Na tom, že jsem období lockdownů a karantén přežila s pocitem, že stíhám víc zajímavých akcí než normálně, mohla do značné míry Knihovna Václava Havla a Dominikánská 8. Z obou míst totiž začali své přednášky a besedy přenášet online, takže místo nutnosti vybrat si jednu akci za pár týdnů, na kterou do Prahy zajedu, jsem mohla sledovat všechny. Dominikánská 8 má navíc všechno dohledatelné zpětně na youtube a spotify, takže co člověk nestihne v reálném čase, může si později pustit třeba na procházce nebo při žehlení. O dramaturgii se stará Klára Jirsová, takže je ta pravá, koho se zeptat, jak to celé vzniklo a co se chystá.

Zdroj: facebook Kláry Jirsové.

Dominikáni, to je synonymum vzdělanosti. Organizovat přednášky v dominikánském klášteře, to zní jako práce snů. Jak ses k ní dostala?

Já už někdy od roku 2005 působím v redakční radě dominikánské revue Salve: to vzniklo tak, že mě můj spolužák z bohemistiky Martin Bedřich přizval k číslu o Maritainovi, o kterém jsem tehdy v Paříži psala diplomku, a pak už jsem v Salve zůstala.

Studovala jsi jen bohemistiku, nebo ještě něco? Kde jsi pracovala předtím, než jsi přišla k dominikánům?

V Paříži jsem se od bohemistiky posunula k filosofii a teologii. Když jsem se vrátila do Čech, nastoupila jsem na doktorát na filosofii. Zároveň mě to vždycky táhlo k výtvarnému umění a nějaké vlastní tvorbě. Pak jsem se vdala, přišly děti, pořád jsem se angažovala v Salve a překládala jsem z francouzštiny. Když jsem po dětech hledala co dál, zrovna dominikáni sháněli někoho, kdo by se jim staral o program. Takže se to takhle potkalo. Snad k oboustranné spokojenosti. 

Jak vznikla Dominikánská 8?

První iniciativa pořádat debaty vznikla jako nápad rozšířit působení Salve ještě jiným způsobem, dát tématům, která přináší, další prostor, jiný formát, který se dostane zase k dalšímu okruhu lidí. Velkou roli v tom sehrál roli Benedikt Mohelník, v té době provinciál řádu, který se rozhodl klášter takto otevřít, jako způsob vyjití k lidem.

První debaty se začaly pořádat koncem roku 2008, jedna z prvních byla k polskému číslu, pak k číslu o liturgické hudbě, postupně se začala nabalovat další témata. To šlo ruku v ruce s plány na rekonstrukci kláštera, několik večerů bylo věnováno i jí. Název Dominikánská 8 vznikl až posléze jako odkaz na původní adresu kláštera. 

Na jaká témata se zaměřujete? Vybíráš je sama, nebo dostáváš zadání a sháníš lidi, kteří mají k tématu co říct?

Zaměřujeme se jak na aktuální témata týkající se života církve, tak na aktuální společenská témata. Některá témata vymýšlím sama, některá ke mně přijdou, někdy přijde s nápadem někdo jiný z našeho týmu, pravidelně také věnujeme debaty tématům jednotlivých čísel revue Salve (vychází čtyřikrát do roka) s tím, že chceme téma debatou vždycky ještě někam posunout, nasvítit z jiného úhlu, než jak je přítomné v revue. 

Když přišel covid, poměrně rychle jste přenesli aktivity do online prostoru. Napadlo to vás, nebo byla zakázka od posluchačů?

Já jsem do Dominikánské 8 jako dramaturg nastoupila těsně před covidem. První program, který jsem naplánovala, covid smetl ze stolu, na online jsme ještě nebyli připravení, i když už jsme na redakční radě Salve mluvili o tom, že by bylo dobré do online světa vstoupit. Covid nás vlastně donutil udělat krok, který jsme měli v plánu. Na podzim 2020 jsme si nejdřív nechali dvě debaty streamovat od profíků a potom se Benediktovi Mohelníkovi podařilo sehnat od lidí peníze na streamovací zařízení a od té doby všechny naše programy streamujeme a záznamy ukládáme na youtube. Mají tak podstatně větší dosah i do regionů, jsou sledované i na Slovensku.

Na Slovensku nic podobného nemají? 

To úplně netuším; vím, že tam občas jezdí lidi z okruhu Salve i na nějaké konference, ale že by tam existovala podobná platforma, jako je Dominikánská 8, to asi ne. Ostatně Slováci představují asi třetinu online sledujících. 

