Lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný. Známý vtípek. Když člověk v dětství chodí do školy, přesvědčují ho, ať se hezky učí, že si bude moci vybrat dobré zaměstnání a vydělávat hodně peněz. Když ale chce koupit něco drahého, aby to spolužákům nandal, dozví se, že chudoba cti netratí. Jindy zase uslyší, že kdo se přičiní, tomu Pán Bůh pomůže. A také že velbloud uchem jehly neprojde. A tak neví: má se snažit být úspěšný a bohatý, nebo je bezpečnější být chudý? Do nebe chce, ale nový mobil by se také hodil…

Zdroj: Flickr

Tvrzení, že je lepší být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, by žebrák Lazar asi podepsal. Být nemocný a ještě navíc chudý, to stojí za houby. Tím spíš, když máte nemoc, která vás připraví o rodinu, protože se vás všichni štítí, a válíte se ve špíně a olizují vás psi, takže jestli někdo váhal, zda vám nedonést misku vody, tak teď už neváhá; jste dvakrát nečistý a nikdo s vámi nechce nic mít. 

Ani nestojí za to zmiňovat, jestli byl Lazar hodný nebo zlý, zbožný nebo se rouhal, natož zda dodržoval přikázání – nedokázal ani odehnat psy od svého zbídačeného těla, jak by mohl cokoli dodržovat. Je to hromádka bolavého masa, které nemá, jak se dostat k sebenanicovatějšímu soustu, tak jakýpak zbožný život. Lazar je, prostě jen je. Možná ani není rád, že je, protože k radosti nemá žádný důvod. Nemůže tu být pro nikoho, tak kdo by se mu divil. Lazar žije a trpí. Jediné dvě věci, které u něj stojí za zmínku. Vlastně tři – a to je podstatné. Je to Lazar, kdo žije a trpí. Ten chudák má jméno.

Boháč má oproti němu všechno. Zdraví, domov a dost peněz, aby se mohl rozhodovat, co si obleče a co dá k jídlu. Dost peněz, aby se mohl oblékat do drahých látek a jíst vybrané pochoutky v množství větším, než je třeba k utišení hladu. Hlad možná vůbec nezná, zřejmě se může najíst dřív, než by hlad pocítil. A to je vše, co o něm víme. Nic mu nechybí, žije v nadbytku. Nevíme, zda je hodný nebo zlý, zbožný nebo zpupný. Nevíme, jestli ví, že před jeho dveřmi leží žebrák. Možná by mu něco dal, kdyby to věděl. My se ale dozvídáme jen to, že je dobře oblečený a najedený.

Že boháč asi nežil tak, jak se sluší, můžeme usuzovat z toho, jak dopadl. Po smrti si to zamířil rovnou do hořících útrob pekla. Pravděpodobně tedy žebrákům almužny nedával. Lazara oproti tomu andělé odnesli do Abrahamova náručí. Proč, to se neříká. Že by stačilo být tak nemocný, že nemůžete pracovat, aby si člověk zasloužil nebe? Máme se na všechny bezdomovce, které potkáváme, dívat jako na ty, kdo mají jistou spásu, a to bez ohledu na to, jak žijí? Prostě jen proto, že teď mají hlad a hnijou jim nohy? Dokonce i na ty, kteří jsou sprostí a lidé se jich bojí?

Jak moc peníze brání zbožnosti asi nikdo nikdy nerozlouskne. Známe z historie i svého života mnohé bohaté lidi, kteří zbožní bezpochyby jsou, a mnohé chudáky, kteří se rozhodně s prosbami o pomoc neobracejí k Hospodinu. Chudák nemůže dávat almužny. Bohatý člověk oproti tomu může dát práci mnohým a zajistit, že nebudou almužny potřebovat. Kdyby se všichni zbavili svého majetku a rozdali ho, budeme na tom všichni velmi špatně. Nezdá se, že tohle by Hospodin chtěl. 

Přesto se to varování v Bibli mnohokrát opakuje: blahobyt kazí zrak a kazí srdce. Hospodin sice slibuje svým vyvoleným materiální hory a doly, ale zároveň varuje: není snadné s těmi tučnými stády a vinicemi a sady žít dobrý život. Boháč zřejmě vůbec nevěděl, že u jeho bran leží žebrák. Přesto Hospodin znal jménem právě toho žebráka, zatímco boháčovo jméno není hodno zaznamenání. Jen z toho, jak dopadli, můžeme usuzovat, že žebrák se nerouhal a že boháč nepodnikl nic, aby někomu pomohl. Po Lazarovi se nemohlo mnoho chtít, když nedokázal ani odehnat psy, ale od boháče mohl Hospodin čekat mnoho. Jenže boháč nějak neměl kdy a proč, vždyť mu zdejší život poskytoval dost blaha, tak co by se zajímal o nějaké blaho budoucí.

Hlad. Boháč nikdy nepocítil hlad. A nikdy tedy nepocítil ani radost z jídla. Nemusel prosit a nemusel děkovat. Neznal touhu. Nemusel se k ničemu a k nikomu vztahovat, cítil se plně zabezpečený. Neviděl ani ty, které by mohl obdarovat, ani toho, kdo by mohl obdarovat jeho.

