Na jaře jsme představili naši kolegyni Martu, která se stará o sociální sítě. Dalším naším kolegou je Ferry – František Klein. Kdo byl na Celostátním setkání mládeže, ten o něm pravděpodobně slyšel. Ovšem, odkud pochází, co ho baví, o čem sní a proč se – kromě jiného – věnuje Signálům, na to se ho raději zeptáme.

Zdroj: Archiv Františka Kleina

Tak to vezměme úplně od začátku. Kde ses narodil a jak jsi prožil první roky života?

Ahoj, první roky života ještě pořád prožívám, ne? :-) Pocházím z malé moravské dědiny kousek od Brna, ve které dítě mojí generace mohlo najít všechno, co potřebovalo: od kamarádů a široké rodiny až po volnočasové aktivity. To bohužel znamená, že až do střední školy se člověk nemá potřebu vypravit někam dál než jsou okolní vesnice, kam bylo potřeba dojíždět na základku a později za nějakým tím kulturním vyžitím. 

Rodiče, kteří o moje vzdělání měli vždy o něco větší zájem než já sám, se mě od mala snažili zapojovat do různých kroužků. Mám pocit, že dříve to na venkově fungovalo tak, že když se hrával fotbal, všichni kluci chodili na fotbal, když k nám dojížděl učitel hudební nauky, tak se všichni učili na nástroje, ale možná už je to teď zpětně jenom můj zkreslený pohled. To znamená, že jsem absolvoval od všeho kousek, ale u ničeho jsem nevydržel tak dlouho, abych mohl říct, že to doopravdy umím nebo abych se v těchto věcech nějak dál rozvíjel. 

A rodina byla věřící? Jak probíhala křesťanská výchova na malé moravské dědině?

Je to tak, k víře mě přivedla rodina. Jelikož v obci bylo poměrně hodně věřících, včetně většiny mých kamarádů a vrstevníků, křesťanská výchova probíhala v pro mě absolutně normálním způsobem a v běžném řádu, což znamená od mala ministrování, od první třídy náboženství, občas nějaký farní výlet nebo pouť. 

Takže žádná nutnost obhajovat své názory před spolužáky? To může spousta českých dětí jen závidět. Nakonec se ale stejně každý musí rozhodnout sám, ne? Kdy proběhla tvoje „konverze“, kdy to přestalo být to běžné, všední a začal jsi víru aktivně prožívat? Není v tu chvíli tradiční výchova spíš přítěží? Občas se s tím názorem setkávám.

Až na ojedinělé případy jsem tento problém v mládí neměl. Spíše než obhajování musel člověk občas snášet různé posměšky. Takže uznávám, že život mladého křesťana pro mě byl v tomto směru alespoň na prvním stupni o něco jednodušší. O to větší šok potom byl, když člověk přišel na druhý stupeň a na střední. Je to přesně jak říkáš. I když jsem byl věřící od mala, bral jsem svou víru jako zažitou samozřejmost, ale zároveň jsem si uvědomoval, že ne všechno člověk může zvládat sám a že se zázraky dějí. 

Co se týče tradiční výchovy, jsem za ni velice rád a troufám si říct, že díky ní jsem si víru uchoval dodnes. Uvědomuji si, že ne všechno jsem jako dítě chápal a dokázal vysvětlit (všechno vysvětlit nedokážu ani teď); do určité doby člověk přijímá jisté „zvyky“, u kterých si až později uvědomí jejich význam, ale rozhodně pro mě tradiční výchova přítěží nebyla ani není, spíše naopak.

Zastávám názor, že ať se rodiče své děti snaží vychovávat sebelépe, tak záleží na kombinaci velkého množství dalších okolností, které mladého člověka ovlivňují a že s tím rodiče nic moc nenadělají. 

Takový významnější okamžik přišel v roce 2011 na Světových dnech mládeže v Madridu, na které se mi upřímně vůbec nechtělo. Byly pro mě první větší křesťanskou mládežnickou akcí a po prvotním otrávení jsem si uvědomil, že je to celkem fajn a že od té doby už na žádnou akci nechci jet jako účastník, ale jen jako organizátor. 

A co bylo to, co tě v Madridu tak oslovilo? Množství lidí, nějaké aktivity? 

Masové akce obecně moc nemusím, ale potkat na jednom místě tolik lidí z celého světa, které vůbec nemusíš znát a stejně víš, že máte něco společného, je síla. Také jsem zde zjistil, že na světě jsou velké rozdíly v tom, jak na tebe jako na věřícího okolí pohlíží. Další věc, která mě udivila, bylo, že vůbec někdo dokáže zorganizovat tak velkou komplexní akci. 

Svým rozhodnutím podobné akce spoluorganizovat se řídíš. Na čem všem ses od té doby stihl podílet?

Nejedná se pouze o akce tohoto typu, ale obecně mě uchvátila myšlenka dělat něco pro druhé. Pomáhat, kde je potřeba. Organizovat akce, které spojují lidi dohromady, akce, které je v jejich životech povzbudí, na kterých můžou potkat lidi s podobným smýšlením a zažít něco nového.

