Mikuláš Kroupa: Havel Československo nezničil!

Když člověk studuje dějepis, občas by se rád některé z postav, o které se učí, na něco zeptal, ale nemá tu možnost. Může si leda přečíst, co o dotyčném napsali odborníci, kteří mu věnovali roky svého života. Když se dostane k dějinám ne tak vzdáleným, naskytne se možnost když ne mluvit přímo s osobnostmi samými, tak alespoň s lidmi, kteří je znali. Náš nový spolupracovník, student Gymnázia Paměti národa Petr Boledovič, už loni publikoval v Magazínu rozhovory se spolupracovníky Václava Havla. Dnes přináší rozhovor s Mikulášem Kroupou o jeho názorech na Václava Havla a vzpomínkách na něj. 

Prezident Václav Havel byl nejviditelnější osobností československé a české politiky od 90. let až do nového tisíciletí. Po Sametové revoluci se 10. 12. 1989 tehdejší prezident Gustav Husák vzdal prezidentského úřadu a tím odstartoval předání moci demokraticky zvoleným zástupcům. Václav Havel dlouho odmítal kandidaturu na prezidenta tehdy ještě Československé socialistické republiky, ale nakonec se ho podařilo členům OF a jeho přátelům přemluvit, Marián Čalfa se ujal přemlouvání tehdejších federálních poslanců a na Václava Havla zbylo domluvit se s Alexanderem Dubčekem, který byl velkým favoritem pro úlohu prezidenta obzvláště na Slovensku. Pár dní před samotnou volbou se ale zástupci parlamentu a tehdejší prozatímní demokratické vlády dohodli, že jediným společným kandidátem bude Václav Havel. 

Volba prezidenta Československé socialistické republiky probíhala na společné schůzi obou komor Federálního shromáždění ve Vladislavském sále Pražského hradu. Z obou komor bylo přítomno dohromady 344 poslanců a Václav Havel obdržel 344 hlasů. 

Václav Havel je pro mě velký vzor, jeho tzv. lidská politika byla opravdu revoluční a z mé strany si zaslouží velký respekt. Udělal pro Československo a Českou republiku opravdu hodně, jsme díky němu v NATO a v EU, a za jeho prezidentování měly oba státy obrovský respekt a váženost. Bohužel oba jeho následovníci Českou republiku o respekt skoro připravili. 

O společenském odkazu prezidenta Václava Havla jsem si povídal s ředitelem a zakladatelem neziskové organizace Post Bellum, Mikulášem Kroupou, který měl možnost se s Václavem Havlem setkat. 

Bylo setkání s Václavem Havlem pouze pracovní? Jak na vás tehdy působil? 

Potkali jsme se v březnu 2010, několik měsíců před jeho smrtí v prosinci 2011. Hodně kašlal. Byl unavený, ale moc ho Paměť národa zajímala. Vyprávěl mi svůj životní příběh, ale po hodině jsme museli skončit, protože v kanceláři už čekala nějaká další neodbytná delegace. Domlouvali jsme se, že se sejdeme a ve vyprávění budeme pokračovat. Bohužel, už k tomu nedošlo, i když jsem tenkrát jeho tajemníka Martina Vidláka mockrát prosil, už mu to nedovolovalo zdraví. Havel o Post Bellum slyšel, a moc se mu myšlenka Paměti národa, tedy vyzpovídat zajímavé pamětníky 20. století pro nás a budoucí generace, líbila. Když byl mladý a v roce 1968 vyjel do USA, setkával se tam s krajany a také s nimi natáčel rozhovory. A také když se vrátil z kriminálu, vyprávěl přátelům neuvěřitelné příběhy lidí, se kterými se tam setkal. Říkával, že to musí jednou sepsat. Havel nám také poslal pozdrav a povzbuzení do naší práce. Ten citát považuji za jeden z nejzajímavějších a hodný promýšlení: „Není identity bez kontinuity. Chceme-li vědět, kým jsme, musíme znát svou minulost, musíme znát kontexty doby, v níž žili naši předkové, a snažit se pochopit, jakým výzvám, útlakům i pokušení byli vystaveni.“ 

Jaký užíváte argument, když jde někdo proti odkazu Václava Havla? 

Nikdo není bez chyby. Kritika jeho myšlenek, činů a jeho díla je přínosná. A Havel by byl za ní byl upřímně rád, vášnivě by s kritiky diskutoval. Hloupé jsou jen lži, osobní nenávistné útoky a pomluvy. 

