Kdo se mě zastane ve sporu o dědictví? Jako chudý almužny rozdávat nemohu!

Chudoba, nestarání se o zítřek. Co potřebujeme, to nám Pán dá. Jenže jak? Hospodin je sice svrchovaný vládce, ale vlastní účet v bance nemá. Má jen účty svých služebníků. Když budou všichni jeho služebníci chudí, kdo jim zajistí prostředky na zítra? Ti lidé, kteří Pána nectí? Dobrovolně určitě ne a dlouhodobě by to taky nefungovalo. Jak se o nás míní Bůh postarat?

Jako v mnoha jiných případech, i v otázce péče o majetek se dokážeme nadchnout pro různé aspekty podle toho, kterou pasáž Písma zrovna čteme: Ano, nebudeme se starat o zítřek, Pán Bůh se postará! Budeme zpívat křesťanské písně, radovat se a věřit, že budeme mít kde spát a co jíst. Ano, budeme rozdávat almužny všem, kdo si řeknou! Ano, věříme, že Hospodin dává své požehnání najevo i hmotnými statky, kterými nás zahrne!

Nadšení by bylo, ale z nějakého důvodu to nefunguje. Hmotné statky málokdy padají do klína bez usilovné práce, a pokud spadnou, nevydrží. Kdo nevydělává na zítřek, nemá z čeho posílat peníze na charitativní sbírky, a kdo s důvěrou a nadšením peníze poslal, našel na stole hromádku vlastních složenek, které nemá z čeho zaplatit. Nadšení je prima, ale tohle bude chtít úvahu a smíření se s tím, že tak úplně doslova a především jednostranně brát Písmo nemůžeme.

Trochu zarážející je na dnešním evangeliu Ježísova otázka "Čí bude to, co jsi nashromáždil?" Jako by na tom záleželo, když bude dotyčný mrtvý. Posluchač příběhu usiluje o dědictví, protože je živý, možná má děti a ty jsou také živé, potřebují živit a šatit. Není důvod se domnívat, že chce majetek prostě vlastnit nebo že je postižen typickou českou vlastností, s kterou nesnese, aby majetek měl ten druhý. Má na něco nárok a potřebuje to pro svůj pozemský život. Obrátil se o pomoc k někomu, kdo si všímá, když mají lidé hlad, a řeší to. Sám sice chodí krajinou nezajistěný, ale běžné potřeby ostatních nezlehčuje. Proč by tento učitel nemohl docela prostě někoho napomenout, ať nešidí sourozence? Copak to není snazší než zázračné rozmnožování chleba?

Ježíš místo vyhovění prosbě nebo odeslání šizeného bratra k lidem, kteří mají tuto agendu na starosti, reaguje příběhem o člověku, kterému se dařila práce a měl z toho radost. A tváří se, že byl dotyčný vedle jak ta jedle. Ale nikde neříká, že by si ten člověk myslel, že ho za úspěchy v zemědělství Hospodin ocení. Úspěšný hospodář si chtěl pozemské statky užívat tady na zemi, kam patří. Nemluví se ani o tom, že by odmítal dávat almužnu; v tom případě bychom chápali, že by byl pokárán. Kde je tedy chyba?

Jako by to podstatné nebylo vysloveno. Pracoval, byl úspěšný a pak umřel. Na tom nic špatného není, umřeme všichni, chudí i bohatí. Občas nám někdo tvrdí, že chudý a hladový na životě lpí méně, ale pouze v kvalitě posledního jídla to nebude. Bohatý může mít pocit naplněného života a chudý touhu dostat ještě šanci zažít úspěch. Rozdíl bude v srdci, ne v peněžence.

I když to Ježíš nezmiňuje, problém je zřejmě v tom, že popisovaný úspěšný muž myslel, že jeho hmotné statky stačí. Že se se stejnou péčí, jako se věnoval svým polím, nevěnoval své duši. Problém bude, že se žadatel na Ježíše neobrátil s dotazem, jak bratrovi jeho provinění odpustit.

