Těšili jste se ve škole na písemky? Netrpělivě očekáváte zkouškové období, abyste mohli prokázat své schopnosti a znalosti? Když máte pocit, že vás někdo při rozhovoru prověřuje, že hodnotí váš život, dělá vám to radost? Troufám si říct, že moc takových lidí mezi námi není. Možná tak v jedné vybrané věci, ve které se cítíme silní v kramflecích, ať už je to orientační běh, znalost nějakého sportu, cizího jazyka nebo třeba hvězdné oblohy, si ještě rádi změříme síly a předvedeme, co umíme – ale i tehdy si raději čas „zkoušky“ vybíráme sami, a když se na to necítíme, nepustíme se do toho. Jenže občas zkoušky přicházejí a nikdo se nás neptá, zda máme zrovna chuť zkoušet své síly.

Zdroj: Flickr

Číst v Bibli o soudu, o přicházejícím a nevyhnutelném hodnocení naší osoby, nám není příjemné. Pokud neoplýváme velkou schopností si lhát, víme, že máme slabá místa. Nakonec je máme i v těch obyčejných věcech, nikdo neumí ani na písemku z dějepisu vše dokonale, víme, že nás může něco rozhodit, můžeme špatně přečíst zadání. Na zkoušku nám na střední škole stačí naučit se pár stránek z učebnice, na vysoké škole přečíst pár knih a naučit se to nejdůležitější. Na zkoušku, kterou pro nás chystá Hospodin, se nepřipravíme za víkend ani za měsíc. Dostali jsme poměrně rozsáhlou knihu, ale nepanuje jednotný názor, jak její obsah uplatňovat v našich životech. Pod stejnými slovy si různí lidé představují různé věci. A i tam, kde jsou jejich představy stejné, se to v jejich životech promítá různě. Žádné objektivní průběžné hodnocení nemáme. Nemůžeme si zaplatit doučování a projít zkušebním posledním soudem, jako to můžeme udělat s maturitou. Na internetu po hodině klikání nevidíme, v které oblasti máme v Hospodinových očích slabá místa. Můžeme se snažit sebevíc a naši souvěrci nám vyčtou, že jsme křečovití a nemilosrdní. Můžeme radostně důvěřovat a dozvíme se, že jsme pošetilí a lehkovážní. Když se snažíme spojit se zkoušejícím, většinou se i zde najde někdo, kdo zpochybní formu komunikace, a tedy i to, co považujeme za odpověď přicházející od Hospodina.

Království Boží se blíží. Ne že bychom my kráčeli blíž k němu, protože jdeme po dobré cestě tam, kde doufáme najít odměnu za své snažení. Ono se blíží k nám, ono určuje čas setkání. Mocný král přichází, aby místo, kde jsme, vyhlásil za své území, aby na něm zavedl své zákony, svá pravidla. Čím víc se ta naše budou podobat těm jeho, tím méně nás to bude bolet, tím kratší bude doba, než se přizpůsobíme.

Kupodivu zrovna ti, které Jan Křtitel v dnešním evangeliu tvrdě seřve, jsou ti, kdo se opravdu snaží. Kdo se nevymlouvají na nutnost živit rodinu a na odhodlaného ducha, ale slabé tělo, kdo opravdu přemýšlejí nad tím, co po nich Hospodin žádá, a snaží se to dělat. Už tehdy, před dvěma tisíci lety, nevedlo stejné úsilí ke stejným cílům, a tak tu máme dvě skupiny s odlišnými preferencemi. Nicméně všem záleží na tom, aby do království Božího zapadli, aby nestáli proti němu. A Jan jim velmi hlasitě sděluje, že jsou ti i oni vedle jak ta jedle a měli by se soustředit na něco jiného. Určitě nebylo špatně, že za Janem přišli, určitě bylo dobře, že jim na Hospodinově vůli záleželo. Jen nenesli „ovoce hodné obrácení“. Jenže co to je, to už jim Jan nevysvětlil. Museli tehdy odejít domů pěkně zmatení.

Podobně býváme zmatení my, když někdo zpochybní naše postoje. Rádi bychom žili správně, ale jak si být jistí, když se ani ostatní neshodnou na tom, které ovoce je to pravé, co je to, na čem záleží. Naštěstí jsme v prvním čtení u Izaiáše slyšeli, že Hospodin nebude soudit podle toho, co si o nás myslí ostatní, ale podle spravedlnosti. A po následujícím obrazu ZOO bez mříží, kde žije vlk dohromady s beránkem a pardál s kůzletem a mezi tím je jedovatá havěť a malé děti a všichni si spolu hrají a jedí vegetariánskou stravu, zazněl důvod, proč bude taková idylka možná. To, co zavládne na zemi, nebude tvrdá vláda mocného krále, vynucovaná andělskými vojsky s plamennými meči. To, co způsobí, že skončí svár a nepřátelství a naše životy se stanou součástí Božího království, bude poznání Hospodina. A převzetí moci Božím královstvím pro nás bude právě tak bolestivé, jak moc se budeme bránit Hospodina poznat. Tak radostné, jak moc toužíme Ho poznat už teď. Poznat Jeho, ne obhájit si své názory a postoje. Království Boží přijde, ať chceme nebo ne, v dobu, kterou určí Pán, ne v tu, která by se nám nejvíc hodila. Kdybychom věděli, že naši zemi obsadí Švédové, přišlo by nám logické učit se švédsky a zajímat se o švédské zvyky. Možná bychom měli být stejně prozíraví, pokud naše území míní zabrat král nebes.

