidět, někdy si schválně všimněte). S hrází přehrady je spojena ještě jedna druhoválečná událost. Jen kousíček od hráze najdete památník hrázného Františka Šikuly a jeho spolupracovníků, kteří hráz zachránili před vyhozením do vzduchu a celé nejbližší okolí a jeho obyvatele před záplavou. Šikula už několik let předtím zabetonoval otvory, které se měly použít pro podminování hráze a jejich čištění s ostatními zaměstnanci jen fingoval. V té době zničili Němci i most u hradu Veveří (obnoven byl před docela nedávnou dobou, i já si pamatuju jeho zbytky) a podminovali vozovku vedoucí přes hráz. Sovětské vojáky potom zaměstnanci prováděli na druhý břeh štolami v přehradní hrázi, to už byl Šikula raněný poté, co chtěl jít do Bystrce předat vojákům zprávu o situaci kolem hráze. Přehrada byla sice poškozená ostřelováním, ale zůstala stát (napsala jsem vám to tu ve zkratce, podrobnější průběh se dá dohledat).

Opusťme ale hráz a vzhůru dál!

Není k dispozici žádný popis fotky.
Výhled z hráze na vodní hladinu.

Cestou potkáte i pár informačních cedulí, jedna z nich vypráví i o obci Kníničky, jejíž pozůstatky najdete na dně přehrady. Povídání o ní najdete taky tady a je to poměrně zajímavé, i s dobovými fotografiemi. 

Trasa vede po asfaltce a i mimo sezónu tu nejspíš potkáte docela dost lidí. Postupně se to ale čistí a nakonec nejspíš půjdete sami skrz chatovou oblast. Na několika místech se dá krásně slézt k vodě, je to zajímavé, i když je přehrada na zimu odpuštěná. 

Brzy se ocitnete v oblasti PP Kůlny - půjdete po dřevěných mostcích a ze skalnatých strání je krásný výhled na hladinu a později i na samotný hrad Veveří a novou lávku, která je na místě zničeného mostu. Přímo pod ní je kříž na místě starého pilíře a v době, kdy je nízko hladina, je hezky vidět prohloubené koryto, kudy jezdí parníky. 

A už jsme skoro u cíle naší trasy. Je jasné, že mimo sezónu je hrad Veveří zavřený, ale napíšu vám trochu povídání i k němu, protože je to srdcovka, a budete aspoň připraveni na léto. 

Od lávky se k hradu dostanete přes dřevěný chodník (příjemná změna, nemusíte po celkem frekventované a dost nepřehledné silnici). Na Veveří koukáte zespodu, obkružujete ostroh, na kterém jeden z největších moravských hradů stojí. Hrad má dva vstupy, vy se vyškrábete po cestě k dolní bráně a jste tam!

Není k dispozici žádný popis fotky.
Rok 2018. Skoro jsem to tehdy nepoznala, hlavně Anglický trakt v pravé části obrázku s věží Prachárna. 

Areál je opravdu hodně velký a ještě pořád tu najdete poničené části. Veveří po zestátnění za první republiky totiž nemělo moc štěstí. Přestože Masaryk ho zvažoval jako jednu z prezidentských rezidencí na Moravě, z plánů sešlo a s hradem to pak šlo dole vodou. Za druhé světové války ho obsadil Wehrmacht a jednotky SS, při osvobozování byly poničené hlavně střechy a spolu s Němci se ztratila i naprostá většina vybavení hradu (pamatuju si, když v celé přístupné části byla jedna židle a snad jeden stůl, všechno ostatní se poztrácelo). Po druhé světové válce tu bylo lesnické učiliště a prostory tomu byly taky uzpůsobené - luxfery, betonové nástřiky a injektáže, nové příčky... a po revoluci bylo Veveří ponecháno doslova svému osudu. V roce 1999 se Památkový ústav pustil do postupné rekonstrukce. Chodívali jsme tehdy na hrad každý rok a pokaždé bylo opravené něco nového, objevil se další mobiliář a přestože to šlo hrozně pomalu a muselo to být šíleně finančně náročné, bylo jasné, že se konečně blýská na lepší časy. Když jsem se tam po letech vrátila, nevěřila jsem vlastním očím, kolik toho bylo spraveného - co dřív člověku padalo na hlavu, to mělo novou střechu i fasádu a zmizela většina připomínek na neslavnou éru bývalého režimu. Jediná židle je už minulostí, můžete si vybrat z několika prohlídkových okruhů a hrozně mě hřeje u srdce, že se podařilo hrad zachránit. 

A i kdybyste na komentovanou prohlídku nešli, v areálu je spousta volně přístupných míst, kam by byla škoda nezabrousit; dá se podívat na ochozy nebo na věž Prachárnu. 

Není k dispozici žádný popis fotky.
Fotka z roku 2018, je na ní vidět přístupová cesta s bránou a oranžerie. Výhled z věže Prachárna

A abychom nezůstali jen u faktické historie, pověst praví, že někde na hradě se skrývá dvanáct stříbrných soch apoštolů, které tak trochu ukradli templáři z kláštera Porta Coeli v Předklášteří. Kdybyste je ale chtěli hledat, zklamu vás, pověst je nejspíš uměle vytvořená až v 18. století. 

Shrnuto podtrženo, pokud jste z okolí Brna a Veveří jste se zatím vyhýbali, jen co se otevřou jeho brány, neváhejte a vstupte. Je to místo s opravdu zajímavým osudem a sami uvidíte, z jakého balastu ho památkáři vyhrabali a jak krásný teď je. 

Návrat je možný dvěma způsoby - parníkem, který má přístaviště přímo pod hradem (pochopitelně jezdí jen v sezóně), nebo autobusem. Pěšky po silnici nedoporučuju, je úzká, nepřehledná, frekventovaná. Za mě je ideální se svézt autobusem pár zastávek třeba na Rokli a procházku dokončit po druhém břehu přehrady. V létě se navíc můžete smočit na některé z pláží, žízní tu taky neumřete a nakonec vás kroky zavedou zpátky na Přístaviště, na start vašeho výletu. 

Mohlo by se zdát, že na zimu to není úplně nejlepší procházka, vždyť je přece hrad zavřený, ale nedejte se zmást. Kolem vody je to krásné, můžete se projít po místech, která jsou normálně zatopená, a protože na stromech není listí, otevřou se vám nečekané výhledy a na trase nepotkáte tolik lidí. Jen ve sněhu bych to úplně nezkoušela, některé části stezky jsou kamenité a to je poměrně nebezpečné. 

Byli jste na Veveří? Pamatujete si, jak to tam vypadalo dříve? A chodíte se procházkovat kolem Pryglu?