„Miluju tě, a jestli tě to nezajímá, tak budeš hořce litovat.“ Na takové nabídky se většinou moc nadšeně neodpovídá a oslovený se většinou snaží nenápadně zmizet. Když to nepomůže, je možné hledat pomoc u policie. Co to je za vyznání lásky, když člověk nemá svobodu se rozhodnout, zda chce lásku opětovat? Jakou hodnotu by měla jeho kladná reakce, pokud by byla motivovaná strachem z trestu?

Zdroj: Flickr

Ježíš vysílá své učedníky, aby přáli lidem pokoj, šířili radostnou zvěst a ohlašovali příchod Božího království. To by přece samo o sobě mělo stačit. Když nám před Vánoci z televize nabízejí lákavé výrobky, se kterými náš život bude zábavnější, snazší a radostnější, také nám nevyhrožují, co nám udělají, když si jejich zboží nekoupíme. Dobré zboží se prodává samo, maximálně se prodej reklamou trochu podpoří. Ježíš přece nenabízí nic nehodnotného, nic, co by mu leželo dlouho na skladě a nikdo o to nestál. Dary jeho Otce, o kterých má lidem říct, jsou přece to nejlepší, co lze na tomto světě získat. Proč tedy to vyhrožování, proč tresty pro ty, kdo aktuálně o nabídku nestojí? Copak jim nejde dát čas? Copak je nutné, aby nabídku přijali všichni hned? Nekonečně dobrý Bůh nemá s lidmi trpělivost, když ji sám po lidech tak často chce (a po židovském národu nejvíc)? Nestojí o zcela svobodné „Ano“, a raději riskuje „Ano“ z obavy, že soudný den bude pro člověka znamenat zkázu?

Proč Ježíš učedníkům říká, že kdo je neposlechne, ten bude potrestán (navíc na principu kolektivní viny; stačí, že učedníci po příchodu do města natrefí na někoho s akutními zažívacími problémy, kdo se zrovna nebude chtít vybavovat, a na problém je zaděláno), s jistotou nevíme. Za to víme, k čemu podobné věty v Bibli vedou: k trestům pro ty, kdo neposlechnou toho, kdo se považuje za následovníka apoštolů – a na to existuje mnoho různých výkladů a každá skupina je přesvědčená, že pravdu má ona; k pocitu některých lidí, že jsou povoláni nutit lidi k praktikování toho výkladu Písma, který oni sami pokládají za správný – vždyť tak přece chrání lidi před peklem; k žaludečním vředům skrupulózních lidí, kteří nemohou usnout hrůzou, že Krista nepřijímají dost vřele a budou za to potrestáni.

Radostná zvěst dostala svou odvrácenou tvář. Chce se po nás svobodné „Ano“, ale když ho svobodně neřekneme, poneseme důsledky. Ten, kdo nás nekonečně miluje, nám nabízí to nejlepší, co můžeme na tomto světě dostat, ale kdybychom to náhodou nepřijali, hrozí nám trest. Takový, že vyvrácená Sodoma bude děkovat, že nedopadla jako my. 

Když nám někdo vyznává lásku, tvrdí, že je pro nás ten pravý a nic lepšího než on nás nemůže potkat, a podráží nohy na schodech lidem, které máme rádi my, zcela v souladu se zdravým rozumem a zákonem voláme policii a domáháme se ochrany. Něco jiného ovšem je, když svůj názor na vztah manželky k příteli vyjadřuje její zákonný manžel. A pokud jsou spolu už léta, mají děti a manžel se o manželku řádně stará, asi se dočká pochopení spíš on než záletná žena. Ježíš „nespadl z nebe“ – Ježíš přišel od Otce vyřídit jeho vzkaz lidem. Od toho Otce, který židovský národ už dlouho vedl, který se o něj staral a který už mnohokrát dokázal, že chce-li po lidech trpělivost, je to proto, aby je mohl se slávou odměnit, až uzná za vhodné. Proroky, kteří nedělají, co se od nich čeká, a chtějí po lidech něco, do čeho se lidem nechce, Izraelité dobře znají. Aktuálně je jejich vztah s Hospodinem zase ve fázi zkoušení trpělivosti, ale v Písmech jsou zaznamenány všechny velké Hospodinovy činy. Nemluví k nim nikdo neznámý, ale někdo, kdo k nim má vztah manžela ke své ženě. Někdo, kdo má právo vyžadovat lásku a věrnost. On dával první a dával dost na to, aby si svou ženu zavázal.