 

 

2. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 11, 1-10
Podle spravedlností bude soudit chudé.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
    Vyrazí ratolest z pahýlu Jesse, výhonek vypučí z jeho kořenů, spočine na něm duch Hospodinův: duch moudrosti a rozumu, duch rady a síly, duch poznání a zbožnosti, naplní ho duch bázně před Hospodinem. Nebude soudit podle zdání, nebude rozhodovat podle doslechu, ale podle spravedlnosti bude soudit chudé a podle práva se bude rozhodovat pro ubohé v zemi. Zabije násilníka holí svých úst, usmrtí bezbožného dechem svých rtů. Spravedlnost bude rouchem jeho beder a věrnost bude pásem jeho boků.
    Vlk bude přebývat s beránkem, pardál si lehne vedle kozlátka, tele a lvíče budou žrát pospolu a malé dítě je bude vodit. Kráva pást se bude s medvědicí, jejich mláďata spolu ulehnou, lev jako býk bude řezanku žvýkat. Kojenec si bude hrát nad dírou zmije a nemluvně sáhne rukou do skrýše jedovatého hada.
    Nikdo nebude škodit ani pustošit na celé mé svaté hoře, protože země se naplní poznáním Hospodina, jako vody pokrývají moře. Tehdy se objeví kořen Jesse jako znamení národům; pohané ho budou hledat a jeho sídlo bude slavné.

Žl 72 (71), 1-2.7-8.12-13.17 Odp.: 7
Odp.: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje navěky.

Bože, svěř králi svou pravomoc, svou spravedlnost královskému synu. Ať vládne tvému lidu spravedlivě, nestranně tvým ubohým.
Odp.
V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje, dokud nezanikne luna. Bude vládnout od moře k moři, od Řeky až do končin země.
Odp.
On vysvobodí chudáka, který se dovolává pomoci, ubožáka, jehož se nikdo neujímá. Smiluje se nad nuzným a chudým, zachrání ubožákům život.
Odp.
Jeho jménu se bude žehnat navěky, pokud bude slunce svítit, potrvá jeho jméno. A v něm budou požehnána všechna plemena země, blahoslavit ho budou všechny národy.

2. ČTENÍ Řím 15, 4-9
Kristus spasil všechny lidi.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
    Bratři!
Všechno, co kdysi bylo napsáno, bylo napsáno k našemu poučení, abychom z Písma čerpali vytrvalost a povzbuzení, a tak měli naději. Bůh, zdroj vytrvalosti a povzbuzení, kéž vám dá, abyste žili v souladu podle vůle Krista Ježíše. Tak budete moci svorně a jedněmi ústy oslavovat Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista.
    Přijímejte proto jeden druhého do svého společenství, jak i Kristus přijal vás - k oslavě Boží. Tím chci totiž říci: Kristus se stal služebníkem židů, aby se prokázalo, že Bůh je věrný, aby tím byla stvrzena zaslíbení daná praotcům; ale také proto, aby pohané oslavovali Boha, že jim prokázal milosrdenství, jak je psáno: 'Proto tě budu velebit mezi pohany, tvému jménu budu zpívat chválu.'

EVANGELIUM Mt 3, 1-12
Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
V té době vystoupil Jan Křtitel a kázal v judské poušti:
    "Obraťte se, neboť se přiblížilo nebeské království." Jan byl totiž ten, o němž řekl prorok Izaiáš: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Pánu, vyrovnejte mu stezky!'
    Jan měl na sobě oděv z velbloudí srsti a kolem boků kožený pás, živil se kobylkami a medem divokých včel. Tehdy vycházel k němu Jeruzalém, celé Judsko a celý kraj kolem Jordánu, dávali se od něho křtít v řece Jordánu a přitom vyznávali své hříchy.
    Když však viděl, že k jeho křtu přichází mnoho farizeů a saduceů, řekl jim: "Zmijí plemeno, kdo vám ukázal jak uniknout trestu, který už hrozí? Přinášejte tedy ovoce hodné obrácení. Nemyslete si, že můžete říkat: 'Naším otcem je Abrahám!', neboť vám říkám: Bůh může oživit tyhle kameny a Abrahámovi z nich udělat děti.
   Sekera už je přiložena stromům ke kořenu; každý strom, který nenese dobré ovoce, bude poražen a hozen do ohně. Já vás křtím vodou, abyste se obrátili. Ale ten, který má přijít po mně, je mocnější než já; jemu nejsem hoden ani opánky přinést. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. V ruce má lopatu a pročistí (obilí) na svém mlatě. Pšenici uloží na sýpce, plevy však bude pálit ohněm neuhasitelným."