„Miluj svého bližního jako sám sebe.“ Docela jednoduchá věta a vlastně i jednoduchá myšlenka. A přece dělá tolika lidem problém. Někdo čte „Miluj bližního svého,“ a dál nic. Někdo přeskakuje a vyjde mu „Miluj sám sebe“ – když nebudu milovat sebe, nemůžu milovat druhého, argumentuje správně, ale vyčerpá se na lásce k sobě a milovat druhého už nestihne. A koho že by to vlastně měl ještě milovat?

Zdroj: African depiction of "The Good Samaritan" | tim kubacki | Flickr

Měl by milovat svého bližního. Jenže definice bližního není jasně daná. Nebyla jasná ani v Ježíšově době, ani nikdy poté. Je to příslušník židovského národa, soukmenovec? Je to bratr ve víře, ten, který ctí stejného Boha? Ten, kdo uznává stejné zákony, takže milosrdenství, které mu prokážu, mi vrátí, protože máme rovnocenný vztah a čím jsem povinován já jemu, tím je povinován on mně? Je to každý, koho potkám, každý, kdo se objevil v mém prostoru? Je to každý, komu mohu pomoci, tedy i ten, kdo žije na jiném kontinentě, a jen jsem slyšel, že je v nouzi? Jsou z příkazu vyňati příslušníci jiných náboženství? Ti, kdo aktivně vystupují proti nám? Týká se ten příkaz jen lidí?

Dneska už lze narazit i na ty, kdo si myslí, že se pokyn týká všeho živého a že bychom se ke zvířatům měli chovat stejně jako k lidem. Bohužel, někdy neznalost způsobí místo pomoci jen jiný druh bolesti. A stejně tak lze potkat lidi, kteří k Ježíšovým slovům dokážou přidat velký seznam podmínek, které musí dotyčný potřebný splňovat, aby bylo správné mu pomoci. Musí uznávat zákony Boží (v té verzi, v jaké je hlásáme my) i ty světské, nesmí se k naší pomoci snažit sám dostat, zároveň musí být iniciativní, a ne povaleč… A pak existuje všechno mezi tím. Někdo navrhuje pomáhat jen těm, kdo jsou schopni si pomoci vážit, někdo těm, kdo to mohou společnosti nějak vrátit. Jiní zase pomáhat těm, kdo už společnosti dost odevzdali, aby si teď pomoc zasloužili. 

Sami v sobě pak svádíme boj, zda je účelnější, abychom někde dobrovolničili, nebo máme raději pracovat ve svém oboru, ve volném čase odpočívat a pomoc vyřešit trvalým příkazem. Je důležité sám čistit a obvazovat rány, nebo stačí posílat peníze Lékařům bez hranic? Kdy je mé jednání vhodná iniciativa a kdy jen machruju a vlastně nezodpovědně vynakládám svou energii?

Ježíš v podobenství neříká o tom, kdo potřebuje naši pomoc, vůbec nic. „Jeden člověk“. Ochránci zvířat zde oporu nenajdou (najdou si ji jinde, nebojte). Mnohem víc říká o tom, kdo se zde chová jako „bližní“, jako někdo, kdo je potřebnému blízko. Není pravověrný. Nemá správné vzdělání. Nepatří do naší skupiny. Je to někdo, kým pohrdáme a kdo pohrdá námi. Neuznává zákony, které uznáváme my. Kněz a levita zákony ctí. Kontaktem se zakrváceným tělem umírajícího by se poskvrnili. Dost možná by jim to zabránilo dělat to, kvůli čemu tak spěchali, co bylo jejich úkolem. Hospodin přece nemůže chtít, aby porušovali pravidla, ani aby neplnili své úkoly. Úkol, který představuje zmlácený muž u cesty, určitě čeká na někoho jiného, kdo je k takové práci disponován. Oni teď mají jiný úkol, který zase nemůže udělat nikdo za ně. 

Umírajícímu okradenému člověku je nejspíš jedno, kdo ho zachrání. Potřebuje obvázat rány, dostat se z dosahu zvířat, pro která by byl snadnou kořistí, najíst se a napít, získat prostor, aby se uzdravil. Je mu jedno, jestli ten, kdo mu pomůže, je pravověrný, nebo heretik, jestli při tom poruší nějaká pravidla, jestli je profík nebo někdo, kdo o léčení nemá potuchu. Pokud mu při pomoci nepoškodí míchu nebo nezanese do ran infekci, bude mu přepadený člověk do konce života vděčný. 

A co podle Ježíše ocení Hospodin? Dodržení platných pravidel (jeho vlastních pravidel) o čistotě? Respektování definice bližního, kdy je potřeba zbídačeného člověka napřed řádně prohlédnout a vyzpovídat, aby se zjistila jeho minulost a předpokládaná budoucnost, a tedy oprávněnost jeho nároků? Snahu o vlastní bezhříšnost, kdy by se Samaritán měl nejprve obrátit a kát, žádat o připojení k vyvoleným, a teprve pak se starat o potřeby ostatních? Zdá se, že ocení, když hříšník zajistí neznámému chudákovi docela obyčejné potřeby k přežití. Hříšnost jednotlivých protagonistů si bere na starost sám. Historie ukazuje, že komu bylo bez podmínek pomoženo, mívá větší ochotu se sebou něco dělat. A ten, jehož pomoc byla bez připomínek přijata, na tom bývá podobně.

