Mnohá ze starozákonních zaslíbení se týkají tohoto světa a slibují zcela hmatatelná blaha. Nejen zajištění života, dost jídla na dnešní den, ale nespočitatelná stáda dobytka. Za věrnost Hospodinu je slibován blahobyt, přední místo mezi lidmi zde na zemi. Když se nám dobře daří, hezky se to poslouchá – při troše snahy z toho můžeme vyvodit, že naše zářivá kariéra je dokladem, že je s námi spokojený nejen šéf, ale i Bůh. Když zase tak úspěšní nejsme, musíme Biblí listovat o kus dál, abychom našli potvrzení, že nemít žádný majetek je žádoucí a vynahradí se nám to potom.

Zdroj: Flickr

Pochvala pro nepoctivého správce. Pro člověka, který byl obviněn, že špatně hospodaří se svěřeným majetkem, a který na to reaguje tak, že s ním hospodaří ještě hůř. Zajímavé je, že se snaží zabezpečit přes jiné. Prý zpronevěřoval majetek svého pána. Dalo by se tedy čekat, že už má svou budoucnost zajištěnou, že má někde schováno dost peněz, nakoupil domy nebo vinice, které pronajímá. O ničem takovém ale není řeč a správce se chová, jako by neměl prostředky ani na příští měsíc. Dokud má ještě stále přístup k financím svého pána, mohl prostě sebrat nějaké peníze a utéct. Mohl sebrat dlužní úpisy a vzít je k sobě – později mohl jít za dlužníky a říct „Dáš mi půlku a spálíme to, nebo to mám poslat zpět svému bývalému pánovi?“ Měl by něco v ruce. On ale volí metodu, jejíž úspěch je závislý na dobré vůli druhých lidí. Na pocitu vděčnosti. Dlužníkům je dluh snížen, jejich původní úpisy jsou zničeny a správce nemá, jak je k péči o sebe donutit, nebudou-li sami chtít. Od člověka, který podle vlastních slov neumí nic než manipulovat s majetkem, je to zarážející. Takoví lidé většinou chtějí mít všechno na papíře, chtějí záruky, svědky, věci do zástavy. A nepoctivý správce, člověk, který sám škodil jiným, se spoléhá na dobrou vůli lidí. Vždyť pokud za dlužníky svého pána přijde a oni ho nepozvou dál, nemá nic, jak si jejich pomoc vymoci. Když se ho polohlasně zeptají „Půjdeš pryč sám, nebo máme vyprávět, jak to bylo s úpisy?“, pak bude naprosto nahraný. A on přesto tento způsob považuje za dobrý nápad. A podle podobenství to za dobrý nápad považuje i jeho pán.

Možnost, že si posluchači z příběhu odnesou sdělení, že pokud budou mít dost financí na kupování si přátel, jsou za vodou, a že by tedy měli získat výnosná místa, na kterých mohou mnohé ovlivnit, zarazí Ježíš hned vzápětí. Ne, peníze nejsou prostředkem, jak něco pozitivního získat – kromě momentu, kdy se jich zbavujeme. A jak víme, peníze se získávají skrze peníze, takže pokud se jich jednou vzdáme, těžko si budeme opatřovat nové. To pozitivní u peněz není celoživotní proces: vydělávám bez ohledu na prostředky a kupuju si přátele a zásluhy. To pozitivní je jednorázové: vzdám se peněz, vzdám se svých myšlenek na peníze. Odsunu je z prvního místa svého hodnotového žebříčku někam dolů. Na prvním místě může být jen jedna věc. Je jedno, kolik dobročinných sbírek jsem podpořil, pokud se šest dní v týdnu soustředím na své finanční záležitosti. Slyšíme to v prvním čtení: komu jde o finanční zisk, neslaví sobotu s vděčností a nepracuje šest dní s pokorou – sobota je mu přítěží, neboť mu zmenšuje zisky. Na prvním místě v srdci může být jen jediná věc. Až umřu a můj účet v bance zruší, zůstanou mi prázdné ruce a srdce po infarktu. Na první místo patří to, co ovlivní mé záležitosti i po smrti.

