Celý facebook je od včerejška plný fotek dětí, které postavily svého prvního letošního pěticentimetrového sněhuláka, dětí, které donutily rodiče tahat je na bobech po mokré lehce zasněžené trávě. S přibývající tmou se začaly objevovat snímky vloček ve svitu lampy, které pořizovali lidé vracející se z práce nebo naopak vyrážející do občerstvovacích zařízení. Někdo teprve dnes pochopil, že je opravdu třeba zazimovat zahradu, jiný už šel zkontrolovat lyže a vyhlíží první volný víkend.

V televizních zprávách ukazovali zasněženou Sněžku. To už po opravdovém sněhu zatoužil i sváteční lyžař. Když jsem navrhla, že bychom mohli na Sněžku zajet, můj muž namítl, že tenhle nápad mají tisíce lidí denně. A davy lidí, to opravdu není něco, za čím bychom se chtěli kodrcat přes republiku. Pokud to máte stejně jako my, možná máte své oblíbené místo, kde si jde užít zimních radovánek, aniž by člověk začínal den hodinovým hledáním volného parkoviště a pokračoval hledáním dětí nikoli v lese nebo v lavině, ale v zástupu jiných dětí, z nichž polovina má ty stejné kombinézy z poslední akce v Lidlu.

To naše místo je na druhém konci republiky, než se tyčí její nejvyšší hora. V Českém lese, kousek od Domažlic, leží Capartické louky. Není to nijak velká lokalita, ale je půvabná v každém ročním období. V létě na ní rostou vzácné květiny včetně orchidejí, v zimě na ní lyžaři z Domažlic udržují systém běžeckých tratí. I když se jedná jen o pár kilometrů, člověk se tu nenudí – může trasy různě střídat, jednou jet otevřenou plání, podruhé podél lesa, přes potok a kolem rybníka… Po cestě potkává známé i neznámé, ale málokdy si lidé překážejí. Není tu žádné zimní středisko, jen malé parkoviště a jedna hospoda. Pro lidi z dálky je tu možnost ubytování, ale žádné davy se sem nevejdou, jen jednotlivé rodiny. Pro nejmenší je tu přírodní svah, na kterém se sáňkuje. Když chce člověk vyrazit dál, může po haltravském hřebenu dojet k nedaleké turistické chatě na Sádku (když jsou obzvlášť dobré sněhové podmínky, funguje tu malá sjezdovka) nebo dál na zříceninu hradu Starý Herštejn. Pokud člověk přijel autobusem, může sjet na běžkách až do Klenčí. (To nemám v posledních letech ověřeno, dost se v těch místech těží a může to být nečekaně adrenalinový sjezd.)

Brát si s sebou čaj v termoskách nám nevadí, vzhledem k malým dětem stejně neplánujeme celodenní přejezdy hor. Malé přehledné louky, kde můžeme nechat i sedmileté děti jezdit „samotné“, je přesně to, co nám umožní si den užít. Vzhledem k tomu, že na většině míst tu není telefonní signál, máme možnost opravdu „vypnout“. Zima není moje oblíbené roční období, ale na pár dní na běžkách v Caparticích se těším. A kam se letos v zimě plánujete vydat vy?