Přednášky na téma rozporu vědy a víry se pořádají pořád. Bohužel většinou na křesťanské půdě, přestože by bylo daleko smyslupnější je pořádat mimo církev - jenže tam by na ně asi nikdo nechodil. Ovšem i mezi křesťany se objevuje představa řeholnice jako pokorné a poněkud prosté pracovní síly v domově důchodců, případně od reality odtržené (a zřejmě před čímsi utíkající) v klášteře doživotně schované ženy. A stojí za to si nechat občas připomenout, že je to představa mylná. Třeba seznámením se s americkou dominikánkou Mary Aquinas Nimitz.
Mary Aquinas Nimitz (1931-2006), dominikánka, děkanka fakulty a profesorka biologie, byla čtvrté a nejmladší dítě Chestera Williama Nimitze a jeho ženy Catherine. Nejznámějším členem této rodiny je nepochybně její otec, pětihvězdičkový admirál, který proslul jako velitel americké Tichomořské flotily a později velitel všech sil v tzv. Pacific Ocean Areas za druhé světové války. O životě tohoto skvělého muže bylo napsáno mnoho, nám se však naskytla příležitost k rozhovoru o životě jeho dcery Mary se řádovou sestrou Barbarou Green, OP, která se s ní znala a profesně s ní spolupracovala celých čtyřicet let. Rozhovor si budete moci přečíst v pondělí, nyní si pojďme nejprve krátce představit sestru Aquinas a její rodinu.
Její sestra Catherine Vance Nimitz (Kate, 1914-2015) byla knihovnicí hudebních děl ve washingtonské veřejné knihovně. Bratr Chester William Nimitz Jr. (Chet, 1915-2002) šel ve stopách svého otce a v letech 1936-1957 sloužil v US Navy. Za druhé světové války sloužil jako ponorkový velitel, oceněný mj. Navy Cross, druhým nejvyšším americkým vojenským vyznamenáním. Ze služby odešel v roce 1957 v hodnosti kontradmirála. Následně pracoval ve firmě Texas Instruments, která byla průkopníkem v oblasti integrovaných obvodů, a později jako ředitel firmy Perkin-Elmer, jednoho z největších výrobců laboratorního vybavení a přístrojové techniky. Druhá sestra Anna Elizabeth Nimitz (Nancy, 1919-2004) byla expertkou na sovětskou ekonomiku v RAND Corporation, jedné z nejprestižnějších amerických výzkumných institucí.
Mary se narodila 17. června 1931. V životopisu admirála Nimitze od E. B. Pottera se dočteme, že její rodiče byli hluboce věřící, ale svým vlastním způsobem, a neidentifikovali se s věroukou žádné zavedené církve. Respektovali ale víru ostatních a své děti dokonce posílali do nedělní školy, aby tam získaly základní přehled a mohly se později samy rozhodnout, zda do nějaké církve vstoupí. Se sestrami dominikánkami se Mary poprvé setkala, když byla ve druhé třídě v Bremertonu a ony učily na nedaleké farní škole. Znovu se s nimi setkala v osmé třídě, kterou strávila v klášterní škole dominikánského kláštera v San Rafael. Její matka vybrala tuto školu jak kvůli výborné kvalitě vzdělání, tak proto, že studentky byly pod pečlivým dohledem – a v případě dcery jednoho z nejvyšších amerických velitelů byly obavy o bezpečnost rozhodně namístě. Další dva roky strávila ve Washingtonu, DC, na National Cathedral School, vedené episkopální církví, a do San Rafael se vrátila na poslední dva roky svých středoškolských studií. Už tehdy věděla, že chce vstoupit do katolické církve, ale na žádost svých rodičů počkala se křtem až do prvního ročníku vysoké školy.
Mary se od dětství zajímala o biologii, věnovala se především mořským bezobratlým a mimo jiné měla sbírku nejméně tří tisíc mušlí. Tu pomáhali rozšiřovat i přátelé jejího otce, kteří jí posílali mušle z celého Pacifiku. V lednu 1953 dokončila s vyznamenáním bakalářská studia na Stanfordu a 1. 8. 1953 vstoupila do kláštera sester dominikánek v San Rafael. V únoru 1955 složila první sliby a přijala řádové jméno sestra M. Aquinas po Tomáši Akvinském. Byla okamžitě poslána zpět na University of California, kde dokončila magisterská studia. Další dva roky učila latinu, biologii, chemii a náboženství na Santa Catalina School v Monterey a další tři roky pak biologii a historii starověku na střední škole při Dominikánském klášteře v San Rafael. Věčné sliby složila v únoru 1958. Následně vystudovala doktorské studium opět na Stanfordu a od roku 1964 do roku 1978 učila biologii na Domican College v San Rafael (od roku 2000 Dominican University of California). Mezi jinými předměty učila i genetiku, evoluci a embryologii. Později se stala vedoucí katedry biologie a mezi své úspěchy zařadila také psaní grantů, které pomohly získat velmi potřebné vybavení. Později sloužila jako proděkanka pro studium, dočasná prezidentka a viceprezidentka pro institucionální výzkum, kde se zabývala především hodnocením kvality studia. Nejméně dvanáct let působila také jako vedoucí Catholic Identity Study Group, jejímž cílem bylo pomoci univerzitní komunitě chápat katolické/dominikánské dědictví a žít je hlouběji a věrněji.
Podle vzpomínek studentů byla bystrá, zdvořilá, soucitná, praktická a byla s ní legrace. Měla veliký respekt ke všem živým tvorům. Ráda naslouchala studentům a členům fakulty, zajímala se o jejich výzkum a ráda poradila. Nadšeně vyprávěla o své lásce k mořské biologii a o svých mnoha studentech, kteří se tomuto oboru věnovali. Měla ráda hudbu a zahradničení, malovala akvarely.
Tolik stručné představení sestry Aquinas. Pokud vás sestra Aquinas zaujala, můžete se těšit na detailnější informace o jejím životě v pondělním rozhovoru.
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.