„Křesťani rádi trpí,“ tvrdila prý jedna pražská učitelka, když šikanovala věřící žáky. Myslí si to mnoho ateistů a myslí si to i někteří křesťané. Vždyť je to jasné: Spasitel? Visí zakrvácený na kříži. Jeho námi uctívaní následovníci? Tu jsou vpleteni v kolo, tu probodeni, nebo alespoň zemřeli na nějakou bolestivou vleklou nemoc. Křesťanství je náboženstvím utrpení.

Zdroj: Flickr.com

Hledání správné křesťanské cesty v utrpení má tu výhodu, že tak lze snadno dosáhnout uspokojení. Pro ilustraci stačí obyčejný půst. Tak krásně duchovně se jmenuje, a když ho držíte, ušetříte, zhubnete, a ještě děláte něco, co je Bohu milé. Tři v jenom, neberte to. A když jste v pubertě nebo krizi středního věku, můžete tím ještě skvěle mučit své příbuzné. Ke společnému stolu si ostentativně vezmete krajíc chleba nebo misku hlávkového salátu. Jste zbožní a rodina z vás šílí, co chtít víc? Samozřejmě jde vymyslet spoustu dalších způsobů, jak se trápit a získávat pocit, že jednáte správně a děláte to, co se od vás žádá. Kristus trpěl, mučedníci trpěli, bylo by sobecké chtít se radovat. Trpme také.

Pak jsou tu ovšem také lidé, kteří si myslí, že když máte nějaké trable, tak si za ně můžete sami, protože jste se málo modlili. Vykoupený křesťan přece netrpí. Copak Bůh v Bibli neslíbil, že se o své děti postará a všechno potřebné jim dá? Něco tě trápí? Pak nejsi správný křesťan, jinak by Bůh zasáhl a trpět tě nenechal.

Pavel doporučuje se souženími chlubit. Takový mix obou předchozích přístupů – budu trpět, ale s pocitem, že mé utrpení seslal Bůh, aby mě vychovával, takže jsem v jeho rukou, heč. Možná ale jeho slova můžeme chápat i jinak.

Pravda je, že život bez starostí nevychovává silné a odolné jedince, připravené druhým pomoci i za cenu vlastního nepohodlí. Život bez starostí vede k sebestřednosti, sobectví, k neschopnosti žít vztahy. Lidé, kteří to v životě nemají snadné, bývají mnohem citlivější k potřebám jiných, dokáží druhé podržet, i když je to něco stojí, a jsou ochotni pro vztah hodně obětovat, protože vědí, co je podstatné. Nemusíme chorobně milovat utrpení, ale pravdou je, že bez něj by lidé těžko dokázali žít tak, jak po nich žádá Bůh. Ten Bůh, který se nám ukazuje v trojici, aby dal najevo, jak podstatný pro něj je vztah. Nechce po lidech přinášení obětí - ani těch původních, ze zvířat nebo úrody, ale ani těch v přeneseném slova smyslu. Lidské utrpení nedělá Bohu radost. Radost mu dělají naše vztahy – k němu i mezi námi lidmi. Mnohokrát nám vysvětluje, že jedno bez druhého není možné. A dává nám příležitost se učit vztahy žít, pracovat na sobě a růst. Dává nám pocítit bolest, abychom získávali citlivost k bolesti ostatních. Dává nám zakoušet osamělost, abychom poznali její stinné stránky a mysleli na ty, kdo jsou sami. Nabízí nám, abychom si sami zažili, co skutečně potřebujeme, a dokázali to nabídnout ostatním. Jsou věci, které se nejde naučit teoreticky. Sytý hladovému nevěří, kdo sám nežíznil, nezná cenu vody a nevynaloží námahu, aby dal napít žíznícímu. Díky prožitku trápení můžeme být blíž lidem a Bohu. Ne proto, že by utrpení bylo dobré, ale protože bez něj se nenaučíme milovat. Nemusíme milovat trápení a chlubit se jím, ale pomůže nám, když přijmeme, že bez něj by tenhle svět nebyl tak krásný, jak může být.

 

 

Slavnost Nejsvětější Trojice

1. ČTENÍ Př 8,22-31
Dříve než povstala země, byla počata Moudrost.

Čtení z knihy Přísloví.
Toto praví Boží Moudrost:
    "Hospodin mě vlastnil na počátku svých plánů, odpradávna před svými skutky.
    Od věčnosti jsem utvořena, od začátku, dříve než povstala země. Než byly propasti, jsem se narodila, než byly prameny, bohaté vodou, dříve než byly zaklíněny hory, před pahorky jsem se narodila, dříve než učinil zemi a shromáždění vod, první hroudy země.
    Byla jsem tam, když rozpínal nebesa, když nad propastí vyměřoval obzor, když na výsostech upevňoval oblaka, když dával sílu pramenům oceánu, když určoval moři jeho meze, aby vody nepřekročily jeho břehy, když upevňoval základy země, tu jsem u něho přebývala jak nejmilejší dítě, den co den jsem byla jeho potěšením, před ním jsem si v každou dobu hrála, hrála jsem si na okruhu jeho země, rozkoší mi bylo stýkat se s lidmi."

Žl 8,4-5.6-7.8-9 Odp.: 2a
Odp.: Hospodine, náš Pane, jak podivuhodné je tvé jméno po celé zemi!

Když se zahledím na tvá nebesa, dílo tvých prstů, na měsíc, na hvězdy, které jsi stvořil: Co je člověk, že na něho myslíš, co je smrtelník, že se o něho staráš?
Odp.
Učinils ho jen o málo menším, než jsou andělé, ověnčils ho ctí a slávou, dals mu vládnout nad dílem svých rukou, položils mu k nohám všechno:
Odp.
Ovce i veškerý dobytek, k tomu i polní zvířata, ptáky na nebi a ryby v moři, vše, co se hemží na stezkách moří.
Odp.

2. ČTENÍ Řím 5,1-5
K Bohu máme přístup skrze Krista v lásce, která je nám vlita skrze Ducha svatého.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Římanům.
Bratři!
    Jestliže jsme ospravedlněni na základě víry, žijeme v pokoji s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista. Skrze něho totiž máme vírou přístup k této milosti a pevně v ní stojíme. Naše chlouba je také v tom, že máme naději dosáhnout slávy u Boha.
    Ale nejen to! Chlubíme se i souženími. Víme přece, že soužení plodí vytrvalost. Vytrvalost (plodí) osvědčenost, osvědčenost (plodí) naději. Naděje však neklame, protože Boží láska je nám vylita do srdce skrze Ducha svatého, který nám byl dán.

EVANGELIUM Jan 16,12-15
Všechno, co má Otec, je moje; Duch svatý z mého vezme a vám to oznámí.

Slova svatého evangelia podle Jana. Ježíš řekl svým učedníkům:
    "Měl bych vám ještě mnoho jiného říci, ale teď byste to nemohli snést. Ale až přijde on, Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy. On totiž nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit to, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít. On mě oslaví, protože z mého vezme a vám to oznámí. Všechno, co má Otec, je moje; proto jsem řekl, že z mého vezme a vám to oznámí."