Jakou máte odezvu od lidí, kteří vás sledují jen na internetu? Máte zpětnou vazbu, že se vaše práce dostane i k lidem, kteří by se k ní jinak nedostali, ne jen k těm, kteří třeba pro nemoc nemohli dorazit osobně? 

Ano, je to tak, že díky streamům a záznamům se naše debaty dostanou i k lidem, kteří by se na ně do Prahy nedostali. 

Na které večery jsi nejvíc hrdá, které považuješ za nejúspěšnější a které za nejdůležitější?

Velkou radost jsem měla ze série večerů věnovaných ruské invazi na Ukrajinu, ať už se jednalo o debatu o reakci Evropy na ruskou agresi, debatu o Rusku, či o večer Básníci pro Ukrajinu se současnou hudbou. Na téma se chystáme navázat na konci listopadu debatou se dvěma filosofy, Miroslavem Petříčkem a francouzským filosofem Emmanuelem Falquem na téma Myslet krizi. Velký smysl i ohlas měla ale určitě i debata o sexuálním zneužívání, debata o celibátu, o roli ženy v církvi, debata o LGBTQ+ v církvi - na tu se chystáme dále navázat a téma prohloubit, nejspíš na jaře. Je toho hodně, určitě jsem na něco zapomněla. 

Na jaká další témata se v nejbližší době chystáte?

Hned v pondělí 24. 10. večer nás čeká debata na téma Jakou církev pro dnešek? nad českou fází synody. V listopadu nás čeká 3. 11. debata s Tomášem Halíkem, Martinem Kočím a Zdeňkem Nešporem na téma Křesťanství v postkřesťanské době. 7. 11. debata s Josefem Pleskotem, Norbertem Schmidtem, Karolínou Jirkalovou a Janou Tichou na téma Jak mluvit o architektuře? u příležitosti výstavy Josefa Pleskota v Museu Kampa. 24. 11. pak už zmiňovaná debata dvou filosofů na téma Myslet krizi. V pátek 25. 11. v 11. 00 přednese E. Falque na FF UK přednášku Thinking after after Auschwitz na téma Myslet po Osvětimi.

Od 1. 11. rozjíždíme cyklus kratičkých poledních přednášek (každé úterý do Vánoc od 12:45 do 13: 02) Scarlett Vasilukové Rešlové o lidském zdraví, vztahu těla a duše atd. Tělo je v křesťanských kruzích často přehlížená Popelka, lidé pak hledají zdroje, kde můžou. Chceme nabídnout fundované vhledy do toho, jak tělo funguje a jak o něj pečovat. 

Seznámila ses díky této práci s někým zajímavým, koho jsi dřív neznala?

Tak rozhodně, se spoustou lidí. Ke každému tématu hledám vhodné diskutující nejen mezi svými známými, ale oslovuji lidi, podle toho, zda mají k tématu co říct, takže jsem se takhle seznámila už se spoustou zajímavých lidí. Se Sašou Uhlovou a  Lucií Trlifajovou, které se zabývají problémy lidí, kteří se nemají dobře, s politologem Petrem Kratochvílem, se socioložkou Annou Pospěch Durnovou, teologem Petrem Slámou, který zajímavě mluvil v debatě o historické zátěži a smíření…

Abys mohla tyto diskuse pořádat, musíš o jejich tématech něco vědět. Stalo se ti, žes měla nějaký názor a po večeru v Dominikánské 8 jsi změnila názor?

Takhle bych to asi neřekla, že bych změnila názor o 180 stupňů, to ne, ale vždycky dostanu spoustu nových podnětů k přemýšlení. Takže to má velký smysl i pro mne. 

Třeba teď ve čtvrtek při debatě o Evropských hodnotách mě hodně zaujalo, jak Ondřej Slačálek citoval Karla Kosíka, který ve své knížce Jinoch a smrt napsal, že kdyby byl křesťanem, bylo by pro něj urážlivé mluvit o křesťanských hodnotách, protože bych zpředmětňoval svůj vztah k Bohu, svojí zkušenost živé víry, dělal bych z ní něco, co má být změřitelné, zvážitelné, přínosné.. Na tom, že mluvit o hodnotách je velmi ošidné se shodli vlastně všichni řečníci.

Co považuješ za největší přínos akcí u dominikánů?

Tak asi hlavně to, že jsme prostor, kde je možné dát prostor reflexi důležitých témat ve společnosti i v církvi. S některými tématy (sexuální zneužívání, LGBTQ+) jsme byli první, kdo reflexi nabídl prostor, a vidíme, jak je to důležité, má to ohlas. Rozhodně v tom hodláme pokračovat.