Vít Hrachový: Kdo vyhraje souboj mezi sportovním a historickým šermířem?

Před nějakou dobou jsme v Magazínu vydali text naší kolegyně Kláry o sportovním šermu. Říkali jsme si tehdy, že by bylo dobré vysvětlit rozdíl mezi sportovním a historickým šermem. Vít Hrachový ze skupiny Au Jugé se šermu věnuje čtvrt století, učí děti i dospělé a bere to opravdu poctivě. Tak poctivě, že z původně plánovaného rozhovoru o historickém šermu vzniklo něco jako oslavná báseň na tento druh pohybu. Dobrá zpráva je, že pokud nás svým nadšením nakazí, začít se dá klidně s násadou od smetáku - a tu máme doma každý, že?

Tak si to zkusme ujasnit: Jaké druhy šermu existují a v čem se liší? Když nám kamarád řekne „Začal jsem šermovat,“ na co se ho máme zeptat, abychom věděli, co tedy dělá?

Šerm je umění a věda, nauka o zacházení se zbraněmi. Existuje mnoho účelů, ke kterým se zbraně dají použít. Ve sportovním šermu je důležité zvítězit, a to podle daných pravidel. Divadelní a filmový šerm má umělecký záměr pracovat s napětím v divákovi nebo vyprávět obrazem a choreografií část příběhu nebo charakter postavy. Šerm se zbraněmi je i součástí gruzínských folklorních tanců parikaoba. Slovem „historický“ můžeme označovat nářadí - například soutěže s replikami historických zbraní (HEMA turnaje), nebo i zbroje (BOTN turnaje). Slovo historický také může odkazovat na studium historických manuskriptů a knih starých šermířských mistrů a snahu oživit dávno zaniklé školy šermu tak, jak se kdysi vyučovaly se zbraněmi z té doby. I ve středověku a renesanci existovaly školy šermu sebeobranné, kde cílem bylo trefit soupeře a sám se vyhnout zásahu, přežít. Byly i školy sportovní, kde cílem bylo vyhrát podle pravidel nebo předvést show pro diváky. Dnes lidé šermují i pro radost z pohybu, hledají tělocvik, který je zábavný a cvičí kromě těla i mozek, odhodlání, reflexy a je to také cvičení ve společnosti. Někdo zkušenosti z tréninku používá v rekonstrukcích historických bitev. Takže doplňující otázka pro našeho kamaráda může znít - k čemu šermování plánuješ používat?

To je složitější, než jsem si myslela. :-) Jak ses k šermu dostal Ty a čemu z výše zmíněného se věnuješ?

Jako dítě jsem četl Ivanhoe od Waltera Scotta, to byl nádherný úvod do středověkého světa. Samozřejmě filmy, Excalibur (1981), Barbar Conan, Rudá Sonja a spousta dalších. Taky 36 komnat shaolinu, filmy s Brucem Lee a Jackie Chanem. Nikdy jsem si nemyslel, že to budu dělat, protože mi doktoři prorokovali, že do svých pětadvaceti skončím jako invalida na vozíku. 

Při studiu na vysoké škole mě internetoví kamarádi pozvali na LARPy a bitvy s dřevěnými klacky v lese - Pán prstenů, Bitva pěti armád a další. Běhat po lese s hokejkou obalenou kobercovkou a mlátit lidi bylo super. :-) V rámci bezpečnosti bylo zakázáno bít do hlavy. Potíž byla v tom, že je to primární reakce, i když jsem věděl, že to nesmím, stejně jsem jako první automaticky dal ránu do hlavy. A nebyl jsem sám, byla to docela běžná praxe. To mě štvalo, snažil jsem se to odnaučit a moc mi to nešlo. 

Rozhodl jsem se podívat po někom, kdo by to měl umět víc a začal jsem se učit šermovat s ocelovými replikami mečů u Libereckých Schiavi. Taky mě vzali na bitvy se železem, Libušín, Kolín a nezapomenutelné podzimní akce na Malé Skále v Českém Ráji.  To byl fajn začátek. Jenže Schiavi byli v Liberci, já v Olomouci a Frýdlantu nad Ostravicí na Moravě a pořád jsem měl trable sehnat parťáka na společné cvičení. 

Říkal jsi, že jsi na tom nebyl zdravotně dobře. Doktoři ti šerm nezakázali, nepovažovali ho za rizikový?