Správce nebyl pochválen za nepoctivé nakládání s cizím majetkem, ale za to, že myslel na budoucnost a snažil se s tím něco udělat. A snad i za to, že věděl, že bez druhých lidí to nepůjde a že důvěra v druhé je zásadní. Je to podobenství a nemáme si z něj odnést, že je dobré okrádat svého zaměstnavatele a zavazovat si druhé jeho penězi. Ten, na kom záleží, je člověk a jeho důvěra vůči druhým lidem, protože k Bohu můžeme jít jen všichni společně. Nejde uplatit Boha obecnou štědrostí a nevidět přitom konkrétní potřeby jednotlivců. A nejde se cítit zajištěný a zároveň vnímat bolestivou nezajištěnost jiných. Bez vědomí „Nemáme nic, já ani ty, a jinak, než vzájemnou pomocí to nezvládneme“ neprožijeme bratrství, které prožít potřebujeme, abychom mohli žít své synovství vůči Bohu.

 

 

25. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Am 8,4-7
Proti těm, kteří "chudáka kupují za peníze".

Čtení z knihy proroka Amosa.
    Slyšte to vy, kteří šlapete po nuzném, utlačujete chudáky země! Říkáte: "Kdypak už bude po slavnosti novoluní, abychom mohli prodávat obilí, kdypak již bude po sobotě, abychom mohli otevřít sýpky, zmenšovat míru, zvyšovat cenu, užívat podvodných vah, chudáka kupovat za peníze, nuzáka za pár opánků? I nejhorší obilí prodáme."
    Při chloubě Jakubově Hospodin přísahal: "Navěky nezapomenu na žádný jejich skutek!"

Žl 113 (112),1-2.4-6.7-8
Odp.: Chvalte Hospodina, který povyšuje chudého.
nebo: Aleluja.

Chvalte, Hospodinovi služebníci; chvalte jméno Hospodinovo! Bud velebeno Hospodinovo jméno nyní i navěky!      
Odp.
Povznesen je Hospodin nade všechny národy, nad nebesa jeho sláva. Kdo je jako Hospodin, náš Bůh, který trůní na výsosti a shlíží dolů na nebe i na zem?
Odp.
Slabého zdvihá z prachu, ze smetiště povyšuj e chudého, aby ho posadil vedle knížat, vedle knížat svého lidu.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Tim 2,1-8
Ať se konají k Bohu modlitby za všecky lidi. On chce, aby se všichni lidé zachránili.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi.
   První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy.
    Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola - to mluvím pravdu a nelžu - za učitele víry a pravdy mezi pohany.
   Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

EVANGELIUM Lk 16,1-13
Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše. Ježíš řekl svým učedníkům:
   "Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že prý zpronevěřuje jeho majetek. Zavolal ho a řekl mu: 'Co to o tobě slyším? Slož účty ze svého správcovství! Správcem už dál být nemůžeš.'
   Správce si řekl: 'Co si počnu, když mě můj pán zbavuje správcovství? Kopat neumím, žebrat se stydím. Už vím, co udělám, aby mě lidé přijali k sobě do domu, až budu zbaven správcovství.'
   Zavolal si dlužníky svého pána, každého zvlášť, a zeptal se prvního: 'Kolik jsi mému pánovi dlužen?' Odpověděl: 'Sto věder oleje.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis, honem si sedni a napiš padesát.' Pak se zeptal druhého: 'Kolik ty jsi dlužen?' Odpověděl: 'Sto korců pšenice.' Řekl mu: 'Tady máš svůj úpis a napiš osmdesát.' Pán pochválil nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Děti tohoto světa jsou totiž k sobě. navzájem prozíravější než děti světla.
   A já vám říkám: Získávejte si přátele z nespravedlivého mamonu, abyste - až ho nebude - byli přijati do příbytků věčných.
   Kdo je věrný v maličkosti, je věrný i ve velké věci, a kdo je v maličkosti nepoctivý, je nepoctivý i ve velké věci. Jestliže jste tedy nebyli věrní v nespravedlivém mamonu, kdo vám svěří pravé bohatství? Jestliže jste nebyli věrní v cizím, kdo vám dá, co je vaše?
    Žádný služebník nemůže sloužit dvěma pánům. Bud jednoho bude zanedbávat a druhého milovat, nebo se bude prvního držet a druhým pohrdne.
   Nemůžete sloužit Bohu i mamonu."