Dneska není snadné říct, že chcete potrestat své dítě, a to ani tehdy, když provedlo něco opravdu ošklivého. Moderní pedagogické směry velí situacím, které by vyžadovaly trest, předcházet, pracovat s chybou, hledat motivy jednání dítěte a mluvit o nich, a v případě opravdu nevhodného jednání dítěte hledat chybu u rodiče nebo učitele. Tresty jsou společensky nevhodné.

Zdroj: Flickr

Přesto se musíme vyrovnat s tím, že Bible lidské jednání vidí dosti černobíle, jako dobré a špatné, a trest považuje za základní výchovný prostředek – a to nejen u malých dětí, ale u všech, s panovníky v čele. Pokud není nějaké jednání obecně buď dobré, nebo špatné, je jednoznačně dobré nebo špatné v dané situaci. Hospodin dává člověku možnost poznat svou vůli; často tak, že ji dotyčnému prostě sdělí. Člověk se zachová správně, pokud jedná podle Hospodinových pokynů, a špatně, pokud hledá nějaké vlastní cesty. Hospodin by jako učitel v moderní škole neobstál. Vyhodili by ho s ostudou hned první den. Tak zpátečnický přístup, nerespektující individualitu člověka a jeho kreativitu! Vyžadování slepé poslušnosti, motivování slibem odměn a vyhrožování tresty! To v dnešním světě nemá co dělat.

Jenže dokud se nezřekneme Bible, musíme se smířit s tím, že Hospodin takový je. Můžeme mít osobní zkušenost, že nás neproměnil v solný sloup, když jsme ho neposlechli, a trpělivě čekal, až nám dojde, že děláme hlouposti, a budeme schopni to vyznat. Spoléhat na to pravidelně by ovšem bylo trapné. Žádný pokyn „Vyzkoušej všechny způsoby života, a pokud usoudíš, že je ti u mě dobře, vrať se,“ v Bibli nestojí. Hospodin nikde neoceňuje individualitu a kreativitu. Dává poměrně konkrétní seznam žádoucího a nežádoucího chování a k tomu sbírku ilustrativních příběhů. Místo „Vyzkoušej“ říká „Pouč se“. On vede svůj lid od nepaměti a dává nám příběhy, které to dokládají. Poslouchej a vyvoď z toho, co se chce po tobě, a to dělej. Věř, že se ti to vyplatí. Neověřuj to, nemuselo by to dopadnout dobře. 

Ne, takhle to vůbec nezní lákavě. Naštěstí má každá teoretická výuka svou praktickou část. I když se s texty Písma občas pereme a nároky na nás kladené nám připadají těžké, v osobním životě máme každý své Rákosové moře, kterým nás Hospodin vyvedl. I když je náročný, je víc pout, která zlomil, než úkolů, které na nás klade. Tomu, kdo nás vyvádí a doprovází, věříme, že po nás nechce věci jen tak z plezíru, jen proto, že může. Vidíme, že si s námi dává práci a někam nás vede. Nevypadá, že by trestal jen proto, aby dokázal svou sílu. Jsme ochotni ho nechat – možná jeho jediného –, aby nás vychovával. Ale jak poznáme trest?

V anekdotě babička komentuje před rodinou novou vnukovu přítelkyni slovy „To vás pánbu trestá, že se nemodlíte.“ No, tak tohle to asi nebude. Bude to nemoc? Nehoda v autě? Nemoc někoho, na kom nám záleží? Kdybychom šli v úvahách dál, mohlo by se nám po drsném učiteli začít stýskat. Kdepak, Hospodin nám nestrká koťátka pod auto, protože jsme předstírali střevní problémy a pak místo kostela hráli hry na mobilu. Ani nám nebude napovídat při písemce, když hodíme víc peněz do kasičky. 

A přece je něco, co po nás chce, k čemu nás vede, a dokonce něco, na co se nás bude jednou ptát. A možná k naší smůle nám nedá pohlavek hned, jak uhneme stranou. Nechytí nás zezadu za límec, když se snažíme vyplížit někam jinam, kde by nás nebylo vidět. Je to na nás, zda se budeme ptát, jestli jdeme dobře. Je na nás, jestli budeme hledat v jeho hlase náznak smutku a jestli jeho smutek bude i naším smutkem. Nedostaneme ani pětku, ani rákoskou. Trestem nám může být naše svědomí – pokud si nějaké pěstujeme. Jsme jako stromek, který má na výběr – chce růst svázán s oporou a vyměnit volnost za naději na kvalitní korunu a plody, nebo se opoře vyhne a zvolí si svou cestu? Bude nám radost dělat naše originalita, nebo víra, že žijeme-li podle Boží vůle, bude mít náš život smysl?

