„Pane, děkuji, že nejsem zlý a nepřestupuji zákon.“ Věta, která vás smete do propasti a zajistí vám ostudu na dva tisíce let dopředu. A přitom, o co jiného se celý život snažíme, než nepáchat zlo a dodržovat zákon? Člověk by si i myslel, že když za to farizej děkuje, uvědomuje si, že na to potřeboval sílu shůry, a že tedy na věci hledí správně…

Zdroj: Flickr

Farizej vyjadřuje vděčnost, že svůj život nezvoral, nedal se na špatnou cestu, že dělá, co je důležité, i když to není vždy snadné a něco ho to stojí… Psycholog by ho pochválil, že si je vědom svých kvalit a raduje se z úspěchů, kterých dosáhl. Nikde se neříká, že by si farizej něco namlouval. Zřejmě se opravdu postil a platil poctivě desátky; ještě víc, než kolik žádal zákon. A prostě si toho byl vědom. Proč by to mělo být špatně? Jestliže celý život věnujeme studiu a poznávání toho, co je správné a co ne, a snažíme se dělat všechno tak, jak se žádá, a případně na sebe být ještě přísnější, co je špatného na tom, že z toho máme radost? Přece je smyslem se vyvarovat špatného chování – takže vyhýbat se špatnému a vědět, že jednám dobře, je správné. Proč člověk nesmí poděkovat za to, že se mu to s pomocí Boží daří?

Celník oproti tomu neříká sám o sobě nic. Víme, že je celník – tedy někdo, kdo zachází s cizími penězi, kdo vchází do kontaktu s okupanty. Teoreticky i on mohl dodržovat přísné posty a odvádět desátky, ale nepředpokládáme to. Nechová se jako ten, kdo dodržuje zákon. Sám sobě připadá hříšný. Ani s tímto vědomím ale nejedná podle pravidel, která by měl kajícník dodržet. Nezdržuje se vyjmenováním prohřešků, nevyznává hlasitě vinu, neslibuje nápravu všech nepoctivých transakcí. Jen prosí o milost. Uznává, že je hříšný, a prosí o slitování.

Oba dva se přišli do chrámu modlit. Oba chtěli mluvit s Hospodinem. Ani jeden nechtěl být hříšný, nebouřil se proti Hospodinu. Oba přišli do domu Hospodinova, aby se se svým Pánem setkali. Farizej se místo toho pochválil. Sice poděkoval, ale omezil se na bezpečný monolog. On ví nejlépe, co má ve svém životě dělat, a je vděčný, že se mu to daří. Hospodina pro své uspokojení už vlastně nepotřebuje. Nepřipouští, že by po něm Bůh mohl chtít něco jiného, že by mu rád také něco sdělil. V Písmu si našel, jak se má zbožný muž chovat, jedná tak a ničím si nenechá svůj klid narušit.

Celník možná plní to samé, možná ani neví, co by měl všechno dodržet. Nepovažuje to za to nejdůležitější, tak o tom nemluví. Trápí ho, že se cítí být dlužníkem. Ať dělá, co dělá, určitě nedělá dost. Není přesvědčen, že vlastními silami si může zasloužit Boží přijetí. A tak dělá to jediné, co mu dává smysl: prosí Hospodina, ať se nad ním smiluje. On sám si svým jednáním jeho milost zasloužit neumí.

Ježíš tyhle celkem logické případy obrací: Kdepak, že by ten pečlivý a obětující se byl ten správný a ten hříšník ten špatný. Ten pokorný a k Bohu se obracející je ten dobrý a špatný je ten, co se cítí výš než ostatní.

Dobře, za dva tisíce let jsme si zvykli a přijde nám to samozřejmé. Sebevědomý farizeus se stal synonymem pokrytectví a pýchy a hříšný, ale zkroušený celník naším vzorem. Obracet se s prosbou o milost k Bohu je samozřejmě správné. Jen na jednu věc si musíme dát pozor: abychom nikdy s uspokojením neřekli: „Pane, děkuji ti, že nejsem jako ten farizej…“

 

 

30. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Sir 35,15b-17.20-22a (řec. 12-14.16-18)
Modlitba chudého proniká oblaka.

Čtení z knihy Sirachovcovy.
   Protože Pán je spravedlivý Bůh, nestraní nikomu.
Není na straně proti chudákovi a vyslyší modlitbu utištěného. Nepohrdne sirotkovou prosbou ani vdovou, když vylévá svou stížnost. Tíseň utlačeného se skončí, křik ubohého se utiší.
   Modlitba chudého proniká oblaka a nezastaví se, dokud tam nedojde. Nevzdálí se, dokud Nejvyšší nezakročí, nerozsoudí spravedlivě a neobnoví právo.

Žl 34 (33),2-3.17-18.19+23 Odp.: 7a
Odp.: Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel.

Ustavičně chci velebit Hospodina, vždy bude v mých ústech jeho chvála. V Hospodinu nechť se chlubí moje duše, ať to slyší pokorní a radují se.
Odp.
Hospodinův hněv stíhá ty, kdo páchají zlo, aby vyhladil ze země vzpomínku na ně. Spravedliví volali, a Hospodin slyšel, vysvobodil je z každé jejich tísně.
Odp.
Blízko je Hospodin těm, kdo mají zkroušené srdce, na duchu zlomené zachraňuje. Hospodin zachraňuje duše svých služebníků, nebudou pykat, kdo se k němu utíkají.
Odp.

2. ČTENÍ 2 Tim 4,6-8.16-18
Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
Milovaný!
Já už mám prolít v oběť svou krev, chvíle, kdy mám odejít, je tady. Dobrý boj jsem bojoval, svůj běh jsem skončil, víru jsem uchoval. Teď mě už jen čeká věnec spravedlnosti, který mi v onen den předá Pán, spravedlivý soudce. A nejen mně; stejně tak i všem, kdo s láskou čekají na jeho příchod.
   Při mé první obhajobě nikdo se mě nezastal, všichni mě opustili. Kéž je jim to odpuštěno! Avšak Pán stál při mně a dal mi sílu, abych plně hlásal evangelium a aby ho slyšeli lidé ze všech národů. A tak jsem byl vysvobozen ze lví tlamy.
   Pán mě vysvobodí ode všeho zlého a zachrání pro své nebeské království. Jemu buď sláva na věčné věky! Amen.

EVANGELIUM Lk 18,9-14
Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus.

Slova svátého evangelia podle Lukáše.
   Některým lidem, kteří si na sobě zakládali, že jsou spravedliví, a ostatními pohrdali, řekl Ježíš toto podobenství: "Dva lidé šli do chrámu, aby se modlili, jeden byl farizeus a druhý celník.
   Farizeus se postavil a modlil se v duchu takto: 'Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé: lupiči, podvodníci, cizoložníci nebo i jako tamhleten celník. Postím se dvakrát za týden, odvádím desátky ze všech svých příjmů.' Celník však zůstal stát vzadu a neodvažoval se ani pozdvihnout oči k nebi, ale bil se v prsa a říkal: 'Bože, bud' milostiv mně hříšnému.'
   Říkám vám: Celník se vrátil domů ospravedlněn, ne však farizeus. Neboť každý, kdo se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bude povýšen."