Není určitě cestou pro všechny být tak chudí, že nám drobky ze země připadají lákavé. Určitě ale je cestou pro všechny vědět, že hlad je cestou k radosti z jídla. Že zima přináší vděčnost za teplou deku. Že krize nás učí vážit si přátel. Že nám musí napřed něco chybět, abychom po tom mohli toužit, mohli o to prosit a mohli za to děkovat. Lazar se možná modlil za domov, za docela obyčejný domov, za jakoukoli náruč, do které by se mohl schoulit. Možná nebyl mystik, který by své utrpení obětovat Bohu a který by toužil jen po spáse. Ale byl si zcela jist, že mu něco chybí. Pokaždé, když něco postrádáme, otvírají se nám dveře k prosbám a k důvěře, že naše prosby mohou být vyslyšeny. A pokaždé, když něco postrádáme, si můžeme uvědomit, že ve stejné situaci je i někdo jiný. Pokud cítíme bolest, máme možnost vnímat i bolest druhého. Zastavit se a podat mu ruku nebo krajíc chleba, usmát se na něj. Pokud cítíme bolest, dostáváme možnost zbavit druhého bolesti. Být chudý a nemocný není samo o sobě dobré, ale skýtá to velký prostor zjistit, že na zemi nejsme sami, že jsou tu jiní chudí a nemocní lidé, že jsme tu pro ně a oni pro nás a že je tu Bůh, který nás všechny slyší.

 

 

 

 

26. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Am 6,1a.4-7
Kdo si hoví a prozpěvují, půjdou nyní do zajetí.

Čtení z knihy proroka Amosa.
Toto praví všemohoucí Pán:
   "Běda těm, kdo si zpupně žijí na Sióně, bezstarostně na samařské hoře! Léhají na ložích ze slonoviny, hoví si na divanech, jídají jehňata ze stáda, telata vykrmená v chlévě. Prozpěvují si za zvuku harfy, vymýšlejí si jako David hudební nástroje. Z misek pijí víno, nejlepším olejem se natírají, ale nad zkázou Josefovou se netrápí.
   Proto nyní půjdou v čele vyhnanců do zajetí, skončí jásot povalečů!"

Žl 146 (145), 6c-7. 8-9a. 9bc-10
Odp.: Duše má, chval Hospodina!
nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, zjednává právo utlačeným, dává chléb lačným. Hospodin vysvobozuje vězně.
Odp.
Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin napřimuje sklíčené, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin chrání přistěhovalce.
Odp.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, ale mate cestu bezbožníků. Hospodin bude vládnout na věky, tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Tim 6,11-16
Uchovej nauku až do slavného příchodu našeho Pána.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
   Boží muži, usiluj o spravedlnost, zbožnost, víru, lásku, trpělivost, mírnost. Dobře bojuj pro víru, zmocni se věčného života. K němu jsi byl povolán, a proto jsi složil před mnoha svědky slavnostní vyznání.
   Před Bohem, který všemu dává život, a před Kristem Ježíšem, který před Pontiem Pilátem vydal slavnostní svědectví, ti nařizuji: Uchovej nauku bez poskvrny a bez úhony až do slavného příchodu našeho Pána Ježíše Krista. Ten příchod nám ukáže ve svůj čas blahoslavený a jediný Panovník, Král králů a Pán pánů. On jediný má nesmrtelnost a přebývá v nepřístupném světle. Nikdo z lidí ho neviděl, ani uvidět nemůže. Jemu patří čest a věčná moc! Amen.

EVANGELIUM Lk 16,19-31
Ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. Nyní se tu on radu je, a ty zakoušíš muka.

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl farizeům:
   "Byl jeden bohatý člověk, oblékal se do šarlatu a kmentu a každý den pořádal skvělou hostinu. U jeho dveří lehal jeden žebrák - jmenoval se Lazar - plný vředů, a rád by utišil hlad aspoň z toho, co padalo z boháčova stolu; a ještě k tomu přicházeli psi a lízali mu vředy. Žebrák umřel a andělé ho odnesli do Abrahámova náručí. Pak umřel i boháč a byl pohřben. V pekle v mukách zdvihl oči a viděl zdálky Abraháma a v jeho náručí Lazara. A zvolal: 'Otče Abraháme, slituj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň koneček prstu ve vodě a ovlaží mi jazyk, protože zakouším muka v tomto plamenu.'
   Abrahám však odpověděl: 'Synu, uvědom si, že ty ses měl dobře už zaživa, Lazar naproti tomu špatně. A nyní se tu on raduje, a ty zakoušíš muka. A k tomu ke všemu zeje mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo nemůže přejít odtud k vám, i kdyby chtěl, ani se dostat od vás k nám.'
   Boháč řekl: 'Prosím tě tedy, otče, pošli ho do mého otcovského domu. Mám totiž pět bratrů, ať je varuje, aby se také oni nedostali do tohoto místa muk.'
   Abrahám odpověděl: 'Mají Mojžíše a Proroky, ať je uposlechnou!' On však odporoval: 'Ne, otče Abraháme! Ale když k nim někdo přijde z mrtvých, pak se obrátí.'
   Odpověděl mu: 'Jestliže neposlouchají Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.' "h