„Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno … Povstane národ proti národu a království proti království…“ Máme pocit, že Ježíš mluví o dnešní době. Když se ovšem zamyslíme, uvědomíme si, že tenhle pocit mohla mít a měla každá generace před námi. Nikdy nebylo období bez válek, bez nemocí, bez toho, aby končilo něco známého a začínalo něco, co budilo obavy. Navíc to, co jeden vítá, druhého děsí, takže i v obdobích, která dnes považujeme za ta klidnější, byli určitě lidé, kterým bylo zcela jasné, že Ježíš popisuje právě jejich aktuální situaci.

Zdroj: Flickr

Vztáhnout si Ježíšova slova o hrozných úkazech a bratrovražedných válkách na dnešní dobu je o to snazší, že neříká, že to bude konec světa, a ani neříká, že tato situace bude jednorázová. Nemusíme tedy nad našimi předky povytahovat obočí, jak se pletli, protože teprve ta dnešní chvíle je ta pravá hrozná. Možná to vůbec není nepochopení Ježíšových slov a zveličování vlastních strastí, když slova z Lukášova evangelia vztahujeme na svou situaci. Jestliže měli Ježíšovi současníci tendenci chápat ho jako mesiáše, který se zbraní v ruce vyřeší politické problémy a obnoví svéprávný izraelský stát, tak Ježíš jim prostě jen říká, že jeho příchodem ráj na zemi nenastane. Pozemské záležitosti budou pořád v lidských rukou a starosti nezmizí. Ani utrpení nezmizí. Ani zlá vůle některých lidí a její důsledky.

Trable, o kterých se mluví, nemusí být nutně náboženského charakteru. „Pro mé jméno“ neomezuje důvod útlaku na pronásledování kvůli vyznání. „Pro Ježíšovo jméno“ se můžeme třeba nestarat jen sami o sebe, zastat se druhého, věnovat mu svůj čas a prostředky a sami se tak dostat do potíží. Můžeme se nepřidat k hromadnému odsouzení člověka nebo skupiny lidí a společensky se tak diskreditovat. Můžeme trvat na určitých hodnotách a životním stylu. Možností, jak se dostat do problémů, protože bereme své křesťanství vážně a cítíme se jím být vázáni ve všech životních situacích, je nepřeberně. Nemusí nás vždy jen předhazovat lvům a stahovat z kůže. Mezí tím a posměchem kamarádů je celá škála situací, do kterých bychom se nemuseli dostat, kdyby nám šlo jen o vlastní aktuální pohodlí.

Naším motivem by ale nemělo být předcházení problémům ani jejich rychlé řešení. Nemáme si v obavách chystat kličky a výmluvy, abychom si zase mohli žít dobře. Ježíš nám rozmlouvá přípravu slov obhajoby, nikoli přípravu svědectví. Mít srovnáno, proč děláme, co děláme, na škodu rozhodně není. Naopak, máme brát své křesťanství vážně i v tom, že se snažíme dobrat toho, co po nás Bůh opravdu chce. Být připraveni o tom mluvit s lidmi různého zaměření. Ne ve snaze se obhájit ve smyslu zachránit, ale ve snaze vysvětlit své motivy, dosvědčit, proč je pro nás závazek daný vztahem víc než pohodlí. Láska a věrnost je víc než strach.

Než strach, který pochopitelně v nějaké míře cítíme. Tím spíš, když válka není něco, co je daleko, abychom ji mohli vytěsnit s tím, že „tomu nerozumíme“. Tím spíš, když chodíme do stejných obchodů jako ženy, které v posledních měsících přišly o manžela, protože odmítl být zbabělý a utéct, které přišly o rodiče, protože utéct nestihli nebo nemohli. Co v tom případě znamená, že se lidem neztratí ani vlas z hlavy? Ztratí se celá hlava, ruka, nohy, ztratí se rodina, ztratí se domov… Neztratí se to, na čem nejvíc záleží. Ježíš neslibuje ráj na zemi. Pro křesťany není život snazší, ale obtížnější. Budou přicházet o mnohé, i o svůj život. Ale když nerozmělní to cenné, závazek, který přijali, když budou snášet nepohodlí pro ty, které Bůh miluje, pak zachrání svou duši.