Nechce se po nás, abychom říkali „Ano“ někomu, koho neznáme. Máme vyznávat lásku někomu, kdo naše otce vyvedl z Egypta. Škoda jen, že tento požadavek dává do ruky zbraň těm, kteří nás odnikud nevyvedli. Škoda, že dává do ruky zbraň našemu vlastnímu myšlení, když nám chce radostnou zprávu pokazit strachem. Tu zbraň ale můžeme z rukou nepřátel vyrazit my sami. Náš Pán nás miluje, nevěrní bychom mu byli právě tehdy, když bychom se začali bát.

 


 

14. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Iz 66,10-14c
Hle, přivalím na něj blaho jako řeku.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.
   Plesejte s Jeruzalémem, jásejte nad ním, všichni, kdo ho milujete, radujte se s ním, radujte se, všichni, kdo nad ním naříkáte, abyste sáli do sytosti z prsu, který utěšuje, abyste srkali s rozkoší ze zdroje jeho slávy.
   Neboť tak praví Hospodin: "Hle, přivalím na něj blaho jako řeku, jako rozvodněný potok slávu národů.
   Jeho kojence ponesou na zádech a na klíně je budou laskat. Jako matka utěšuje svého syna, tak já vás potěším, v Jeruzalémě naleznete útěchu. Uvidíte to a vaše srdce se zaraduje, jak tráva vypučí vaše kosti.
   Hospodinova ruka se ukáže na jeho služebnících."

Žl 66(65),1-3a.4-5.6-7a.16+20
Odp.: Jásejte Bohu, všechny země!

Jásejte Bohu, všechny země, opěvujte slávu jeho jména, vzdejte mu velkolepou chválu! Řekněte Bohu: "Jak úžasná jsou tvá díla!
Odp.
Ať se ti koří celá země, ať ti zpívá, nechť opěvuje tvé jméno." Pojďte a pozorujte Boží skutky: podivuhodně jednal s lidmi!
Odp.
Moře proměnil v souš; suchou nohou přešli řeku, proto se radujme v Bohu! Vládne svou mocí navěky.
Odp.
Pojďte, slyšte, všichni bohabojní, chci vyprávět, co prokázal Bůh mé duši. Bůh bud' veleben, že neodmítl mou prosbu, že mi neodňal svou lásku.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 6,14-18
Na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   Ať je daleko ode mě, abych se chlubil něčím jiným než křížem našeho Pána Ježíše Krista, kterým je pro mě ukřižován svět a já světu. Vždyť ani obřízka nic není, ani neobřezanost, ale nové stvoření.
   A na všechny, kdo se v jednání budou řídit touto zásadou, ať přijde pokoj a milosrdenství, totiž na (pravé) Boží Izraelity.
   A pro budoucnost ať mě už nikdo (s těmi věcmi) neobtěžuje! Vždyť já na svém těle nosím znamení, že náležím Ježíšovi.
   Milost našeho Pána Ježíše Krista ať je s vámi, bratři! Amen.

EVANGELIUM Lk 10,1-12.17-20
Váš pokoj na něm spočine.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků) , poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim:
   "Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte.
   Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: 'Přiblížilo se k vám Boží království!' Když přijdete do některého města, a nepřijmou vás, vyjděte do jeho ulic a řekněte: 'I ten prach, který se nám ve vašem městě přichytil na nohou, vám tu střásáme. To si však pamatujte: Přiblížilo se Boží království!' Říkám vám: Sodomě bude v onen den lehčeji než takovému městu."
   Dvaasedmdesát (učedníků) se vrátilo a s radostí řekli: "Pane, dokonce i zlí duchové se nám podrobují ve tvém jménu!" Odpověděl jim: "Viděl jsem satana padnout jako blesk z nebe. Dal jsem vám moc šlapat na hady, štíry a (přemáhat) všechnu nepřítelovu sílu a vůbec nic vám nebude moci uškodit. Ale radujte se ani ne tak z toho, že se vám podrobují duchové, spíše se radujte, že vaše jména jsou zapsána v nebi."