Měl jsem povolené plavání a jízdu na kole. Rozhodl jsem se nikoho na nic neptat a když už mi omezili počet roků, tak si to užiju po svém. Šerm je jednostranná zátěž s činkou - mečem, tak jsem si přidal studium Wing Chun kung fu, abych se to naučil vhodně kompenzovat. To mi moc pomohlo poskládat záda a tělo jako jeden celek a doplnit studium šermu o biomechanickou složku, která bývá ve starých manuskriptech často zmiňovaná jen okrajově a na obrázcích ji vidí jen člověk, který ví, na co se dívat. Nakonec mi cvičení pomohlo spoustu věcí v těle opravit.

A jak to bylo dál? Dnes tvoří věci okolo šermu většinu náplně tvého volného času, že?

Pak to byl zase sled náhod - ozval se mi přes internet známý s prosbou o pomoc s překladem renesančního šermířského manuálu Giacoma di Grassiho a o pár let později se na chvíli sešly naše cesty s učitelem Tchaj Ti Petrem Švarcem, který mě dotáhl k překladu knihy o rapíru Salvatora Fabrise. Takže studiem čínského kung fu,  italských mistrů a nedostatkem parťáků na cvičení jsem dospěl k tomu, že jsem začal „učit“, abych si aktivně našel lidi na cvičení, experimentoval s výukovými systémy ze starých knih a utvářel si vhled, jak zacházet s libovolnými chladnými zbraněmi. Šerm (i kung fu) je zábava a umění, kde věci mají smysl, všechno je do sebe nějak provázané a je velice uspokojující to objevovat. 

Velký impuls pro mě bylo, když jsem začal učit děti na Stanici techniků v rámci DDM na Praze 6. Děti vyžadují akci a zábavu a teprve s nimi jsem se opravdu začal učit, jak vyučovat. Moc mě to baví a nové zkušenosti mohu dávat zpátky do výuky dospělých. Jedna z věcí, které mě děti naučily, bylo snažit se co nejvíc snížit laťku složitosti pro začátečníky, aby se mohli během pár minut zapojit mezi ostatní pokročilejší a být hned k užitku. Asi nejcennější poznatky oproti stávajícím dogmatům byly dva. Hned od začátku je třeba se učit zbraní na parťáka bezpečně a rychle dosáhnout na dotek. Bez toho vznikají zbytečné hádky a nejistota o tom, zda nastal zásah nebo ne. Zadruhé, výuka práce nohou je na začátek kontraproduktivní a lidé vlastně zapomenou jak se hýbat, než se to třeba za půl roku, za pět let naučí. Takže se to dá přeskočit a první rok výuky zvládnout s přirozenou chůzí. Pak si jen začnou rozšiřovat repertoár, místo, aby se učili chodit od nuly pomocí nových technik. První rok probíhá seznamka se zbraněmi - meč, kombinace zbraní meč a štít,  meč a dýka, dva meče, kopí, kopí a štít, dvouruční meč, halapartna a rapír a v rámci toho spolupráce ve skupině, boj proti přesile a využití přesily. 

Takže s výjimkou sportu a divadla se věnuju všem výše uvedeným možnostem - studuji, překládám, testuji na lidech a na sobě, vyučuji, dělám chyby a snažím se z nich poučit a jít dál. Kromě šermu jednotlivců se snažím i aplikovat poznatky z antických a středověkých manuálů o boji v bitevních formacích, které mi pomáhá uvést v život projekt Hradeckého dvora královny Elišky Rejčky. Tím dostává šermířské umění další nový zábavný rozměr.

Lidi s dřevěnými nebo železnými meči můžeme občas potkat v autobuse nebo na ulici. Někdo si myslí, že jsou to blázni, někdo by to také rád zkusil. Co má udělat člověk, kterému je patnáct, a chtěl by zkusit na nějakou podobnou akci jet?

Je to stejné bláznovství, jako jít si hrát ven na pískoviště a na houpačky a kolotoče. Fotbal, airsoft nebo bitvy, je to především zábava a hra, aktivní trávení volného času, většinou v přírodě, v lese. Když jsem začínal s larpy koncem 90. let, stačilo si vzít prostěradlo s dírou na prostrčení hlavy, opásat se opaskem, uřezat z hokejky list a obalit ji kobercovkou, vzít si karimatku, spacák, stan a flašku s vodou a něco k jídlu jako na táboření v lese. Od té doby se larpy i bitvy posunuly dál a vybrat si mohou jak lidé, kteří chtějí zažít napínavý příběh v bezvadně vypracovaných kulisách a kostýmech, i takoví, kteří chtějí investovat minimum a jít si jenom zablbnout do lesa. Na začátek doporučuji pročíst si návody a články na larp.cz, především článek „Před, na a po prvním larpu“. Před dosažením osmnácti let je taky zapotřebí písemné potvrzení od rodičů. 

A když zájemci bude pětadvacet nebo třicet? Není to pozdě s tímhle koníčkem začít? Může dospělý člověk poprvé vyrazit na dřevárnu nebo larp? 

Jediné, co je opravdu zapotřebí, je chuť si hrát. Není problém začít klidně v padesáti. Když mi bylo dvacet, hodně mě bavilo běhat po lese, pak jsem začal dělat herní postavy (lékárník, alchymista, mág, generál, šlechtic,  učenec,…). Existují i role drak, pekelný pes, role velitelů skupin, lze pomáhat s příběhem a zadáváním úkolů pro skupiny. Najdou se role i pro asociální poustevníky, studánkové víly, zlé divoženky, amazonky, cokoliv, fantazie je bohatá a jediné omezení bývá zasazení příběhu larpu nebo bitvy do historických nebo fantasy kulis.

Jaké konkrétní akce bys doporučil úplným nováčkům? Kde si mohou sehnat vybavení? Jde třeba půjčit? Někdo si nemusí být jistý, zda mu tyhle akce sednou.

Co se týče dřeváren, jsem dvacet let mimo dění, takže internetová fóra zmíněná na larp.cz budou asi dobrý start. Je tam spousta článků jak začít a přehledový kalendář akcí. Co se týče bitev se železem, tam to chce najít si někde blízko šermířskou skupinu a začít s nimi chodit pravidelně na tréninky. Ocelové zbraně jsou přeci jen nebezpečnější a nelze jít na bitvu bez zkušeností a výcviku, riziko způsobení zranění je veliké. Lidé ze skupiny také nováčkům poradí s výběrem vhodné zbraně, kostýmu a výbavy k účasti na akcích. Nároky na vybavení i zkušenosti se liší podle vybraného historického období i typu akce. Taky se dají využít diskuzní fóra na Facebooku o českém šermu. Když to člověk zkouší sám, je to pracnější a snáz vzniknou funkční i jiné chyby ve výstroji, které může být drahé a pracné opravovat, a především to může úplně pokazit chuť si hrát. Ve skupině se taky dá spousta výbavy půjčit, takže nováček nemusí tolik investovat do svých prvních akcí, na kterých teprve bude zjišťovat, jestli ho to baví nebo ne. 

A co má udělat člověk, který by chtěl začít seriózně a začít se učit šermovat u nějakého učitele? Kde ho najde? Předpokládám, že taková možnost je jen ve větších městech?

Vždycky se najde nějaký způsob, jak to udělat. Začal bych výběrem zbraně nebo zbraní, pak se dá začít zjišťovat, kdo je vůbec vyučuje. Před COVIDem býval v Praze šermířský festival Replicon.cz, kde si člověk mohl celý víkend zkoušet lekce šermu od různých učitelů z celé republiky. Ten mi teď citelně chybí; byla to příležitost potkat se nejen mezi šermíři, ale i s učiteli. Pravidelná docházka na lekce je možná opravdu asi jen ve větších městech jako je Praha, Ostrava, Brno, Olomouc, Liberec, České Budějovice, Ústí nad Labem, Plzeň, Pardubice, aj., zkrátka v místě bydliště učitele. Další možnost je dojet na víkendový seminář nebo si domluvit soukromé lekce, dojíždět pravidelně nebo nepravidelně za učitelem a vedle toho si najít jednoho nebo více parťáků doma a cvičit s nimi. Taky se dá domluvit, že učitel dojede za studenty na den nebo víkendovou lekci. Dveře jsou otevřené.

Sportovní šerm jde pravděpodobně dělat jako jakýkoli jiný sport, prostě tomu věnovat nějaký čas a dost. Jde to u historického šermu? Nebo všichni, kdo se mu věnují, jsou v autobuse poznat na první pohled podle dlouhých vlasů a historizujícího oblečení? Je možné být „historický šermíř“ dvě, čtyři hodiny týdně?

Sport se dá dělat pro radost na rekreační úrovni. Soutěže už kladou větší nároky a samozřejmě existuje i vrcholová reprezentace, kde pár hodin týdně nestačí a chce to cvičit denně nebo i dvakrát za den po čtyři až šest dní v týdnu. Šerm oslovuje široké spektrum zájemců, potkávají se tady strojvedoucí, právníci, lékaři, dělníci, učitelé, notáři, námořní kapitáni, policisté, programátoři, vědečtí pracovníci  - všechny společenské vrstvy. Dvě hodiny týdně jsou fajn k rekreaci, aby se člověk něco naučil a udržoval se v kondici. Když požaduje více, třeba soutěže nebo rychlejší technický postup, chce to ze začátku věnovat více času, než se překlopí ze začátečnického stadia do zkušeného šermíře, který pak zase může podle potřeby ubrat plyn a přejít do udržovacího režimu, nebo přidat nové zbraně, nové školy a studovat dále do hloubky, sbírat zkušenosti s co největším množstvím partnerů.

Mluvil jsi o práci s tělem jako bonusu při věnování se tomuto koníčku. Co dalšího může člověku přinést, jak ho obohatí?

Šerm pomáhá s rozvojem mnoha vlastností. Lekce šermu posilují tělo, zlepšují ohebnost, pomáhají budovat rovnováhu, rychlost, obratnost a postřeh. Cvičení a řízené sparringy přispívají ke zvládání stresu a krizových situací, k nacházení vnitřní pohody a klidu. Šerm může být zdrojem endorfinové radosti z pohybu a relaxace pro lidi nejen v sedavých zaměstnáních.

Šerm je umění i věda. Má estetickou, uměleckou složku, člověk se může přidat k široké rodině umělců. Taky lze hledat a pojmenovávat jednotící principy pohybu, studovat šerm jako vědu. Šerm je výsledek mnoha set let vědeckého bádání a aplikace matematiky, fyziky a biomechaniky. Můžeme teorii studovat proto, abychom v roli kritiků rozeznali dobré od špatného a uměli pojmenovat chyby. Ale pouhé studium teorie bez praxe je neplodné. Aplikujeme-li s úspěchem teorii v praxi, stává se uměním - schopností, umem dosáhnout stanoveného cíle.

Teorie je vystavěna podobně jako abeceda. Jednotlivé techniky a cviky mají roli písmenek, které je třeba nejprve mnohokrát pečlivě vykreslit, pak skládat do slov a vět v harmonickém celku ovládání všech částí zbraně, těla a mysli.

Zvládání technické stránky šermu je zdravý tělocvik, biomechanika, kaligrafie hrotem, tanec, rytmus, vnímání času a prostoru. Vedle zvládání technické stránky věci lze věnovat pozornost studiu takticko-strategického myšlení, šerm se stává partií šachu a dialogem mezi šermíři.

V mistrovském pojetí je šerm pohybovou básní, baletem, projevem sebe sama a nabízí smysluplnou náplň života. Šerm je hra, která může bavit celý život.

Můj muž mě poňoukal, ať se nakonec zeptám na úplně nejvíc hloupou otázku, tedy, jestli by v souboji sportovního a historického šermíře vyhrál ten sportovní, nebo ten historický. ;-) Je na to nějaká dobrá odpověď?

To je oblíbená otázka všech studentů bojových umění. Není vůbec hloupá, v jádru se skrývá jiná otázka nebo pochybnost - „má smysl to, co dělám“?
Moderní sportovní šerm je přímým pokračovatelem dávných škol „historického“ šermu. Mnohé školy syntetizoval a upravil podle používaných zbraní a vyvíjela se i pravidla samotného sportovního utkání.

Existuje množství definic samotného pojmu vítězství. Pravidla platného zásahu ve sportovním šermu se liší i v závislosti na použitém druhu zbraně. Kdysi proběhl slavný souboj mistrů světa v šavli a v japonském kendo. Šavlista dal první zásah do nohy nebo trupu a ve zlomku vteřiny nato mu kendista dal plný zásah do hlavy. Podle sportovních pravidel vyhrál ten, kdo zasáhl první. Opravdový plný zásah katanou do hlavy zase člověka rozsekne vejpůl. Noha se dá sešít a zahojí se. Specializace na výhru podle pravidel může být pro mnoho praktikantů ve výsledku omezující, i když jsou na vynikající úrovni.

Šerm jako systém sebeobrany, který se snažím praktikovat já, se naplňuje tím, když dokáži zasáhnout soupeře a nedostat od něj žádný zásah ani před, ani po, ani v průběhu mého zásahu. Boj pak rozhoduje hluboký zásah do ozbrojené ruky nebo hlavy soupeře.

Definitivní odpověď ale není o tom, který styl nebo škola je lepší.

Častěji vyhrává lepší a zkušenější praktikant, který lépe umí použít své zbraně v dané situaci.