Je to kampáááň! Tentokrát prezidentská. Je všude kolem nás. Někdo se jí účastní, někdo ji se zájmem sleduje, někdo toleruje, někdo ignoruje. V následujících dnech se bude rozhodovat o tom, kdo bude naši zemi reprezentovat dalších pět let. Kdo bude výrazně spoluvytvářet atmosféru, ve které budeme žít. Je nějaký věk, v kterém je legitimní takové rozhodování ignorovat? Ovlivní něco můj jeden hlas? Rozhoduje se někde jinde než ve volebních místnostech?

Zdroj: Facebook

Politika v našich zemích nemá zrovna dobré jméno. Jakoby doba, kterou si už dnes velká část lidí ani nepamatuje, stále ovlivňovala naše myšlení. Máme pocit, že za nás stejně rozhoduje někdo jiný, že nemůžeme výrazně zasáhnout, že „jít do politiky“ znamená se pošpinit, že politici se flákají a berou úplatky a nedá se jim věřit, novináři s námi tuhle hru často hrají a je snadné se nechat znechutit a volby nevolby, v pátek večer odjet na chalupu nebo odejít na koncert a v sobotu dospávat náročný týden, jít k volbám by přece znamenalo jet do místa trvalého bydliště nebo si vyřídit jakýsi průkaz, kdo by na to měl čas, nestojí to za tu námahu.

Na to, aby si člověk při volbách, které se nekonají příliš často, sehnal dost informací k rozlišení jednotlivých stran nebo kandidátů a dokázal odhadnout, které či kteří reprezentují ty hodnoty, které on sám vyznává, zase není tak těžké. Pravda, aby byl člověk zodpovědný, chce to najít víc zdrojů, neřídit se jen tím, co o sobě říkají sami, nebo tím, co říkají jejich konkurenti, a seskládat si alespoň trochu plastický obrázek. Výhodu mají ti, kteří politiku trochu sledují průběžně. Jedno odpoledne googlení proloženého pár telefonáty s lidmi, kterým věřím, mi pořád dá základ, na kterém se mohu rozhodnout. A příště to budu mít snazší.

Jedním z lidí, kteří politiku brali vážně od malička – nic jiného mu vzhledem k rodině ani nezbylo – je Mikuláš Kroupa, novinář a zakladatel organizace Post Bellum. Jeho hlas možná znáte z Příběhů dvacátého století – alespoň nám zní v autě, když se vracíme z víkendu. Jeho vzkaz je jasný:

Běžte volit, prosím. Za prvé: jedná se o velikánské privilegium svobodných lidí, za které jinde nasazují lidé svůj život, jak vidíme právě v těchto dnech na Ukrajině a jak známe z vlastní národní historie. Za druhé: musíte se v životě naučit rozhodovat mezi menším a větším zlem. Bez toho nelze žít. V této volbě nevolíme bezchybné, ideální a dokonalé, ale dejme hlas tomu, kdo aspoň zaručuje, že bude hájit demokracii a svobodu. Jen připomínám: Babiš usiluje o firmu, my ale nejsme jeho zaměstnanci. A za třetí, kdo nevolí, ať si potom nestěžuje, rozhodují za něj ti druzí.

Mikuláš Kroupa, zakladatel a ředitel Post Bellum

Stejný argument jako Mikuláš používá i Štěpán Böhm, osmnáctiletý student, který jde letos volit poprvé. Nechce, aby o něm rozhodovali jiní, ví, že každé procento pro kandidáta je složeno z jednotlivých hlasů lidí, jako je on.

Myslím, že by mladí lidé měli chodit volit, protože se tím odměňují státu za to, co pro nás všechno dělá. Je to pro nás těžké si uvědomit, ale svobodu, demokracii a možnost si sami hlasovat o společné budoucnosti tu máme teprve chvíli a pokud k ní budeme lhostejní, dostanou se k moci lidé, kteří nebudou chtít naši zemi reprezentovat a rozvíjet, nýbrž zneužívat pro svůj vlastní prospěch. Navíc, pokud člověk nevolí, ztrácí automaticky jakékoliv právo na to si stěžovat na domácí politickou situaci, protože když byl ten pravý čas se rozhodnout a zasadit se o svůj názor, jenom přihlížel a neudělal nic.