Kdybychom se všichni, pokud jde o materiální zajištění, rozhodli nestarat se o zítřek, nedopadlo by to dobře. Neměli bychom kostely ani faráře, jen velký hlad. Mít radost z dobře odvedené práce také není zločin. Ale nezapomínat, že zítra můžeme být tady, ale možná můžeme být už tam, je rozhodně vhodné. Máme jasnou představu, co máme dělat, aby nám zítra bylo dobře tady. Máme o dost mlhavější představu, co dělat, aby nám mohlo být dobře tam. A mnohem menší ochotu tomu věnovat své úsilí. A přece tady budeme nejdéle pár desetiletí, ale domov tam bychom rádi měli na věky věků. Když si v zimě zarezervujeme ubytování na dovolenou, ověřujeme v květnu, zda s námi počítají. Je celkem pochopitelné, že Pán světa si ťuká na čelo, když se se stejnou starostlivostí neobracíme na něj, jestli máme všechny náležitosti v pořádku a jestli nám drží místo. Blázni - s dovolenou si dáte práci a život věčný vám starost nedělá?

Spoléháme se na Hospodina a spoléháme se tím i na jeho služebníky. Když máme hlad, doufáme, že někdo bude poslušen jeho příkazů tím, že nám dá chleba. Sít, sklízet a stavět stodoly jde s vděčností a k větší slávě Boží. Ale domov máme jen jeden. Co nám ho připomíná, je dobré. Pokud si výhled na něj necháme zakrýt, jsme jen blázni.

18. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Kaz 1,2;2,21-23

Co má člověk za všechno svoje namáhání?

Čtení z knihy Kazatel.

   Marnost nad marnost - praví Kazatel - marnost nad marnost, všechno je marnost.

Vždyť se stává, že někdo pracuje moudře, rozvážně a úspěšně, a nakonec to dá do vlastnictví jinému, kdo na tom nepracoval. I to je marnost a velké zlo. Co má člověk za všechno svoje namáhání a snahu, s níž se plahočí pod sluncem? Ano, po všechny dny má jen starosti; trápení je jeho zaměstnáním, ani v noci si jeho srdce neodpočine. I tohle je marnost.

Ž1 90(89),3-4.5-6.12-13

Odp.: Pane, tys nám býval útočištěm od pokolení do pokolení!

Rozkazem vracíš, Bože, člověka v prach a pravíš: "Vraťte se smrtelníci!" Neboť tisíc let je v tvých očích jako včerejší den, který minul, a jako noční hlídka.

Odp.

Uchvacuješ je, jsou jako ranní sen, podobají se pučící trávě: Zrána kvete a bují, večer je skosena a vadne.

Odp.

Nauč nás počítat naše dny, ať dojdeme k moudrosti srdce. Obrať se, Hospodine, jak dlouho ještě budeš čekat? Slituj se rad svými služebníky!

Odp.

2. ČTENÍ Kol 3,1-5.9-11

Usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.

Bratři!

   Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, náš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

   Umrtvěte proto všechno, co je ve vašich údech pozemského: smilství, nečistotu, chlípnost, zlou žádostivost a chamtivost, která je modloslužbou.

   Neobelhávejte jeden druhého. Svlečte ze sebe člověka starého s jeho počínáním, a oblečte člověka nového, který se obnovuje k správnému poznání, aby se podobal svému Stvořiteli. Tady už není Řek nebo Žid, obřezaný nebo neobřezaný, barbar, Skyta, otrok nebo člověk svobodný, ale všecko a ve všem je Kristus.

EVANGELIUM Lk 12,13-21

Čí bude to, co jsi nashromáždil?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

   Někdo ze zástupu požádal Ježíše: "Mistře, řekni mému bratrovi, aby se rozdělil se mnou o dědictví!"

   Odpověděl mu: "Člověče, kdo mě ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?"

   Potom jim řekl: "Dejte si pozor a chraňte se před každou chamtivostí. Neboť i když má někdo nadbytek, jeho život není zajištěn tím, co má."

   Pověděl jim toto podobenství: "Jednomu bohatému člověku se na poli hojně urodilo. Uvažoval tedy sám pro sebe: 'Co mám udělat? Vždyť už nemám, kam svou úrodu uložit! Tohle udělám,' řekl si 'strhnu své stodoly, vystavím větší a tam složím všechno své obilí i své zásoby. Pak si mohu říci: Máš velké zásoby na mnoho let. Klidně si žij, jez, pij, vesele hoduj!‘

   Bůh však mu řekl: 'Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši, a čí bude to, co jsi nashromáždil?'

   Tak to dopadá s tím, kdo si hromadí poklady, ale není bohatý před Bohem."