O čem je vysokoškolský život?

Tisíce vysokoškoláků se na konci září a na začátku října rozprchnou po celé republice, protože jim začne semestr. To s sebou nese spoustu úskalí především pro ty, kteří na půdu vysokých škol vstupují poprvé. Proto vám z pozice absolventa univerzity, který zažil spoustu začátků semestrů, přináším několik tipů a připomenutí. Celý váš semestr se totiž bude točit okolo tří věcí, které ke studiu neodmyslitelně patří: kredity, nestíhání a spolužáci.

V hlavní roli kredity

Pokud nastupujete do prvního ročníku, nejspíš vás překvapí, že váš rozvrh najednou není zaplněný od rána do večera, ale máte během dne třeba jen tři předměty. Je to tak naprosto v pořádku a nesnažte se mezery v rozvrhu zaplnit všemi možnými i nemožnými volitelnými předměty. Pauzy mezi přednáškami využijete na návštěvy knihovny, četbu povinné literatury na chodbě nebo na kafe a zákusek se spolužáky.

Na vysoké škole hrají hlavní roli kredity, bude se okolo nich točit celé vaše studium a nejspíš budete občas počítat na prstech, jestli jich máte dost. Po splnění zkoušky/zápočtu/kolokvia dostanete příslušný počet kreditů, přičemž platí, že čím náročnější předmět, tím více kreditů. Ale nenechte se zmást, už jsem zažila, že byl předmět za pět kreditů mnohem snazší než předmět za kredity dva.

Vaše univerzita má předepsané počty kreditů, které musíte splnit, abyste postoupili do dalšího ročníku. Většinou je minimum čtyřicet kreditů za rok, přičemž je doporučeno nasbírat za rok šedesát kreditů, abyste stihli všechno splnit v řádné době studia. Přesné počty si, prosím, ověřte na své univerzitě. Někde je totiž nutné nasbírat určitý počet kreditů už během prvního semestru, jinak vás nepustí do dalšího, proto nemůžete spoléhat na to, že to v letním semestru doženete.

Zapište se proto na předměty, které má váš obor doporučené pro daný ročník a semestr, popřípadě si přidejte něco volitelného, a zkontrolujte, že budete mít dost kreditů. Ideální je mít nějakou rezervu, kdyby se vám náhodou nějaká zkouška nepovedla. Na zkoušky máte standardně tři pokusy, abyste si mohli svůj případný neúspěch opravit. Občas se stane, že se vám ale nezadaří ani na potřetí.

Letos se fakt nebudu flákat!

Během semestru možná budete mít pocit, že se toho moc neděje, jenom chodíte na přednášky a po večerech koukáte na seriály. Je to jen zdání a v prosinci a v lednu na vás vykoukne hromada povinností, které bylo lepší dělat průběžně během semestru.

Sedět do zavíračky v knihovně, napsat pětistránkovou seminárku za dvě hodiny nebo se do rána učit na zkoušku prostě patří ke studentskému životu a nejspíš to zažil každý student. Pokud někdo tvrdí opak, tak pravděpodobně kecá.

Dohánění povinností na poslední chvíli a odevzdávání prací dvě minuty před vypršením deadline s sebou však nese spoustu stresu a určitě nedoporučuju dělat z toho pravidlo. Samotné chození ke zkouškám je dostatečně stresující. Proč si přidávat další stres tím, že podceníte time managment a budete muset během jednoho týdne napsat čtyři seminárky?

Takže si po prvním týdnu ve škole v klidu sedněte, sepište si, co všechno vás čeká, kolik toho musíte přečíst, kolik seminárek napsat… A pak si to rozvrhněte na jednotlivé týdny semestru, rozepište do diáře, nastavte si upomínky v mobilu a pokud možno se i domluvte se spolužáky, že se občas navzájem zkontrolujete, jestli se opravdu neflákáte.

Jestli se vám to plánování moc nedaří, moc doporučuju rozdělit si úkol na menší dílčí cíle. Pokud máte napsat seminárku, může rozdělení vypadat následovně: 1. týden – rešerše v knihovně; 2. a 3. týden – četba literatury; 4. týden – psaní seminárky.

Pravděpodobně stejně jako já každý akademický rok či semestr začínáte tím, že tentokrát doopravdy budete dělat věci průběžně a nebudete nechávat věci na poslední chvíli. Moc vám přeju, abyste měli letos dostatek pevné vůle a opravdu se vám to povedlo.

Studentský život

Ano, na vysoké škole jste kvůli tomu, abyste se něco naučili, ne kvůli tomu, abyste chodili po hospodách. Takže tohle není návod k tomu, že se máte flákat. Berte to jako takové malé zamyšlení o tom, že vám studium na výšce může nabídnout mnohem víc než jen vědomosti. Sedět na koleji a učit se po večerech je totiž stejně důležité, jako se občas zvednout a někam vyrazit.

Vy i vaši spolužáci jste už dávno dospělí, máte (alespoň většinou) srovnané priority a žebříčky hodnot, proto pravděpodobně potkáte lidi, se kterými si budete rozumět klidně po zbytek života. Není to jako na základní nebo střední škole, kde se potkala náhodná skupina lidí, která ještě pořád hledá své místo ve světě. Na vysoké škole a na vámi zvoleném oboru jste už s lidmi podobného smýšlení, se kterými máte společné zájmy i pohled na svět.

Nevyhýbejte se akcím jako je pasování prváků nebo půlení semestru. Seznamte se s lidmi, se kterými budete následujících několik let bojovat u zkoušek a sdílet si zápisy z přednášek. Využijte příležitosti poznat svoje spolužáky, zajděte s nimi na pivo a najděte mezi nimi ty, se kterými si rozumíte tak, že se můžete přátelit celý život.

Z vlastní zkušenosti vám můžu říct, že si vybavuju jen pár lidí, se kterými jsem chodila na základku, občas si napíšu s jednou spolužačkou ze střední, ale se spolužáky z výšky jsme neustále v čilém kontaktu a navštěvujeme se, i když jsme se rozprchli po celé republice.

A protože nemá smysl se opakovat a některé informace platí pořád, mrkněte na náš loňský článek Prvákův průvodce vysokou školou. Najdete tam spoustu praktických rad a tipů, které vám pomohou se na vysoké škole zorientovat.

V loňském roce jsme také připravili přehledy toho, co lze podnikat v městech s velkým podílem vysokoškoláků. Stačí si jen vybrat, jestli je místem vašeho studia Praha, Olomouc, Brno, Plzeň nebo Hradec Králové.