Budeme mít svoje české moře?

Asi málokdo, kdo se pohybuje v divokých vodách internetu, minul nejnovější českou kratochvíli - nekončící fóry o „vrácení“ Kaliningradu k českým zemím. Tahle smršť se objevila jako reakce na anexi několika oblastí Ukrajiny. Do téhle situace zabrušovat nebudeme (abychom nemuseli vybrušovat, že), ale pojďme se podívat (má dějepisářka promine) na část české historie, o které jsem až do tohoto týdne skoro nic nevěděla (a vy dost možná taky ne). 

Kaliningradská oblast vypadá už od pohledu, že k Rusku úplně nepatří. Od zbytku ji oddělují další dva státy. Samotné hlavní město, Kaliningrad, Královec, je od Moskvy vzdálené 1 200 km (což ovšem není v měřítku širokých ruských plání žádná míra, to si přiznejme). Před rozpadem Sovětského svazu dokonce měli všichni cizinci zapovězený přístup, protože to byla jediná část ruského moře, která v zimě nezamrzala, a Sověti tu měli vybudovanou pobaltskou námořní základnu. 

Po vstupu Estonska, Litvy a Lotyšska do Evropské unie sešlo z velkolepých ruských plánů udělat z Kaliningradu takový „ruský Hongkong“, tedy exklávu s rozvinutou ekonomikou a bujícím obchodem. Trend ale dostal úplně jiný směr a momentální situace není zrovna růžová. Snaha vyřešit ji dostala za uši kvůli anexi Krymu a následujícím sankcím, takže momentálně se Kaliningradská oblast potýká se slušnými ekonomickými problémy. Do toho ale taky nebudu zabrušovat, protože ekonom teda opravdu nejsem. Rozumí-li tomu někdo více, nechť nám to prosím rozvine v komentářích. 

Historicky obývaly Kaliningradskou oblast kmeny starých Prusů, netvořily ale nikdy žádný stát. Je ale pravda, že na místě současného Kaliningradu je doloženo první osídlení už 300 let před naším letopočtem. Ve třináctém století území dobyli křižáci (tamní obyvatelé jako poslední v Evropě odmítali přijmout křesťanství a každý přece ví, že ve středověku se evangelizovalo hlavně ohněm a mečem) a do oblasti začali proudit němečtí osadníci, kteří se postupně se starými Prusy smíchali. Oblast spravoval Řád německých rytířů jakožto svůj vlastní stát. O jeho části rytíři postupně přicházeli na úkor Polska a nakonec území spadlo do léna polského krále, což nedělalo dobrotu. Poslední velmistr Řádu německých rytířů to vymyslel po svém, majetek řádu sekularizoval, z řádového státu udělal Pruské vévodství a polskému králi složil lenní přísahu, čímž se vztahy urovnaly. Dlouho to ale nevydrželo, Pruské vévodství bylo připojeno k Braniborsku a nakonec se z něj stalo Pruské království (jmény vás tu zatěžovat nebudu, byl to celkem zmatek). Vezmeme to dějinnou zkratkou a složitou situaci nevelkého kousku země zakončíme sdělením, že od osmnáctého století až do roku 1945 byla oblast německou provincií nesoucí jméno Východní Prusko. 

Problémy se pochopitelně táhly i do novověku. Válka na nic nečekala a už v srpnu 1914 se tu odehrála velká bitva u dnešního Guseva, ze které Němci odešli na hlavu poražení ruskou armádou. Z německých provincií tu také byly největší škody. Po první světové válce se Východní Prusko stalo německou exklávou, protože se poražená strana musela vzdát Západního Pruska ve prospěch Poláků a Německo tak ztratilo přímé spojení s Kaliningradskou oblastí. Do toho Rusové válčili s Poláky (Polsko-sovětská válka) a tehdejší „referendum“, jestli se vybraná území chtějí připojit k Polsku nebo zůstat pod Německem, dopadlo téměř jednohlasně pro Německo. Nacismus pochopitelně vybujel i tady (například se musely měnit nedostatečně německé geografické názvy) a druhá světová válka nebyla o nic vlídnější, než ta první. Královec (tehdy Königsberg) byl bombardováním v podstatě srovnaný se zemí. V roce 1944 navíc do země vtrhla Rudá armáda a němečtí civilisté za vzniklé paniky hromadně utíkali ze země. Na konci války v zemi z původního dva a půl milionu německých obyvatel zůstalo necelých dvě stě tisíc. Země byla totálně zpleněná a bez lidí. Východní Prusko si mezi sebe rozdělil Sovětský svaz a Polsko. Prázdné domy ruské části se začaly plnit Rusy, Ukrajinci nebo Bělorusy, kteří sem přicházeli za lepším životem. Všechen původní místopis byl smazán a nahrazen jmény generálů a politiků. Však i Kaliningrad nese své jméno po jednom politikovi. 

A co tedy ti Češi, nejspíš se ptáte. Inu, ano, kromě spousty jiných států jsme tu zanechali stopu i my. Královec, později Königsberg a současně Kaliningrad byl založen na počest našeho slavného krále Přemysla Otakara II., který pomáhal s křižáckou evangelizací. 

Takže vás asi zklamu, moře mít nebudeme. 

Ale pobavit se na tom dá opravdu královsky. Nebo královecky? 

(A ano, celá ta situace je dovedená do takové absurdnosti, že tohle opravdu svede jen národ jediného velikána, a to Járy Cimrmana. Ten se mimochodem podle nás někde v Královeckém kraji skrývá.)