K Signálům patří také jejich profily na sociálních sítích. O ty se už nějaký čas stará jedna mladá dáma, skrytá ovšem za oficiálním jménem Signálů. Málokdo tak ví, že je to brněnská studentka Marta Sýkorová. Čím se zabývá, co jí na studiu a na její práci pro Signály baví? O prázdninách je čas se na to zeptat.

Zdroj: archiv Marty Sýkorové

Můžeš se, prosím, čtenářům Magazínu představit? Odkud jsi, co studuješ, jaké máš koníčky? 

A já su cérka z Lidečka! Ta písnička už o mně asi deset let sice úplně neplatí, ale su hrdá na to, že velkou část mého života platila. Jo, takže moje srdce patří Valašsku, i když jsem ve svých třinácti přesídlila do Želechovic a roky jsem pak naplno fungovala v místní farnosti - a to místo jsem si zamilovala stejně! Teď se ze mě postupně stává kvůli studiu na výšce Brňačka, ačkoli doufám, že je to vratný proces. Tedy moje odpověď na otázku „Odkud jsi?“ není tak krátká jako obvykle, a s tím se pojí i rozsáhlost odpovědí ostatních. Baví mě toho moc a kdybych měla ještě jeden život, rozhodně bych věděla, co s ním. :-) Kromě studia, které mám letos slavnostně za sebou, vlastně studií, protože jsem studovala molekulární biologii a genetiku a k tomu jsem si dělala pedagogické minimum pro učitelství biologie, se věnuju hudbě. A vůbec mě lákají nějaké hudební a divadelní improvizace, nenásilná komunikace a podobné srandy.

V církevním dění se orientuješ, všechny znáš. Práce na sociálních sítích Signálů určitě není Tvoje první práce v církvi. Co všechno už ji stihla dělat, na čem ses podílela?

Asi nejvíc v životě jsem se cítila zapojená v želechovické farnosti, kde jsme s mým dvojčetem a vlastně s celou ženskou částí rodiny byly součástí scholy, vedly scholičku a časem i ministranty, chystaly jsme farní tábory, misijní neděle, adventní a postní aktivity pro děti, dělaly jsme třeba i hrané pašije nebo  jiná divadla. Taky jsem v té době absolvovala animátorský kurz, byla součástí děkanátních animátorů a vymetala jsem všechny duchovní a mládežnické akce snad v celé republice. :-) Nesmím opomenout tábor Ameriku, kam doteď jezdím! Nebylo pro mě občas lehké rozlišovat, čemu dát přednost, ale měla jsem to jasně seřazené. Ve farnosti je nás málo, nikdo mě moc nezastoupí. Na Americe je nás víc, tam se to někdy beze mě obejde. :-) Fajn bylo, že jak mám dvojče, tak jsme se „zastupovaly“. Když někde byla ségra, byla jsem v klidu, že já tam nemusím. První spolupráce se Signály proběhla na celosvětovém setkání v Krakowě, které jsem téměř celé strávila v Signál Stánku. Nabízela jsem tam autorizaci uživatelů a nejvíc žádané nabíjení mobilů. Kdo jste byli na některém z celostátek či celosvětových setkání, víte, že o zásuvky s elektřinou tam v těch tělocvičnách, kde se přespávalo, byla vždycky nouze. :-) A právě tam se potkávaly všechny ty moje světy - byli tam přátelé z táborů, z animátorů, odevšad! Večer jsem místo oveček před spaním počítala všechny známé, které jsem ten den potkala. Poslední roky jsem se zapojovala do akcí VKH - třeba SV (Studentský Velehrad), objevovala jsem spojení umění a víry ve chválách díky Brno Worship a Momentům Arte - a hledala jsem si společenství, kam bych patřila a mohla jak čerpat, tak dávat. A vůbec v tom hledám rovnováhu. Abych taky nedělala všechno a nic pořádně. Ale to je zas jiný příběh.

Zdroj: archiv Marty Sýkorové

Stihla jsi mít vůbec nějaké necírkevní koníčky?

Myslím, že jo. Třeba právě tu nenásilnou komunikaci, improvizační workshopy, hraní v orchestru a v cimbálovce, focení. Dost věcí se dá stihnout i v mezičase - o přestávkách, na přednáškách, ve vlaku - jako kreslení nebo psaní básniček či pohádek. :-) A rozhodně sport, ten se musel stíhat každopádně, a dal se spojit s kamarády, takže jsme podnikali různé výlety na kole a podobně. 

A jak ses dostala ke svému studijnímu oboru? Co Tě motivovalo? 

