Kovářova kobyla chodí bosa. Švadlena chodí v obnošených šatech, truhlář má nohu stolu podloženou složeným papírem. A mesiáš, prorok, který uzdravoval nemocné a křísil mrtvé, visí na kříži a nepohne rukou. Kde je jeho moc, kde je jeho síla? Jak to, že ho nechrání zástupy andělů s plamennými meči? Proč tu jen tak visí, proč neslibuje pomstu svého Otce?

Být popraven zároveň s někým, koho pokládají za židovského krále, to se nepřihodí každému. To štěstí měli právě dva lidé. Těžko říct, jestli si ten výjimečný pocit nějak zvlášť užívali. Když člověku nevyjdou plány, když jeho život proti pravidlům vede k tomu, že je přiveden před soud a tento soud se vyjádří jasně, že už toho bylo dost a že už člověk žádnou další možnost nedostane, to se těžko hledají důvody k potěšení. A když už zbývá jen pár bolestných hodin a touha žít se střetává s touhou trpět co nejméně, pak je skoro nemožné si představit, že by v sobě člověk vykřesal pocit hrdosti na to, že je na tom úplně stejně jako král. Tím spíš, že tihle dva muži nebojovali králi po boku a nepadli spolu v ním ve spravedlivé bitvě. Dost možná přestupovali nejen nařízení židovská či římská, možná jejich jednání bylo i proti slovům Ježíšovým. Možná ubližovali lidem kolem sebe, byli nelítostní a sobečtí. Ale i kdyby se provinili jen proti Římské říši, každopádně to nebyli Ježíšovi učedníci, nebyli trestáni za to, co on. Mohli si o něm myslet, že je nevinnou obětí politických čachrů, stejně jako že je to hlupák, který se zbytečně nechal chytit, aniž by Římu jakkoli uškodil. Vždyť nic nedokázal, nezabil jediného okupačního vojáka, nevyvolal vzpouru, nezískal pro své lidi žádné římské peníze. Cítit s ním sounáležitost bylo pro dva popravované odsouzené v podstatě nemožné.

Rozpor mezi mocí, která z Ježíše sálala v posledních letech, a bezmocností, s jakou nyní před lidmi visel na kusu dřeva, budila emoce. Vždyť říkal, že je Boží syn, tak proč něco neudělá? Honem, to máme na ty nebeské zástupy čekat až do večeře? Udělej zázrak! Ti, kteří Ježíše za mesiáše neuznávali, ani když slýchali o jeho činech, potřebovali utvrdit v tom, že měli pravdu. Podívejte, je to obyčejný bezmocný chlap. Celou dobu se jenom předváděl, nemá žádnou nadpřirozenou moc. Kdyby ho někdo praštil tyčí už před třemi lety, mohli jsme si celý ten tyátr a pozdvižení po celé zemi ušetřit. Možná ale na Ježíše křičeli i ti, kteří v něm mesiáše viděli. Jestli se něco nestane, do noci je mrtvý a ukáže se, že jsme se pletli. No tak, Ježíši, honem, ukaž jim, že jsme měli pravdu! Tvrdili jsme všem, že máš moc, že ti Hospodin pomáhá, tak tu teď nemůžeš jen tak viset. Nedělej z nás hlupáky, neshazuj nás před lidmi! Koukej z toho kříže slézt a všem to nandat! Nemůžeš nás tu takhle nechat, víš, jaký to bude trapas, až se vrátíme domů? Všichni se nám budou smát, že jsme šli za obyčejným mluvkou.

Jeden z odsouzených se přidal. Co mohl ztratit? Visel na kříži, zbývalo mu pár hodin života, a vedle něj visel někdo, kdo je údajně mesiáš. Kdyby byl v kobce s dvousetkilovým chlápkem, také by ho poprosil, ať zohýbá mříže a pomůže všem utéct. Kdo by nechtěl žít? Tak jestli jsi mesiáš, tak něco udělej. Ty přece také chceš žít, ne? Proč nic neděláš?

Ten druhý provinilec vnímá muže visícího mezi nimi jinak. Být popraven s někým, kdo je zřejmě nevinný, mu dodává ne drzost, ale pokoru. Jeho vlastní příběh už je u konce. Něco dělal a dostal za to trest podle zákona. Nechce k tomu nic přidat. Možná ví, že by to nebylo lepší. Tady už udělal, co uměl, a dovedlo ho to na popraviště za Jeruzalémem. Nepotřebuje druhé kolo. Potřebuje jiný pohled na to všechno. Ježíši, ty mi přece můžeš opravdu pomoci. Ne tím, že mě uvrhneš zpět do života, který jsem nezvládal a dost možná promarnil. Můžeš mi pomoci tím, že si zapamatuješ mé jméno. Že mě jím zavoláš. Prosím, vzpomeň si na mě, až splníš svůj úkol. Vzpomeň si na mě tam, kde jsi král, tam, kde tvoje vůle věci mění. Tam, kde můžeš změnit i mě.

A Ježíš nesestupil z kříže, nepřivolal vojsko s planoucími meči, Ježíš oslovil pokorného zločince a slíbil mu, že budou spolu. Ještě dnes. Oni už spolu vlastně v tu chvíli jsou. Tehdy, kdy bývalý padouch poznal, že den života navíc mu nedává žádné záruky, ale důvěra v Syna Božího ho zachránit může, zvítězil. Bez ohledu na to, že mu stále zbývalo jen pár hodin života a že jeho král visel bezmocně na kříži. V tom je totiž bezmocný svět: nemůže nám vzít důvěru, že zachránit nás může ten, kdo se nepokusí zachránit sebe.

 


 

Slavnost Ježíše Krista Krále

1. ČTENÍ 2 Sam 5,1-3
Pomazali Davida za krále nad Izraelem.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.
   Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: "Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem."
   Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem. 

Žl 122 (121),1-2.4-5 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 1,12-20
Bůh nás převedl do království svého milovaného Syna.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
Bratři !
   Děkujeme Bohu Otci, že vám dal účast na životě věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
   On je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

EVANGELIUM Lk 23,35-43
Pane, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: "Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený."
   Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: "Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!" Nad ním byl totiž nápis: To je židovský král.
   Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: "Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!"
   Druhý ho však okřikl: "Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého."
   A dodal: "Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království."
Odpověděl mu: "Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji."