Číst o světle na konci listopadu je trochu ironie. Venku je tma, slunečný den je výjimkou, ráno vstáváme do tmy a než můžeme vyrazit ze školy nebo práce domů, už je zase tma. A žádná změna k lepšímu nás nečeká, dva měsíce to teď bude jen horší. Všechno je pošmourné a smutné, napomenutí, že se nemáme oddávat prostopášnostem, nás nechává chladnými: chceme někam zalézt a tohle období prospat, na pijatyky nemáme náladu. Klidně se budeme i modlit, ale hlavně na nás nemluvte a nic po nás nechtějte.

Zdroj: Flickr

Na konci listopadu se opravdu nevstává snadno. Je tma, zima a nikam se nám nechce. V tyhle dny mluvit o probuzení, o připravenosti, prozíravosti a nutnosti mít v pořádku své záležitosti neskýtá moc naděje na pád do úrodné půdy. To už Velikonoce jsou v roce rozumněji umístěny, tam pocit, že vycházíme ze tmy do světla, opravdu máme. Dneska ne. Chápeme, že začíná čtyřtýdenní období přípravy na Vánoce, na oslavu Ježíšova narození, ale žádné nadšení to v nás nebudí. Čekají nás čtyři týdny studijních a pracovních úkolů (vždyť končí kalendářní rok), pečení, shánění dárků, povinné účasti na rádoby přátelských vánočních setkáních a také snahy neonemocnět, protože pak by nás nezachránil ani pánbů. Nevíme o nikom, kdo není zalezlý v klauzuře, kdo by dokázal Advent prožívat opravdu duchovně. Vždyť i pan farář řeší vánoční besídky, charitativní koncerty a možná už i tříkrálovou sbírku. První adventní neděle není na výzvu k přípravě svého života na setkání s Pánem opravdu ta pravá.

„Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!"“ Když máme jít někam, kde se od nás něco čeká, obvykle s tím máme spojený stres. Ať už jde o vánoční večírky, zkoušky ve škole, návštěvy u příbuzných: máme tam něco donést, nějak vypadat, a navíc se tvářit, že jsme se tam těšili. Se setkáním s Hospodinem to máme podobně. Většinou se neradujeme, když si uvědomíme, že se jednou setkáme a možná se nás na něco zeptá, na něco, co moc dobře ví. Víme, že to, co přinášíme, není to, co bychom přinášet měli, že naše šaty nejsou čisté a slavnostní, ale umazané, potrhané a vzácného na nich není vůbec nic, a tak máme stažený žaludek. A vykřesat v sobě odhodlání se umýt a převléct nemáme. Odložíme to na zítra a pak zase na zítra… vždyť je ještě čas.

A pak nám někdo zavolá a zjistíme, že někoho, s kým jsme se chtěli potkat, už na tomhle světě neuvidíme. Jsme překvapení, nečekali jsme to, nikdo to nečekal, Vždyť ještě byl čas. Chvíli si říkáme, že alespoň ty papíry bychom měli dát do pořádku… a pak neuděláme ani to. Odhodlání nic neodkládat a začít dnes, teď hned vypnout televizi a zkusit si s Hospodinem trochu pokecat, na chvíli ztichnout a dát mu prostor, jen tak si užít jeho blízkost, nebo třeba chvíli číst Bibli nebo knížku někoho, kdo se do domu Hospodinova prokazatelně těšil… to v sobě nevykřešeme. Copak jsme blázni, hned všeho nechat při první myšlence? To chce naplánovat v klidu, tak třeba příští týden si zkusíme chvíli vyhradit… No tak ne, tak za týden.

