Jednou mi někdo vyprávěl, jak si komusi stěžoval na nějakou záležitost a jako reakci uslyšel jemné „A už jste se za to pomodlil?“ Leckdy nám na něčem velmi záleží, ale Bohu se s tím svěřit zapomeneme. Na druhou stranu, modlitba jako synonymum pro prosbu, pro žádost o něco konkrétního, je poněkud zlehčením jak modlitby, tak našeho vztahu s Bohem obecně. 

Zdroj: Flickr

Pro případ, že bychom to snad z podobenství nepoznali, dozvídáme se tentokrát předem, že je vyprávěno, aby nás přesvědčilo o nutnosti stále se modlit a v tomto úsilí neustávat. U mnoha podobenství by se nám vysvětlení, co mají sdělovat, docela hodila; tentokrát bychom to ale asi pochopili i bez návodu. Vdova, která se s kýmsi soudí, a zřejmě nemá žádného mužského člena rodiny, který by se jí zastal, chodí za nespravedlivým a sebestředným soudcem, pod jehož pravomoc věc spadá, a žádá o zastání. Soudce se k tomu nijak nemá, ale pak už ho neustávající návštěvy dotyčné vdovy unavují a rozhodne se jí pomoci, aby ji už nikdy nemusel vidět.

Ježíš k tomu dodává, že jestli nespravedlivý soudce někomu pomůže, aby se ho zbavil, tím spíš naše prosby vyslyší Hospodin, který si nás sám vyvolil.

Hospodinovy způsoby, jak plnit naše přání, jsou tématem mnoha anekdot. Za všechny zmiňme třeba tu, kdy se chudák modlí o tisícovku na nájem a vedle stojící boháč, modlící se za své úspěchy na burze, mu vrazí deset stokorun se slovy, ať mu Hospodina nerozptyluje takovými maličkostmi. Obracet se na Boha se svými starostmi bereme jako normální. Je to náš Otec. Nakonec, těžko můžeme dospět a osamostatnit se, když on nám mluví do detailů našich životů bez ohledu na náš věk. A tak u něj hledáme pomoc s lecjakou maličkostí. Někdy paradoxně snadněji s maličkostmi než s velkými věcmi. Když hledáme mobil nebo klíče, stejně nám nic jiného než střelná modlitba nezbývá. Když řešíme průšvih v práci nebo ve vztahu, leckdo přiznává, že mu trvá déle, než se na Boha obrátí s prosbou o pomoc.

Bohužel víme, že nestačí prosit dost dlouho jako ona vdova, aby Hospodin všechna naše přání splnil. Někdy klíče najdeme včas, někdy musíme do práce odejít bez nich. Modlitby za slunečné počasí v sobotu vyjdou jen občas. S tím se dokážeme smířit. Vlastně jsme si ani nemysleli, že by Bůh zasahoval do přirozeného běhu věcí kvůli nám, jen jsme dávali najevo, co si přejeme; jen jsme tak konverzovali jako mluvíme při čekání na tramvaj s někým, s kým jsme si blízcí. Složitější to je, když prosíme za něčí zdraví. Tam už to není jen vyslovené přání, tam je to usilovná prosba. A ani tady neplatí, že by ji Hospodin vždy vyslyšel. Můžeme si přivodit mozoly na kolenou, posty si rozhodit žaludek a stejně může být „příroda silnější“. (Jako by snad příroda stála proti Bohu.) Copak jsme byli méně odhodlaní než ta vdova? Co jsme ještě měli udělat? Proč nás Ježíš nabádá k nepřetržitým modlitbám?

O tom, proč vdova za soudcem chodila, se z Bible nedozvídáme nic. Chtěla prosadit nějaké své právo. Oproti tomu my víme, že právo nemáme na nic. Dokonce ani v případě zdraví a života našich nejbližších. Nemáme podepsané papíry, že budeme žít tolik a tolik let a onemocníme maximálně takovou průměrně těžkou chřipkou. Máme jen zaslíbení, že se o nás Bůh postará. Máme smlouvu, ale víme, že ji každodenně porušujeme, takže jsme zase odkázáni na milosrdenství, že Hospodin bude náročnější na sebe než na nás a naše jednání a nejednání nebude brát jako zradu a nebude z něho vyvozovat důsledky. Máme jen důvěru, že nás, každého jednotlivě, má rád a že ho naše trápení a touhy zajímají. Rozhodně ale víme, že neuzdravuje z tělesných nemocí každého, za koho se někdo modlí. A přesto nás Ježíš nabádá k setrvalé modlitbě a nedává za příklad nějakého poustevníka nebo proroka, kteří by prostě žili před tváří Boží a jejichž modlitby by byly ryze duchovní, dává nám za příklad umanutou vdovu, které jde pravděpodobně o nějaké majetkové záležitosti. A co hůř – Ježíš tvrdí, že Bůh se svých vyvolených rozhodně a rychle zastane. A my víme, že teď, v tuto chvíli, umírají malé děti a mámy malých dětí a tátové, na kterých závisí osud rodiny, že se za ně modlí spousty hluboce věřících lidí a přesto v tomto světě zastání nenacházejí. I ti, jejichž děti se uzdravily a kteří mohou žít s radostí, že přímluvné modlitby jejich přátel prorazily nebe, musí pokorně sklonit hlavu před těmi, za něž se jejich přátelé také přimlouvali, ale nebe zůstalo tiché. Člověk si nechce a nedokáže představovat bolest těch, kteří slyší dnešní evangelium a nechápou, co měli udělat víc, aby se jejich prosby splnily.

