Už jsem dočista zapomněla, jaké to je, jet na celostátní setkání mládeže. Nedošlo mi, že setkání začíná už nastoupením do vlaku. Protože celostátko znamená přesun několika tisíc mladých lidí na jedno místo. Zvlášť když jedete z Moravy. 

Moji představu poklidné cesty vlakem tedy vystřídala realita exponenciálně přibývajících spolucestujících. Plánované čtení knížky odkládám, zdravím všechny známé i neznámé a kufry nám k tomu hrkají do rytmu. Ze Zlína je to ještě v pohodě. Z Otrokovic jsem vděčná za místenku, protože kupé se rychle zaplňují. Časem se zaplňují i uličky. V Pardubicích, kde se přestupuje, se stojí ve frontě dokonce i v podchodu. Mladí lidé jsou všude, někdy doprovázeni kněžími, nebo těmi více zodpovědnými. Máváme na sebe, některé skupiny se snaží zpívat co nejhlasitěji, jiní křičí pokřiky. 

Pomalu se suneme k vlaku. Otec Pavel Glogar posléze večer na diskuzní skupince vyprávěl, že když to vypadalo, že se bohužel všichni dovnitř nedostanou, průvodčí několik lidí pozval do kabiny k řidiči. “Takové gesto od někoho, kdo ani sám setkání nepořádá, to je krásné. Jak měli snahu nás v tom podpořit!”

Ale teď ještě zpět k cestě. V Hradci jsme museli ujít kus cesty pěšky, abychom se dostali k frontě před registrací. Totiž odbavit přes tři tisíce lidí, to je náročný úkol. A tak se cílová rovinka neskutečně vlekla. Pořadatelé ale pracovali o sto šest, takže se nenaplnila očekávání otce Jiřího Luňáka, který počítal, že registrovat se budeme až do pátku.

S visačkou na krku a apkou v mobilu jsme se pak rozprchli na svoje ubytování. Někteří stáli ve frontě tak dlouho, že šli raději rovnou k pódiu, aby o nic nepřišli. A dobře udělali. Nikdo by nechtěl přijít o video z minulých (i světových) setkání, přivítání biskupem Posádem, úvodní scénu a všechny ty další důležitosti.

Absolutní novinkou letošního setkání jsou diskuzní skupinky, které se v daný čas budou scházet na konkrétním místě a mluvit o tom, co koho oslovilo. Za sebe můžu říct, že to je něco, co mi na celostátním setkání vlastně vždycky chybělo. Dnes jsme se teprve seznámili, ale už teď vím, že to bude fakt skvělé. 

Den jsme zakončili společnou modlitbou a dostali jsme dárek v podobě znovu použitelných plastových kelímků s grafikou setkání a nápisem vstaň. 

Kéž tady všichni načerpáme a středem našeho života se stane Ježíš, jak zaznělo v dnešním úvodním slovu.

Autorem textu je Marta Sýkorová, fotografie poskytla databáze Člověk a víra.