Zaslouží si Václav Havel takovou kritiku, jaké se mu někdy dostává? Myslím to, že se federace rozpadla kvůli němu, nebo že zavinil rozkradení našeho státu? 

To je hovadina. Havel za privatizační zločiny odpovědnost nenese. Z pozice prezidenta neměl možnost jim zabránit. A když si poslechnete jeho projevy, musí být každému jasné, že divokou podobu přerozdělování státního majetku neschvaloval a varoval před majetkovými zločiny. Za průšvihy mnohem více stály nedokonalé zákony – tedy vinu můžeš raději házet na zákonodárný parament, který přijímá zákony, vládu, která je předkládá, a především na policii, která měla získávat důkazy a stíhat viníky. A k tomu druhému: Havel miloval Československo. Rozhodně nebyl tím, kdo by usiloval o rozpad federace. Za těmito snahami stál Mečiar se svojí nacionální partou politických gaunerů. Bohužel Havel nedokázal jako jiní politici přesvědčit Slováky, že netvoří méněcennou slabší a nevýznamnou část federace, nýbrž, že jsme si všichni před zákonem a ve federaci rovni. Dávný koncept TGM o federálním uspořádání naší vlasti prostě neustál nacionální populismus. Pramení z toho ponaučení. Nepodceňovat už v zárodku nacionalistické tendence ve společnosti, nenávist k jiným národům a rasám. Předvádí nám to v současnosti například SPD a částečně i Babišovo hnutí ANO.     

Z jakého důvodu je podle vás Václav Havel více oblíben v zahraničí?

Nemyslím si, že by se to dalo takto formulovat – že je více oblíben v zahraničí. Mají ho prostě rádi lidé po celém světě, kteří čtou jeho knihy, znají jeho divadelní hry, zajímají se o jeho myšlenky, znají jeho příběh.  

Byl Václav Havel dobrým prezidentem? 

Ano. Ve srovnání se všemi českými a československými prezidenty před ním i po něm. Je pro mě svým způsobem větší i než TGM. Třeba tím, že svá slova a přesvědčení ztvrdil svým odvážným chováním za komunismu. A že za svobodu byl skutečně ochoten obětovat svůj život. Estébáci ho mohli umlátit někde na cele a zakamuflovat to jako sebevraždu. To Havel a všichni disidenti, co šli do střetu s režimem, věděli. V něčem se ale také mýlil. A není toho málo. Mrzel mě třeba jeho přístup k archivům StB. Zastával názor, že by se měly tyto archivy zavřít pro veřejnost. Taková pitomost. 

Jak se vám Václav Havel jeví jako člověk?

Havel okouzloval lidi na potkání. Byl chytrý, pozorný a nesmírně laskavý člověk. Vážím si ho už jen pro to, co zažil a jak statečně se za komunismu choval. Byl to prostě skvělý člověk, se kterým bylo moc příjemné pobývat. Seděli jsme asi hodinu a půl. A měl jsem pocit, že mluvím s dlouholetým přítelem, kterého upřímně zajímá, co dělám, jak žiji.     

Potřebujeme v dnešní době nějakou stejnou osobnost jako byl Václav Havel?

Jistě. Skvělých, vzdělaných, čestných a odvážných lidí není nikdy dost.

Jaký je váš názor na politiku Václava Havla a tu, kterou zažíváme v těchto časech?
Nepodařilo se vytvořit tak živou občanskou společnost, jakou si Havel vysnil. Jsme mnohem více pasivní, více otupělí, v záplavě informací a dezinformačních médií více neinformovaní a manipulovatelní než si, kdy Havel připouštěl. Ukazuje se, že jediná skutečná cesta svobody je stranická demokracie. Nikoliv občanská hnutí, ale politické strany. Bohužel v oblibě vystrašených a manipulovaných občanů převažuje lídrovské stranictví ala Orbán, Babiš, Okamura. Je to hrozné. Populisté získávají na vrch a my demokraté si s tím moc nevíme rady. Za obrovsky inspirativní považuji jeho filozofický esej Moc bezmocných. To promlouvá i k dnešní politické situaci.  

Souhlasíte se slovy bývalého prezidenta Václava Klause, který v rozhovoru uvedl něco v tom smyslu, že Václav Havel dělal vše jen pro své PR? 

Nesouhlasím. Klausovo chování a hlášky v médiích prozrazují jeho psychopatické sklony a posedlost. Jak tento ubožák mohl být premiérem a prezidentem naší země? Z toho mám stále mrazení, taková ostuda a trapnost.