Někdo si při výkladu dnešního textu pomůže tím, že musíme správně volit, za co prosíme, jiný, že klíč je v poslední větě, tedy že důležitá je naše víra, a dokud si tou nejsme jisti, nemáme nárok. Vdova také musela věřit, že jí soudce pomůže, jinak by si ušetřila cestu. Nemyslím, že je to takhle snadné. Hospodin je táta. Není nic, co by ho na nás nezajímalo. On je věrný, i když my klopýtáme a pochybujeme. Neopouští nás. Dává nám sebe v druhých lidech. Dává nám možnost milovat se navzájem. Tam, kde se modlíme za druhé, pomáháme jim nést jejich těžkosti. A i když jejich těžkosti nepominou, naše láska s nimi zůstává. Bůh nás nenechává samotné, a je na nás, abychom ani my nikoho potřebného neopustili. I když naše modlitby nezastaví válku a nepřidají roky života umírajícím, mohou podržet mysl utrápeného člověka jako Áron a Chur podpírali Mojžíšovy zemdlené ruce. Aby trpící člověk neztratil víru, že je Bůh s ním, musíme s ním zůstat my. 

 

 

29. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Ex 17,8-13
Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité.

Čtení z druhé knihy Mojžíšovy.
   Amalečané přitáhli a bojovali s Izraelem v Refidim. Mojžíš řekl Jozuovi: "Vyber si muže a zítra vyjdi bojovat s Amalečany, já se zatím postavím na vrchol pahorku s Boží holí v ruce." Jozue vykonal, co mu rozkázal Mojžíš, a bojoval s Amalečany. Mojžíš, Árón a Chur však vystoupili na vrchol pahorku.
   Když Mojžíš měl zdvižené ruce, vítězili Izraelité. Když ruce spouštěl, vítězili Amalečané. Ruce Mojžíšovy se však unavily; vzali tedy kámen, položili pod něho a on se na něj posadil. Árón a Chur podpírali jeho ruce, každý z jedné strany, takže jeho ruce zůstaly pevné až do západu slunce. Jozue porazil ostřím meče Amalečany a jejich válečné sbory. 

Žl 121 (120),1-2.3-4.5-6.7-8 Odp.: srv.2
Odp.: Pomoc nám přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemí.

Zvedám své oči k horám. Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přijde od Hospodina, který učinil nebe i zemi.
Odp.
Nedopustí, aby se tvá noha zvrtla, nebude dřímat tvůj strážce. Ano, nebude dřímat a spát Izraelův strážce.
Odp.
Hospodin tě střeží, Hospodin je tvým ochráncem po tvé pravici. Za dne ti slunce neublíží, ani měsíc v noci.
Odp.
Hospodin tě bude střežit ode všeho zlého, střežit bude tvou duši. Hospodin bude střežit tvůj odchod i příchod nyní i navěky.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 3,14-4,2
Boží člověk ať je důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný!
Drž se toho, čemu ses naučil a co jsi přijal jako jisté. Víš přece, od koho ses tomu naučil! Od dětství znáš svatá Písma; ta tě mohou naučit moudrosti, abys dosáhl spásy vírou v Krista Ježíše. Všechno, co je v nich napsáno, je vdechnuto Bohem a hodí se k poučování, k usvědčování, k napravování a výchově ve spravedlnosti. Tak je potom Boží člověk dokonalý, důkladně vyzbrojený pro každé dobré dílo.
    Zapřísahám tě před Bohem a před Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, (zapřísahám tě) při jeho slavném příchodu a království: Hlásej slovo! Přicházej s ním, ať je to vhod či nevhod, usvědčuj, zakazuj, povzbuzuj s všestrannou trpělivostí a znalostí nauky.

EVANGELIUM Lk 18,1-8
Bůh se zastane svých vyvolených, kteří k němu volají.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Ježíš vypravoval svým učedníkům podobenství, že je třeba stále se modlit a neochabovat: "V jednom městě byl soudce, Boha se nebál a na lidi nedal.
   Byla v tom městě i vdova, chodila k němu a říkala: 'Zastaň se mě proti mému odpůrci!' Ale on dlouhou dobu nechtěl. Potom si však řekl: 'I když se Boha nebojím a na lidi nedám, přece se té vdovy zastanu, protože mě obtěžuje; jinak mě bude ustavičně trápit.' "
   A Pán řekl: "Slyšte, co říká ten nespravedlivý soudce! A Bůh by se nezastal svých vyvolených, kteří k němu volají ve dne v noci, a nechal by je dlouho čekat?
   Říkám vám, že se jich rychle zastane! Ale nalezne Syn člověka na zemi víru, až přijde?"