Takže bližní by pro nás měl být ten blízký i ten vzdálený. No dobře. Ono nakonec nebývá ani takový problém s těmi vzdálenými (zvlášť, když pomoc realizujeme trvalým příkazem). Na překonání jinakosti se dneska zaměřuje tolik projektů. Někdy bývá největší problém si připustit, že bližní je i ten skutečně blízký. Že přerušit svou nanejvýš smysluplnou činnost a vynaložit úsilí má smysl i kvůli tomu, s kým sedávám u jednoho stolu, o kom vím úplně všechno, hlavně všechny jeho chyby. Je to tak, Hospodin je náročný. Chce po nás, abychom milovali i své rodiče, sourozence a děti. A když je to nutné, pomohli jim i tehdy, když si to vůbec nezaslouží. Promarněný čas je ten, kdy jsme se nesehnuli k ležícímu.

 

 


 

15. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ Dt 30,10-14
Vždyť je ti to slovo velmi blízké, takže ho můžeš zachovávat.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy. Mojžíš řekl lidu:
   "Budeš poslouchat hlas Hospodina, svého Boha, a zachovávat jeho příkazy a nařízení, to, co je napsáno v knize tohoto Zákona, a obrátíš se k Hospodinu, svému Bohu, celým srdcem a celou duší.
Neboť tento příkaz, který ti dnes ukládám, není pro tebe příliš nesnadný a není tak daleko od tebe. Není na nebi, že bys musel říkat: 'Kdopak nám vystoupí do nebe, aby nám ho snesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Není daleko za mořem, že bys musel říkat: 'Kdopak nám překročí moře, aby nám ho přinesl, oznámil, a my ho mohli zachovávat?' Vždy je ti to slovo velmi blízké, je v tvých ústech a v tvém srdci, takže ho můžeš zachovávat."

Žl 69(68),14+17.30-31.36ab+37
Odp.: Hledejte, ubožáci, Hospodina a pookřejte v srdci.

Obracím se modlitbou k tobě, Hospodine, v čas milosti, Bože! Vyslyš mě ve své veliké lásce, věrně mi pomoz! Vyslyš mě, Hospodine, tvá láska je dobrotivá, obrať se ke mně se svým nesmírným slitováním.
Odp.
Já jsem ubohý a plný bolesti, ať mě ochrání, Bože, tvá pomoc. Písní budu slavit Boží jméno, velebit je budu zpěvem chvály.
Odp.
Neboť Bůh pomůže Siónu a vystaví judská města. Zdědí je potomci jeho služebníků, budou tam sídlit, kdo milují jeho jméno.
Odp.

2. ČTENÍ Kol 1,15-20
Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Kolosanům.
   Ježíš Kristus je věrný obraz neviditelného Boha, prvorozený z celého tvorstva. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať už jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti - všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
   A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby v něm sídlila plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krvi, prolitou na kříži, zjedná pokoj.

EVANGELIUM Lk 10,25-37
Kdo je můj bližní?

Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Jeden znalec Zákona povstal, aby přivedl Ježíše do úzkých, a zeptal se ho: "Mistře, co mám dělat, abych dostal věčný život?"
   Ježíš mu řekl: "Co je psáno v Zákoně? Jak tam čteš?"
   On odpověděl: "Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou silou i celou svou mysli, a svého bližního jako sám sebe."
   Řekl mu: "Správně jsi odpověděl. To dělej, a budeš žít." Ale on se chtěl ospravedlnit, a proto se Ježíše zeptal: "A kdo je můj bližní?"
   Ježíš se ujal slova a řekl: "Jeden člověk šel z Jeruzaléma do Jericha a octl se mezi lupiči. Ti ho o všechno obrali, zbili, nechali napolo mrtvého a odešli. Náhodou šel tou cestou nějaký kněz; viděl ho, ale vyhnul se mu. Stejně i jeden levita přišel k tomu místu; viděl ho, ale vyhnul se mu.
   Také jeden Samaritán přišel na své cestě k němu, viděl ho a bylo mu ho líto. Přistoupil k němu, nalil mu do ran oleje a vína, obvázal je, vysadil ho na svého soumara, dopravil do hostince a staral se o něho. Druhého dne vytáhl dva denáry a dal je hostinskému se slovy: 'Starej se o něho, a co vynaložíš navíc, já ti doplatím, až se budu vracet.'
   Co myslíš, kdo z těch tří se zachoval jako bližní k tomu, který se octl mezi lupiči?" On odpověděl: "Ten, kdo mu prokázal milosrdenství." A Ježíš mu řekl: "Jdi a stejně jednej i ty!"