Dny se pomalu prodlužují, trať mezi Brnem a Blanskem má ještě neoježděné koleje a tak nic nebrání tomu, abyste si takhle při sobotě došli na nádraží a koupili lístek do stanice Adamov - do města rozházeného po kopcích jako dětské hračky, do města, které se schovává v klíně Moravského krasu a dělí ho železnice. 

Celý Adamov jako na dlani, leží na svazích nad řekou jako rozházené hračky. 

Mezi Brňáky se o Adamově říkají děsné věci, a na první dobrou se ani nedivíte. Adamov je město, co si nevytáhlo zrovna šťastnou kartu. Celá jeho existence je spojena se zpracováním kovu - nejprve v hamrech, později ve vysokých pecích. Nejlíp se místnímu průmyslu dařilo pochopitelně během průmyslové revoluce, konkrétně po otevření nové železniční trati do České Třebové v polovině 19. století. Postupně se železářská výroba měnila na strojírenskou a vyráběla od všeho trochu, do zemědělství, do fabrik... Dokonce tu byl vyroben první automobil se čtyřtaktovým motorem v celém Rakousku-Uhersku! Všechno stále patřilo rodu Lichtenštejnů, stejně jako nedaleký Nový Hrad, později ale firma, která měla továrny v nájmu, vše odkoupila a dál rozšiřovala a modernizovala. 

Modernizoval se i samotný Adamov - spolky, Sokolové, telegraf i četnická stanice, kolem řeky vyrůstaly vily bohatých brněnských Němců. Obě války se dotkly i podniku - krom toho, že se část začala zabývat výrobou pro armádu, po té druhé ustupující Němci zničili většinu hal a taky železniční mosty mezi Adamovem a Brnem, což paradoxně podniku pomohlo - z možného bankrotu ho vytáhla právě obnova mnoha zničených ocelových mostních konstrukcí. Po převratu byly strojírny pochopitelně znárodněny a Adamov zaznamenal doslova explozi obyvatel - dříve dojíždějící dělníci dostávali byty v nově rostoucích panelácích. Dokonce tu vzniklo učiliště. 

Adamov byl vyhlášen městem v roce 1964, žilo v něm tehdy téměř čtyři tisíce obyvatel. Celé to začalo jít k horšímu v devadesátých letech, kdy byla ukončena vojenská výroba a pokračovalo se jen s polygrafickými stroji. I to ale později skončilo, učiliště zaniklo a v roce 2009 skončila i firma ADAST, o které jsme se ještě my učili v zeměpise - Adamovské strojírny ukončily po staletích činnost. Ve městě po nich zůstal nezaměnitelný industriální nádech a opuštěné haly, které se postupně plní menšími firmami. 

My jsme ale ve výletním článku, nikoliv v historickém. Přišlo mi jen důležité adamovskou minulost zmínit - pak vám totiž začne tohle podivné město dávat smysl. 

Mám pro vás několik zajímavých tras, a začneme tou asi nejklasičtější, která vás uvede takříkajíc nad věc - ano, budeme stoupat na rozhlednu (nečekaně, že, když to píšu já). 

Trasa míří přímo na rozhlednu Alexandrovka, která se tyčí nad Adamovem ve výšce 497+16,5 m. Do mapy jsem vám naklikla tu nejjednodušší, ale jak po nahlédnutí sami zjistíte, možností je rozhodně více. Rozhodně počítejte s tím, že vás čeká pořádné stoupání - řeka Svitava tu odvedla dobrou práci a čeká vás něco kolem 250 m převýšení, sice po vrstevnici, zato vytrvale. Půjdete kolem památníku lesníků - na území lesního podniku je celý lesnický slavín, pocta slavným kapacitám, které měly nějaký extra přínos v lesnickém odvětví. Když jsem u toho, držte se, prosím, značených tras - za á je celá oblast v CHKO Moravský kras a za bé se to tam hemží různými menšími chráněnými územími, a tam, jak je známo, je zákaz vstupu. Tak na to, prosím, myslete, za zašlápnutí špatné kytky může být docela mastná pokuta. 

