Je až s podivem, že v našem sekulárním státě, kde dlouhodobě ubývá věřících a mnohé církve nejsou zrovna oblíbenými institucemi v očích veřejnosti, máme ze třinácti státních svátků osm těch, které jsou více či méně spjaty s křesťanstvím. Jedním z nich je i Den české státnosti na svátek svatého Václava 28. září.

Ilustrační foto. Zdroj: Flickr

Den české státnosti určitě není nejvýznamnějším podzimním svátkem. Oproti 28. říjnu, kdy si připomínáme vznik Československa v roce 1918, a 17. listopadu, na který toho dokonce připadá víc, je 28. září vlastně takový na první pohled – odpusťte mi to vyjádření – docela nezajímavý svátek. Demonstracím, začátku Sametové revoluce ani založení nového státu se prostě Den české státnosti asi jen tak nevyrovná.

On se tenhle svátek měl vlastně původně jmenovat Den české státnosti – Svatý Václav. Při schvalování v Poslanecké sněmovně však nebyla jednota v tom, zda z původně památného dne 28. září udělat státní svátek. Pokud jste někdy sledovali alespoň chvíli jednání v Poslanecké sněmovně, jistě jste si všimli, že občas dochází k úsměvným, leckdy až komickým situacím. Nejinak tomu bylo i v roce 2000. Ve chvíli, kdy, dnes již zesnulý, český hokejista a poslanec za ODS Augustin Bubeník naznal, že se projednávání potenciálního státního svátku zvrhlo ve frašku, vystoupil do rozpravy se svým příspěvkem, za který byl odměněn potleskem a smíchem ve sněmovně:

„Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, kolegové, když vidím, co jsme z toho udělali za frašku, tak bych zde také něco navrhl. Už jsem to navrhoval v našem výboru vědy, školství, mládeže a tělovýchovy, byl jsem však tak seprán různými vědátory z naší republiky za to, co jsem si dovolil udělat. Navrhl jsem, že by měl být svátkem také den, kdy se vyhrálo mistrovství olympiády v Naganu. Navrhoval bych však ještě také, abychom šli dopředu. Pokaždé když naši sportovci vyhrají mistrovství světa, měli bychom ten další den, kdy celá republika je na nohou, zařadit do svátků a dnů pracovního klidu, protože stejně nikdo nepracuje. Děkuji.“ (Stenoprotokoly PČR, PS 19. 5. 2000, 12:40)

Z památného vítězství českého hokejového týmu na Zimních olympijských hrách v Naganu (ani z jiného sportovního vítězství) se nakonec státní svátek nestal a 22. únor zůstal běžným pracovním dnem, pokud zrovna nepřipadá na víkend. 28. září nakonec ale poslanci v roce 2000 jako státní svátek schválili, i když na návrh poslance (tehdy za ODS) Vlastimila Tlustého pouze pod názvem Den české státnosti.

Kdyby součástí názvu svátku 28. září zůstal svatý Václav, možná by tento den nebyl tolik abstraktní. Pro praktikující křesťany je tento den spojený se svatým Václavem, o čemž svědčí nejen Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi, kde byl Václav zavražděn svým bratrem Boleslavem, ale i další poutě v katedrále svatého Václava v Olomouci, v pražské katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha a dalších menších chrámech zasvěcených patronovi Českého národa.

Zmínka o svatém Václavovi v názvu svátku zmizela a zůstala jenom státnost - v kontextu tohoto dne ne příliš konkrétní pojem. Pro spoustu lidí se tak tento den stal jenom dalším dnem volna, na který se nejvíc těší, když vyjde na pátek nebo pondělí a udělá prodloužený víkend. Letos je ve středu, ale volno je volno.

Národní hrdost a státnost si jako každý rok necháme spíš až na 28. říjen a 17. listopad, což jsou svátky připomínající dějinné události dnešní době bližší než vražda českého knížete Václava u dveří kostela.

Ať už dneska vyrážíme na pouť, nebo jdeme na houby či umýváme okna, zkusme si aspoň na chvíli vzpomenout, že na pozadí tohoto svátku je svatý Václav, jehož vláda sice netrvala moc dlouho a skončila tragicky, přesto se zasadil o rozšíření křesťanství a budování toho, co o pár století později známe jako český stát. Když se zaměříme na svatého Václava, může to nakonec být zajímavý svátek, i když ho neprovází skandály ohledně předávání státních vyznamenání a ani se politici v šest ráno neplíží na Národní třídu položit věnce.