Pořádal jsem nebo se zapojoval do organizace nespočtu nejen duchovních, ale také sportovních, kulturních a společenských akcí. To, že momentálně je to i moje práce, je v podstatě splněným snem.

Tys začal akce pro mladé organizovat, když jsi sám na akci něco hlubokého prožil. Máte zpětnou vazbu od účastníků, co na těchto akcích dostává na kolena je? Napíšou vám, když prožijí na setkání něco proměňujícího?

Případ, že by nám někdo sám od sebe napsal svoje pocity, se moc často nestává. Například po nedávno proběhlém „celostátku“ je zpětná vazba řešena dotazníkem, který se zúčastněným pošle k vyplnění. 

Nejvíc takovýchto reakcí však člověk získá, když se vydá přímo mezi mládež na akci. Někdo ocení rozmanitý výběr doprovodného programu, jiní jsou zase rádi, že se mohli seznámit s dalšími lidmi ze svého okolí, na celostátním setkání mládeže také mnoho mladých ocenilo možnost zajít si do psychologické nebo duchovní poradny.

Říkal jsi, že na tvém studiu záleželo víc tvým rodičům než tobě. Změnilo se to později? Co jsi vystudoval?

Popravdě ani moc nezměnilo. Podařilo se mi sice dokončit dvě vysoké školy s ekonomickým zaměřením, ale nebýt velké podpory a povzbuzení od blízkých, tak bych tam pravděpodobně nevydržel. Velkým plusem bylo uvědomění si, že díky studiu může mít člověk hromadu prostoru na další aktivity, čehož jsem se snažil maximálně využívat.

Kde jsi potom začal pracovat a co jsi dělal?

Hned po škole jsem nastoupil na sekretariát Sekce pro mládež ČBK, kde nyní dokončuji svůj druhý rok. Jak už jsem říkal, tak je to práce, za kterou jsem vděčný, ale zároveň si uvědomuji, že to není práce na celý život, a že by tuto práci měli dělat lidé, kteří mají k mládeži blízko. Přece jenom už teď při rozhovorech s náctiletými mám občas problém pochopit, o čem je řeč. Co se týče pracovní náplně, tak v posledním roce jsme většinu času trávili přípravou Celostátního setkání mládeže. 

Nyní nás čeká další větší úkol, a to jsou Světové dny mládeže, které se budou konat příští rok v srpnu v portugalském Lisabonu, kam bych tímto chtěl všechny mladé čtenáře pozvat. Už na podzim se v Portugalsku sjedou zástupci mládežnických organizací z celého světa a budou se společně seznamovat s průběhem a dalším postupem příprav této akce. Pokud by vás zajímaly další informace k plánovaným nebo již uskutečněným akcím toho typu, tak určitě mrkněte na https://aksm.cz/akce-pro-mladez/.

Zároveň jsem se začal zajímat o dění na Signálech, protože jsem je sice znal, ale přesně jsem neměl představu o jejich činnosti. Je super, že na internetu existuje takovéto bezpečné místo, kde si mladí můžou vyhledat různé informace a smysluplně trávit čas. 

Takže dřív jsi Signály neznal? Kde ses o nich dozvěděl?

Znal i neznal. Poprvé jsem o nich slyšel v roce 2009. Jenže to byla doba, kdy jsem trávil čas spíš venku než u počítače, takže mi to moc neříkalo. Později jsem zjistil, že na Signálech je velmi povedená  nástěnka akcí, což byla bomba, protože člověk najednou věděl, co se kde děje. V průběhu let jsem registroval spíš různé události, které Signály pořádaly, plesy, ankety atd., ale ke komunikaci jsem využíval jiné kanály. 

A co tedy máš všechno na Signálech na starost?

Na Signálech mám na starosti administrativu, finance a pár dalších koordinačních věcí. 

Kde pro veškerou svou práci pro mládež bereš inspiraci a sílu?

Snažím se vycházet z potřeb a přání lidí, pro které jsou akce určeny. Největší odměna je vidět, že to funguje. Že ta práce k něčemu je. Spokojený účastník = spokojený organizátor.

A co bys rád udělal pro zkvalitnění Signálů?

Zajímá mě především, co chtějí sami uživatelé; ti přece jen mají nejlepší povědomí o tom, co je potřeba zlepšit nebo co nového by uvítali.

Hrajeme si s myšlenkou vytvoření mobilní aplikace. Pořádně rozjet nástěnku akcí a složku s materiály, aby zde každý mohl najít, co potřebuje. Jít s dobou, dělat i různé události během roku. A samozřejmě shánět peníze na provoz a vývoj.

Na závěr bych vás chtěl povzbudit. Nebojte se zapojovat se do dění kolem vás. V dnešním světě je spousta možností a dělat něco pro druhé jenom tak je super pocit!

Díky. Já dodám, že pokud máte nějaké konkrétní nápady, co na Signálech zlepšit, můžete nám napsat do komentářů nebo poslat e-mail ([email protected], [email protected]). Budeme moc rádi.