Jo, to je vtipné. Do poslední chvíle jsem nevěděla, co chci studovat. A pak jsem si přečetla, že Marek Orko Vácha studoval molekulární biologii a genetiku. Dávalo mi to smysl a chtěla jsem tehdy pochopit, jak je to s evolucí a darwinismem, resp. jestli se to vylučuje s vírou, nebo naopak. V té době jsem hodně četla o kreacionismu a chtěla si to v sobě ujasnit.

A dalo Ti studium odpověď?

Odpověď bych neřekla. Tu jsem si musela ujasnit v sobě sama (čtenářům k tomu případně doporučuju některé knihy právě od Orka Váchy). Dalo mi spíš nadhled. A ohromný respekt k druhým a vědomí, že nic není černobílé. Že pořád víc nevíme, než víme, ale můžeme nad tím vším především žasnout. A sdílet to žasnutí.

Plánuješ se věnovat vědě, učit, nebo obojí?

Určitě i učit, někomu to předávat. Neumím to bez toho. Jak už zaznělo: žasnout a sdílet to žasnutí.

Takže věnovat se mládeži. Zpět k církvi: Co z toho, co jsi v církvi zažila, Ti přijde pro mládež nejpodstatnější? Co je to, co dá mladému člověku zázemí, upevní jeho hodnoty a zároveň posílí i jeho radost a nadšení?

To je hodně dobrá otázka. Obě. Odpovím nejdřív na tu první. Nejpodstatnější pro mě bylo zažít, že můžu být součástí. Že jsem jako dílek puzzlíku, který zapadá mezi ty ostatní. Zapadá způsobem takovým, že má svůj úkol a své místo a tím, co umí, může přispívat do celku a měnit ho k lepšímu. Když se mi něco nelíbí, tak na to nebudu nadávat, ale přispěju svým dílem k tomu, abych to změnila.   

A ta druhá otázka, co dá mladému člověku zázemí, upevní jeho hodnoty a zároveň posílí i jeho radost a nadšení? Rodina. To je základ. Totálně. Nebýt mamky, která je konvertitka, a v něčem na nás byla možná až moc přísná, ale ona nám tak důsledně předávala víru ne jako tradici, ale jako vztah s živým Bohem, že to se málokde vidí. Hodně se za nás modlila a chodila skoro každý den na mši. No a s tátou nás podporovali v tom, co děláme, pouštěli nás o prázdninách na všechny ty tábory, a nebo nás brali s sebou, když je pořádali oni. Táta vždycky říkal: „Tak to zkus, a až pak uvidíš, jestli to jde, nebo ne.“

A to, co nabízí mladému (a jakémukoliv) člověku církev, která postupně doplňuje výchovu rodičů, jsou podle mě tři takové pilíře. Svátosti, duchovní doprovázející a blízcí přátelé, kteří sdílí stejné hodnoty. Pravidelná zpověď a mše je pro mě základ. Je dost cool mít stálého zpovědníka. To pak ta zpověď dostává úplně jiné grády. Za dobrým zpovědníkem a zubařem se vyplatí jezdit přes půl republiky! Duchovní doprovázející člověka vyslechne, podpoří, nasměruje. A taky napomene, když se mladý člověk chystá udělat nějakou blbost. Po rodičích je to ten, kdo vytváří právě to zázemí, nebo jak to říct. Já jsem třeba roky jezdila k milosrdným sestrám sv. Kříže, které mě neskutečně provázely životem. A blízcí přátelé ve zbrani (ve víře), kteří člověka motivují a jsou mu taky trochu vzorem? Bez těch to nejde. 

Myslíš, že přátelé mají nejen podporovat, ale případně i usměrňovat? Mohou ukazovat na chyby, nebo to je věcí pouze zpovědníka?

Jé, tak to určitě i přátelé! Já jsem od toho měla především dvojče - ségru, která mě uměla „usměrnit“ a říct mi do očí i náročné věci, které jsem potřebovala slyšet. Takových přátel jsem měla a mám víc, ale ségra je prostě nejvíc. :-)

To je skvělé, když sourozenecký vztah takhle funguje. Určitě to chce na tom aktivně pracovat,  stejně jako na přátelstvích mimo rodinu. Kde jsi v církvi získala nejvíc přátel?

To se vůbec nedá říct! Všude! Na táboře Amerika, v mých farnostech, na animátorech a na setkáních mládeže, na Studentském Velehradu, ve scholách,... určitě jsem na něco zapomněla!

Zdroj: archiv Marty Sýkorové

Při jaké příležitosti jsi nejvíc pocítila, že to jsou přátelé a ne jen zábavní známí?