Ptát se, když se nám přihodí něco zlého, co jsme udělali špatně, že nás Bůh trestá, nás může od Boha hodně rychle odvést – a nahradit ho naší představou sadistického vládce. Ptát se, co mě může moje situace naučit, už tak špatný nápad není. A neuhýbat, kdykoli pocítíme nepohodlí, a dívat se, zda aktuální obtíže nevedou k něčemu dobrému, je více než žádoucí. Pevný stisk může být záchranou klopýtajícího. Originální cesta bez pomocné ruky může být sice naše, ale kotníky nám na ní nikdo neochrání. 

 

 

21. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 66,18-21
Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
Toto praví Hospodin:
   "Znám jejich skutky a jejich myšlenky. Přijdu, abych shromáždil všechny národy a jazyky. Přijdou a uzří mou slávu. Udělám na nich znamení a pošlu některé z těch, kdo se zachrání, k národům Taršíše, Putu, Ludu, Mešechu, Rošu, Tubalu, Javanu, k dálným ostrovům, které o mně neslyšely mluvit a neviděly mou slávu.
   Budou hlásat národům mou slávu. Přivedou všechny vaše bratry ze všech národů jako dar Hospodinu na koních, na vozech, na nosítkách, na mezcích a na velbloudech na mou svatou horu do Jeruzaléma - praví Hospodin - jako když synové Izraele přinášejí v čistých nádobách dary do Hospodinova domu. A také z nich si vezmu kněze a levity" - praví Hospodin.

Žl 117(116),1.2
Odp.: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé, oslavujte ho, všechny národy.
Odp.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Odp.

2. ČTENÍ Žd 12,5-7.11-13
Pán trestá toho, koho má rád.

Čtení z listu Židům.
Bratři!
Pustili jste z hlavy, že Bůh vás povzbuzuje jako své syny:
'Když tě Pán vychovává, můj synu, neber to na lehkou váhu, ani neklesej na mysli, když tě kárá. Pán totiž trestá toho, koho má rád, a šlehá každého, koho uznává za svého syna.'
   V té kázni vytrvejte! Bůh s vámi jedná jako se svými dětmi. Vždyť kterého syna otec nekárá?
   Pokud ovšem taková přísná výchova trvá, nezdá se radostná, nýbrž bolestná, ale potom to nese těm, kdo tou školou prošli, ovoce míru, totiž spravedlnost. Posilněte proto ochablé ruce a klesající kolena. Připravte pro své kroky přímé stezky, aby se chromý úd nevymkl, ale spíše uzdravil.

EVANGELIUM Lk 13,22-30
Přijdou od východu i od západu a zaujmou místo u stolu v Božím království.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Ježíš se ubíral od města k městu, od vesnice k vesnici, učil a pokračoval v cestě do Jeruzaléma.
   Někdo se ho zeptal: "Pane, je málo těch, kdo budou spaseni?"
Řekl jim na to: "Usilujte o to, abyste vešli těsnými dveřmi! Říkám vám: Mnoho se jich bude snažit vejít, ale nebudou moci. Jakmile se pán domu zvedne a zavře dveře, a vy zůstanete venku a začnete tlouci na dveře a volat: 'Pane, otevři nám!', odpoví vám: 'Neznám vás, odkud jste.' Tu začnete říkat: 'Vždyť jsme s tebou jedli a pili a učil jsi u nás na ulicích!' Ale on vám odpoví: 'Nevím, odkud jste. Pryč ode mě, všichni jste páchali nepravosti!' Tam bude pláč a skřípění zubů, až uvidíte, jak Abrahám, Izák, Jakub a všichni proroci jsou v Božím králoství, ale vy budete vyhnáni ven. A přijdou od východu a od západu, od severu a od jihu a zaujmou místo u stolu v Božím království.
   Ano, jsou poslední, kteří budou prvními, a jsou první, kteří budou posledními."