Ježíšova slova jsou poselstvím pro všechny, kteří se necítí být pánem situace. Pro všechny, kteří žijí jiný život, než jaký by si přáli. Pro všechny, kteří se cítí ohroženi. Ať už náš trápí strach z války a lítost nad jejími oběťmi, obavy z aktuální situace, kdy sice souhlasíme s podporou Ukrajiny, ale nevíme, jak se vyrovnat s důsledky, se zdražováním nebo třeba s obtížnou situací ve školách nebo vedeme vyčerpávající debaty s lidmi, kteří nás činí zodpovědnými za cokoli pro ně nepochopitelného, co udělal kterýkoli křesťan na světě, pak Ježíšův vzkaz je: Nic z toho neznamená, že vás Bůh opustil. Je to těžké, ale patří to k jeho plánu. Musí se to dít, abyste si uvědomili, co je podstatné, na čem záleží. Vzpomeňte, boháč uchem jehly a tak. Tam, kam se chcete dostat, se nejezdí nablýskaným autem s colou v ruce. To, že se vám nedaří a že nevíte, jak přežijete zítřek, není konec. Je to cesta. Cesta, která vede domů. Nenechte strach, aby vás z ní svedl.

 


 

33. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Mal 3,19-20a
Vzejde vám slunce spravedlnosti.

Čtení z knihy proroka Malachiáše.
      Hle, přijde den, který plane jako pec, slámou se stanou všichni zpupní, všichni, kdo se dopouštějí bezbožnosti; den, který přijde, je spálí - praví Hospodin zástupů - že po nich nezůstane kořen ani větev.
     Ale vám, kdo ctíte mé jméno, vzejde slunce spravedlnosti, které má záchranu na svých křídlech. 

Žl 98 (97),5-6.7-8.9 Odp.: srv. 9
Odp.: Přišel Hospodin, aby spravoval národy podle práva.

Hrejte Hospodinu na citeru, na citeru a s doprovodem zpěvu, za hlaholu trub a rohů, jásejte před králem Hospodinem!
Odp.
Zahuč, moře a vše, co je naplňuje, svět i všichni, kdo jej obývají. Řeky, tleskejte rukama, hory, spolu zajásejte!
Odp.
Před Hospodinem, že přišel, že přišel, aby spravoval zemi. Aby spravoval svět ve spravedlnosti a národy podle práva.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Sol 3,7-12
Kdo nechce pracovat, ať nejí.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Soluňanům.
Bratři!
     Víte, jak nás máte napodobovat. Když jsme byli u vás, nezaháleli jsme ani jsme chleba nejedli od nikoho zadarmo. Naopak: ve dne v noci jsme se lopotili, abychom nikomu z vás nebyli na obtíž. Ne že bychom na to neměli právo, ale dáváme vám samy sebe za vzor, který byste mohli napodobovat.
     Ano, už tehdy, když jsme byli u vás, přikázali jsme vám: "Kdo nechce pracovat, ať nejí." A teď slyšíme, že někteří z vás žijí zahálčivě a vůbec nepracují, ale jsou velmi zaměstnáni věcmi, do kterých jim nic není.
     Takovým lidem důrazně přikazujeme mocí, kterou máme od Pána Ježíše Krista, aby v klidu pracovali a jedli chléb, na který si sami vydělají.

EVANGELIUM Lk 21,5-19
Vytrvalostí zachráníte svou duši.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
     Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: "Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, všechno bude rozbořeno."
     Zeptali se ho: "Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?"
     Odpověděl: "Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí lidé totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: 'Já jsem to!' a 'Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec."
     Potom jim řekl: "Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.
     Ale před tím vším vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagógám na soud a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví.
     Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci.
     Budete zrazováni i od vlastních rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro mé jméno ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Vytrvalostí zachráníte svou duši."