Štěpán Böhm, student, 18 let 

Salesián Tomáš Mareš nám ve svém vzkazu připomíná nutnost pečovat o to, z čeho chceme čerpat. Při volbě prezidenta se po nás navíc chce jen minimum vložené energie, ale důsledky mohou být značné - a snad i značně dobré. 

Mladí přátelé, účastí na prezidentských volbách máme příležitost posílit demokracii v naší zemi. Tu máme, když o ni pečujeme. Můj hlas je jedním z mnoha a může se zdát bezvýznamným. Přesto se domnívám, že jeho cena je velká. Vyjadřuje mojí ochotu podílet se na společném dobru. Tak proč mu nevěnovat pouhých 30 minut? Přeji nám všem dobrou volbu dobrého prezidenta.

P. Tomáš Mareš, salesián

Důležitost každého jednotlivého hlasu zdůrazňuje také vedoucí katedry teologické etiky na Evangelické teologické fakultě Petr Gallus a Klára Jirsová, která stojí za zajímavými besedami v Dominikánské 8. (Odkazy na ně na Signálech máte, a některé se týkaly i politiky. 😉)

Častokrát nám stačí jen mít možnost (třeba mít možnost volit), ale už ji nepotřebujeme využít. V řadě předchozích voleb přitom byly výsledky velmi těsné, onehdy v krajských rozhodoval jediný hlas. I jeden hlas dokáže způsobit dost. Tak běžte volit a volte dobře.

Petr Gallus, proděkan ETF UK

V prezidentských volbách nejde o málo, hraje se mimo jiné i o geopolitické směřování naší země. A každý hlas se počítá! Neváhejte a přijďte v pátek k volebním urnám!! Váš hlas je nenahraditelný!! Nikdo Vás nezastoupí!!

Klára Jirsová, dramaturgyně Dominikánské 8

 Samozřejmě člověk chápe důležitost voleb tam, kde dotyčné osobně zná, ví, jak žijí a umí si představit důsledky jejich působení. Když se volí starosta malé obce, je nám jasné, co svým hlasem ovlivníme. Jak připomíná P. Josef Hurt, prezident je sice daleko, ale naše životy také ovlivňuje, protože ho máme stále na očích (a také ho musíme poslouchat, nedá se před tím utéct 😊).

Volba je důležitá, protože dobrý prezident je šancí na dobré inspirace a postoje a špatný prezident je zdrojem špatných postojů.

P. Josef Hurt, farář v Brandýse nad Labem

Někteří z těch, které jsem požádala o vzkaz čtenářům Magazínu, mají dost konkrétní důvod, proč jít volit a koho určitě nevolit. Skaut a publicista Jiří Zajíc, Petr Polanský z Člověka a víry nebo studentka Sára Beránková mají jasno: Kdo chce změnu k lepšímu, musí pro to něco udělat. Samy od sebe se dějí spíš změny k horšímu. A kdo to pak má dalších pět let vydržet.

 

Prezidenti u nás zásadním způsobem ovlivňují celkovou atmosféru ve společnosti. Jestli vám na ní záleží, jděte určitě volit. Protože vy nebudete volit Babiše, můžete ji ovlivnit k dobrému. Dnes volby často rozhoduje pár set hlasů.

Jiří Edy Zajíc, publicista

Chcete lháře a prospěcháře na hradě? Pokud ne, jděte k volbám a volte rozum, zodpovědnost a svou lepší budoucnost.

Petr Polanský, Člověk a víra 

Půjdu k volbám, protože nechci, aby byl Andrej Babiš prezidentem. Nechci v celé naší země někoho, komu jde především o vlastní byznys a v Evropě se přátelí snad jen s Macronem a Orbánem.

Sára Beránková, studentka, 19 let

A na závěr neprůstřelný teologický argument od karmelitána Davida Peroutky. Na tu modlitbu bych nezapomínala, samotné hození lístku do urny nestačí, stejně jako nestačí samotná modlitba, aby Hospodin změnil srdce zvoleného prezidenta. Potřeba je oboje. Tak prosím, obětujte těch pár minut či hodin a běžte volit – ať nám odpadne jedna starost a na hradě sídlí někdo, kdo bude dobře dělat svoji práci, abychom zase my mohli dělat v klidu tu svoji. 

Proč jít k volbám? Sv. Pavel nás vybízí modlit se za panovníka. Ale sv. Benedikt dodává: modli se a pracuj! Je tedy třeba též konat, co konat můžeme a máme.

P. David Peroutka, bosý karmelitán