Malý divadelní sál pražského Rock Cafe na Národní třídě praská ve švech. Na zdech visí reprodukce slavných obrazů židovského malíře Marca Chagalla. V zákulisí se chystá židovské jídlo a košer víno. Mikuláš Minář v roli moderátora uvádí na scénu hlavní osobu večera: profesora z Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy, teologa a religionistu Pavla Hoška. Je 25. října 2022 a každoúterní Nekostel má tentokrát speciální program – uvedení nové Hoškovy knihy Chasidské příběhy: Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou.

Dramaturgie večera prostupuje napříč žánry. Místo akademické přednášky Pavel Hošek přináší spíše osobní svědectví. Svědectví o židovských kořenech své rodiny, svědectví o svém nadšeném vstupování do světa chasidských vyprávění, svědectví o „jiskérkách Božího světla“, které právě z těchto příběhů a jejich hrdinů vyzařují na čtenáře a posluchače. A nebyl by to Pavel Hošek, kdyby zůstal jen u povídání ‚o‘ příbězích. Zaznějí samozřejmě i klíčové chasidské příběhy samotné.

Po Pavlu Hoškovi následuje několik slov z úst chasidského rabína Shumiho Berkowitze, který pak navíc spolu se všemi přítomnými zazpívá židovskou píseň „Lord, get me high!“ a následně při přípitku žehná všem roznesené víno, a hlavně novou knihu. Po přestávce strávené u židovského rautu připraveného samotným rabínem Berkowitzem pokračuje večer energickým koncertem kapely Schimmerle Klezmer Kabaret.

Dobré jídlo a pití, krásné obrazy a skvělou hudbu s tancem trefně dokresluje chasidské motto pocházející od rabiho Chizkijáše visící nad dveřmi sálu: „Jednou vydáme počet z každého potěšení, které se nám nabízelo a my je neokusili.“ Přitom nezůstalo jen u veselí. Zcela v duchu chasidské solidarity s trpícími a v duchu lidskoprávních aktivit Elieho Wiesela a dalších věhlasných židovských myslitelů je součástí večera i sbírka na lidi židovského původu prchající z Ukrajiny – původního domova chasidského hnutí, nyní zasaženého ruskou válkou.

Celý večer, myslím, zafungoval jako opravdu celostní pozvánka do světa chasidismu. Jako pozvánka k četbě nové knihy Pavla Hoška zafungoval určitě. 

A ta za to skutečně stojí. Byť i ona je vlastně „jen“ pozváním k četbě jiných knih, jak už je to v posledních letech Hoškovým zvykem. Chasidské příběhy Pavla Hoška jsou teologickou reflexí židovské krásné literatury a akademickým vyznáním lásky k onomu fascinujícímu obrodnému hnutí východoevropského judaismu. V knize jsou stručně nastíněny základní principy chasidismu – této „židovské mystiky, která se stala příběhem.“ Člověk se tak velice čtivou a svěží formou dozví, o co šlo zakladateli chasidismu Baal Šem Tovovi, kdo je to cadik, kdy sestupuje Šechina a co má chasidismus společného s českou kulturou. Ale hlavně uslyší vyznání formulované Elie Wieselem, že „Bůh stvořil člověka, protože miluje příběhy.“

Chasidské příběhy a pozvání do jejich světa jsou hlavním tématem knihy. Pavel Hošek uvádí medailony sedmi autorů, které vybral jako nejvýznamnější vypravěče -tlumočníky chasidské zbožnosti. Je mezi nimi rozervaný Nachman z Braclavi předávající svou moudrost v dětských pohádkách, slavný český autor Devíti bran Jiří Langer, důležití humanističtí filosofové 20. století Martin Buber a Abraham Joschua Heschel, nositel Nobelovy ceny míru a přeživší z Osvětimi Elie Wiesel, spisovatel stojící uprostřed napětí mezi tradičním a moderním judaismem Chaim Potok i k chasidismu spíše kritický nositel Nobelovy ceny za literaturu Isaac Bashevis Singer. Jistě by se autorů našlo ještě víc. Jako literární sonda reprezentativně vyjadřující podstatu chasidských příběhů však Hoškův výběr dostačuje. Zejména proto, že na všech zmíněných se silně ukazuje zásadní význam chasidského vyprávění: Boží světlo, Boží sláva, Boží přítomnost, Boží věčné Ty se zjevuje v celém stvoření a nejsilněji v druhém člověku. A to je důvod k radosti! „Celá země je plná Hospodinovy slávy“ píše prorok Izajáš a Pavel Hošek to několikrát opakuje jako hlavní motto chasidské víry. Nezamlčuje sice ani stinné stránky chasidského hnutí, ale poctivě míří k jádru této zvláštní zbožnosti a skrze příběhy toto jádro vidí – ve skutečnosti ho vlastně v příbězích znovu a znovu osobně zakouší – v radosti z maličkostí každodenního života, v lásce ke druhému člověku a v solidaritě s trpícími. Chasidismus je prý „mystikou všedního dne“.