Alexandrovka patří k mým oblíbenějším rozhlednám - pěkně festovní tubus, žádná meluzína, žádné kývání - a k tomu fantastický výhled. 

Je vidět do všech stran, až k Brnu, a prý, když je hodně hezky, vystrčí nad obzorem zasněžené špičky Alpy. Okolí je navíc momentálně celkem proklučené, takže nějaké zarostení výhledu v dohledné době nehrozí. 

Ta trasa, o níž mluvím, vás odvede hezky zpět na nádraží, později vám dám ještě pár návrhů. Pár zajímavostí ale najdete i přímo ve městě. Například gotický světelský oltář v místním kostele; ten jsme kdysi viděli za asistence průvodce/kostelníka a to vykládání o jednotlivých postavách bylo dost zajímavé i pro mé pubertální já. Za povšimnutí stojí i starý hřbitov jen kousek od kostela, hlavně když padne tma a mlha, má nezaměnitelnou atmosféru. Nad městem je i pár krytů civilní obrany, ale to asi většinu turistů zajímat nebude; nic, co by člověk musel vidět dvakrát, ŘOPík je prostě ŘOPík. 

Pojďme zběžně kouknout na některé další zajímavé trasy. Pokud už se vyškrábete na rozhlednu, máte odtamtud hned několik prima tras. Jedna z nich vás zavede přes Babice do Bílovic (kde zase jezdí vlak). My ji s kolegou absolvovali za tuhé zimy a z Babic dál se většinu času klouzali, ale když není náledí, není zase tak náročná. V Babicích vám možná vyžízní, do mapy jsem vám zaklikla prima kavárnu, dávají hřejivou životadárnou tekutinu i s sebou. A pokud kávě příliš neholdujete, držte se až do Bílovic a zabrušte do Sokolovny; pivo a jídlo mají výborné. 

Trošku delší bude takové „krasové“ kolečko - povede vás kolem Býčí skály, kde se vám třeba podaří vychytnout prohlídku, a pak dál údolím křtinského potoka kolem dalších menších jeskyní, starých štol a skalních výchozů. Jen pozor, v době jarního tání počítejte s tím, že se budete brodit, stezka občas sestupuje skoro k vodní hladině. Ani tady nebudete ochuzeni o občerstvení  - po cestě máte lesní bar. V půlce trasy nezapomeňte pořádně prolézt Josefovskou huť (pokud už teda bude otevřená, teď tam probíhala rekonstrukce). Tahle procházka vás zavede zpátky do Adamova k druhému nádraží.

Ještě ale s tipy nekončíme, jen tentokrát budete muset oželet rozhlednu. Zato bude - hrad! Mimo sezónu je pochopitelně zavřený, ale pokud si to necháte na jaro, čeká vás prima procházka rozkvétajícím krasem. Nový Hrad je zřícenina, kterou opravuje banda nadšenců. Stojí přímo nad jedním z tunelů trati na Blansko, při jeho ražbě musela být jeho věž snížena, protože se báli, že spadne, ale na dalekosti výhledů jí to neubírá. Žízniví nebudete, na hradě mají krčmu, často se tam pořádají i různé akce. Zpět do přítomnosti můžete vyrazit hned několika směry - na Vranov, na Blansko a nebo se prostě vraťte stejnou trasou do Adamova.

Poslední trasa, kterou vám doporučím, bude taky obsahovat výhledy. Kolem spousty studánek vás Doubská cesta zavede k Máchovu památníku. Trochu to tu zarůstá, ale kousíček Brna ještě uvidíte. Konec může být v Olomučanech na autobuse, nebo to můžete dojít do Rudic (bus) nebo Blanska (vlak - kousek si to šmikněte po neznačené lesní cestě). 

I když si člověk myslí, jak má okolí Brna nachozené, stejně se vždycky najde nějaká trasa, kterou ještě nezná. Adamovští (vidím vás, slezte z toho lustru!), kam se vydáváte ze svého města vy?