Co já vím? To se prostě tak stane, že najednou člověk ví, že ten druhý vedle něj je na stejné vlně, ale tak nějak víc, než jen na povrchu. To jsem tak jednou neudělala bakalářské státní zkoušky a byla jsem z toho nešťastná, až naštvaná na Boha. Díky přátelům z Ameriky jsem téměř okamžitě našla pro nastalý mezičas práci jako pečovatelka o seniory. A další velmi blízkou kamarádku jsem úplnou náhodou potkala v Dolanech v komunitě Blahoslavenství, když jsem tam hledala odpověď na to, proč mi Bůh u těch státnic nepomohl. Ta kamarádka se mnou naprosto neplánovaně na jednu noc sdílela pokoj. Tu noc jsme propovídaly. A ona mi vyprávěla, jak toho měla v životě víc a víc, až dospěla k únavovému syndromu. A já jsem najednou věděla, že jsme se právě my dvě právě tu noc měly potkat. Protože mi tím Bůh odpověděl. Že mě nechtěl zruinovat - kdybych ty státnice udělala a pokračovala tehdy hned na magisterské studium, kdo ví, jestli bych teď nebyla na práškách. Tohle mě přinutilo zpomalit. A přehodnotit řadu věcí. Těch náročných situací, kdy jsem se nenáhodou potkala s někým, kdo mi měl říct přesně to, co řekl, nebo kdy mi někdo neskutečně pomohl, i těch momentů, kdy jsem cítila, jak mě mí přátelé doslova nesou na modlitbách, těch je v mém životě fakt nespočet.

To je tedy spíš odpověď na otázku, kdys poznala, že je Tvým přítelem Bůh, ale ono to hodně souvisí. Možná jde říct, že přítel je známý, kterého nám poslal Bůh? :-) A jak ses dostala ke své aktuální práci pro Signály, kdy se staráš o sociální sítě?

Přes známé. :-) A už dávno jsem měla veliký sen, aby Signály doopravdy propojovaly mladé lidi po celé ČR! Aby bylo jedno místo, kde se shromažďují všechny materiály do společenství a do práce ve farnostech, aby se tak podpořili ti mladí, kterých je ve farnostech pomálu. Aby byly pohromadě všechny akce pro mladé, aby se případně i netříštila snaha organizátorů, ale díky jednomu přehledu bylo jasné, kdy je akcí už příliš a je lepší je třeba spojit nebo tak. :-) A aby člověk nemusel procházet milion webů, ale měl všechno přehledně právě na těch Signálech. Je to ještě kus cesty, ale ten potenciál tam je!

Odkud čerpáš podklady pro své příspěvky?

Kde se dá, pantáto převore, kde se dá. :-)

Zaujalo tě něco z toho, o čem jsi psala, natolik, že ses té akce sama zúčastnila, i když jsi to předtím neplánovala?

Spíš to podpořilo mou touhu to vidět. Divadlo herce Jana Horáka. Bylo fakt Boží! Konkrétně Rybáři: budeš lovit svoje syny. Nebo Katolická charismatická konference. A obecně se mi teď zvýšila motivace k navštěvování všech křesťanských akcí. :-) Když se něco v dostupné vzdálenosti a čase děje, hned mi naskočí „Když tam budu, budu o tom moct sdílet na Signálech! Musím se tam aspoň otočit!“ :-) Jinak bych ráda o prázdninách do Taizé, tu možnost jsme tento týden zveřejňovali, ale bohužel se to ke mně dostalo pozdě, takže už to nestíhám. :-(

Myslíš, že by bylo prima uspořádat nějakou akci přímo pro lidi ze Signálů? Aspoň ve větších městech? A pokud ano, jak by sis ji představovala? Nebo je kladem Signálů ten internetový odstup, který od sebe máme? ;-)

Tyjo, taky super otázka! Za mě byly super ty plesy Signálů! :-) Tam se totiž potkali signáloví i nesignáloví lidé. :-) No a pak mi dává smysl soutěž Signály Awards, která se letos taky bude konat, a která má za cíl podpořit všechny mladé akční evangelizátory. Akce tohoto typu pro všechny mladé, kdo dělají něco pro mladé, tam bych se Signály směřovala. Pro všechny, kdo se v tom chtějí navzájem inspirovat a podporovat. Teď jsem si vzpomněla, že ve spolupráci s organizátory festivalu UNITED byla kdysi konference ARTKO - „Setkání lidí, co tvoří, protože věří, že jsou obrazy Boží.“ :-) Tudy mi ty kroky směřování Signálů připadají velmi lákavé a velmi smysluplné. 

A co Tě na Tvé práci nejvíc baví?

To, že mi to dává smysl a zároveň mě to fakt baví.  A že to dává občas smysl i někomu dalšímu. Je to pro mě spojení víry, grafiky a evangelizace na sociálních sítích, takže tady můžu kombinovat všechny svoje zkušenosti v těchto oblastech.

Díky za Tvou práci a za Tvé nadšení; doufám, že se Tvé sny v této oblasti vyplní.