Kniha Chasidské příběhy: Mezi židovskou mystikou a krásnou literaturou je další ze série Hoškových knih o proměňující moci příběhů a vyprávění. Tato ani předchozí publikace o C. S. Lewisovi, E. T. Setonovi, J. Foglarovi či J. R. R. Tolkienovi nejsou pouze „plodem autorova zájmu o beletrii s duchovním přesahem,“ jak stojí na přebalu nejnovější knihy. Jsou především osobním vyznáním o duchovním přesahu příběhu jakožto nástroje lidské představivosti. Pavel Hošek tak navazuje na jednoho z nejvýznamnějších představitelů filosofické hermeneutiky Paula Ricoeura, který dokázal pro často odtažitý filosofický jazyk obnovit význam symbolů, metafor a právě vyprávění. Pavel Hošek má dar složitou filosofii a hermeneutiku 20. století svěžím způsobem aplikovat a jakoby mimochodem ji svou reflexí oblíbené krásné literatury čtivě předat široké veřejnosti i mimo akademickou obec. A chasidské pojetí příběhu, zakotvené mimo jiné v představě, že Hospodin tvoří celý svět svým božským vyprávěním, mu k tomu slouží jako duchovní předobraz:

„Příběhy totiž podle chasidského učení dokážou měnit lidské nitro, kdekoli a kdykoli jsou vyprávěny. Dokážou to lépe, účinněji a trvaleji než abstraktní nauka nebo náboženské předpisy. Jejich moc spočívá právě v tom, že proměňují představivost. Když se člověk ve své představivosti ponoří do příběhu, stává se na chvíli přímým účastníkem děje. Je to proměňující zkušenost. Když se pak z příběhu vynoří, dívá se na svět kolem sebe trochu jinýma očima“ (str. 25).

Jak tedy vnímají moc příběhu chasidé? To se dá říct nejlépe příběhem:           
„Když rabi Izrael Baal Šem Tov viděl, že se na židovský národ valí nějaké neštěstí, chodil se zpravidla usebrat na jisté místo v lese, tam zapálil oheň, odříkal určitou modlitbu a potom učinil zázrak, jímž neštěstí odvrátil. Později, když se jeho žák, Magid z Meziriče, snažil pohnout nebesa ze stejných příčin, odešel na stejné místo do lesa a řekl: ‚Poslyš, Pane světa. Nevím, jak rozdělat oheň, modlitbu však ještě odříkat umím.‘ A stal se zázrak. Později chodíval do stejného lesa rabi Moše Lejb ze Sasova a prosil za svůj lid těmito slovy: ‚Nevím, jak rozdělat oheň, ale vím, kde je to místo, a to by mělo stačit.‘ Stačilo to, i tentokrát se stal zázrak. Nakonec přišla řada na Ružinského. S hlavou v dlaních seděl doma v křesle a hovořil k Bohu: ‚Nedokážu rozdělat oheň, neznám tu modlitbu, ani to místo v lese nemohu najít. Vše, čeho jsem schopen, je vyprávět tento příběh. Mělo by to stačit.‘     
A stačilo to.“

Nechte se tedy Pavlem Hoškem pozvat do strhujícího světa chasidských příběhů a jejich proměňující moci. Jeho kniha by jako ochutnávka a pozvánka „měla stačit“. 
Nesplnila by však svůj účel, kdybychom zůstali jen u ní. Já si kupříkladu hned po dočtení sundal z klimentské farní poličky Buberova „Chasidská vyprávění“ a těším se na další dávku ozdravné síly oněch vtipných, a přitom hlubokých anekdot a příhod z východní Evropy 18. a 19. století.  

Autorem textu je Benjamin Roll, vikář Českobratrské církve evangelické.