Nikdo neví, kdy přijde zloděj, a děláme, jako by zloděj přijít neměl, protože si zloděje v bytě nepřejeme. Příchod zloděje je něco, na co je lepší nemyslet. Když čekáme na příležitost, kdy domů pozvat někoho, na koho se těšíme, nevadí nám vyluxovat třeba každý den: co kdyby to už dnes vyšlo. Strach je špatnou motivací k činnosti. Pokud se setkání s Pánem obáváme, budeme všechno odkládat do nekonečna a tím víc budeme mít důvod se bát. Jedinou šancí je z tohoto začarovaného kruhu vystoupit, uvědomit si, s kým se máme setkat; vždyť je to někdo, kdo se nenarodil, aby svět soudil, ale aby nám přinesl spásu. Pak se můžeme začít těšit a snad zjistit, že prát si šaty a tu něco udělat a tu si něco odříct vlastně není obtěžující, že je to předzvěst setkání, na které se těšíme, že vlastně už v tom drhnutí špinavých šatů k setkání dochází… Pokud se těšíme na výstup, obouváme si pohorky s radostí, ne se strachem z puchýřů. Jestli v nás představa setkání s milovaným budí strach a pocit nepříjemných povinností, měli bychom s tím rychle něco dělat. Ne se svým životem, ale s tím strachem. Dokud se ho nezbavíme, tak s tím ostatním nezmůžeme vůbec nic.

 

 

1. neděle adventní

1. ČTENÍ Iz 2, 1-5
Pán shromáždí všechny národy ve věčném míru Božího království.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Obsah vidění Izaiáše, syna Amosova, o Judovi a Jeruzalému.
    Stane se v posledních dnech: Pevně bude stát hora s Hospodinovým domem na vrcholu hor, vyvýšena nad pahorky. Budou k ní proudit všechny národy, budou k ní putovat četné kmeny a řeknou: „Vzhůru, vystupme na Hospodinovu horu, do domu Jakubova Boha! Ať nás naučí svým cestám, choďme po jeho stezkách!“ Ze Siónu vyjde nauka, z Jeruzaléma Hospodinovo slovo. Soudit bude národy, rozsuzovat četné kmeny, že zkují své meče v radlice a svá kopí ve vinařské nože. Nezdvihne již meč národ proti národu, válce se již nebudou učit. Jakubův dome, vzhůru, choďme v Hospodinově světle!

Žl 122 (121), 1-2. (4-5.6-7.) 8-9 Odp.: srv. 1
Odp.: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.

Zaradoval jsem se, když mi řekli: "Do domu Hospodinova půjdeme!" Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme!
Odp.
Tam vystupují kmeny, kmeny Hospodinovy, jak to zákon přikazuje Izraeli, aby chválil Hospodinovo jméno. Tam stojí soudní stolce, stolce Davidova domu.
Odp.
Vyprošujte Jeruzalému pokoj ať jsou v bezpečí, kdo tě milují, ať vládne mír v tvých hradbách, bezpečnost v tvých palácích!
Odp.
Kvůli svým bratřím a přátelům budu říkat: Pokoj v tobě! Kvůli domu Hospodina, našeho Boha, budu ti přát štěstí.
Odp.

2.ČTENÍ Řím 13, 11-14
Naše spása je blízko.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
   Bratři!
   Víte, jaký je nyní čas: že vám už nastala hodina, kdy je třeba se probrat ze spánku. Neboť nyní je nám spása blíže než tehdy, když jsme uvěřili. Noc pokročila, den se přiblížil. Odložme tedy skutky temnoty a oblečme se do výzbroje světla. Veďme počestný život jako ve dne; ne v hodováních a pitkách, ne v necudnostech a prostopášnostech, ne ve sváru a závisti. Ale oblečte se v Pána Ježíše Krista a nepečujte o tělo tak, že by to vyvolávalo žádosti.

EVANGELIUM Mt 24, 37- 44
Bděte, abyste byli připraveni.

Slova svatého evangelia podle Matouše.
Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Když přijde Syn člověka, bude to právě tak jako v době Noemově: Jako totiž v době před potopou lidé jedli a pili, ženili se a vdávali až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nic netušili, až přišla potopa a všechny zachvátila, právě tak to bude, když přijde Syn člověka.
    Tehdy budou dva na poli: jeden z nich bude vzat, druhý ponechán; dvě (ženy) budou mlít na obilném mlýnku: jedna bude vzata, druhá ponechána.
    Bděte tedy, protože nevíte, který den váš Pán přijde. Uvažte tohle: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční dobu přijde zloděj, jistě by byl vzhůru a nedovolil by mu prokopat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete."