Prometheus jako efektivní altruista

Asi většina z nás někdy slyšela ten slavný příběh o antickém hrdinovi, který přinesl lidem oheň. Přinesl oheň těm, které lépe poznal, snad můžeme napsat, že se s nimi spřátelil a kterých mu bylo líto. Musíme však dodat, že udělal věc zakázanou hlavním bohem Diem, a to nelze přejít jen tak, proto byl potrestán. Byl připevněn ke skále a každý den přilétali dravci a trhali mu vnitřnosti, on však žil dál, protože byl obdařen, či možná potrestán, nesmrtelností. Kolika lidem mohl svým činem zachránit život? Kolika lidem mohl zlepšit podmínky, ve kterých žili? A za jakou cenu? Vyplatila se Prométheova oběť? 

Podobné otázky si klade právě efektivní altruismus, poměrně nový filozofický směr, který se zabývá otázkami morálky, užitečnosti, distribuce zdrojů, osobní zodpovědnosti a podřadila bych pod něj i otázku viny. Ačkoliv se někdy o filozofii mluví jako o teoretické disciplíně vzdálené realitě každodenního života, myslím, že argumentem proti tomuto tvrzení může být právě tento směr, který se snaží řešit dílčí problémy moderního světa. Jeden z nejvýznamnějších představitelů efektivního altruismu, Peter Singer, uvádí jako jeho cíle například zmírnění globální chudoby nebo snižování míry utrpení zvířat. Za pozornost určitě stojí pojetí otázek budoucnosti; někteří efektivní altruisté věří, že řešit to, v jakých podmínkách budeme my jako lidstvo žít v budoucnosti, je nadřazené mnoha problémům dnešní doby. V jistém smyslu s nimi musím souhlasit. Pokud chceme řešit problémy jako chudoba, nemoci, porušování lidských práv nebo třeba práv zvířat, musíme proto mít podmínky. Považuji za důležité dvě: potřebujeme příznivé klimatické prostředí, protože v případě opaku se může spustit řetězec dalších problémů a může dojít k prohloubení stávajících. A potřebujeme liberální demokracii, systém, který nám zaručuje určitá práva a umožňuje nám jistou formu kontroly nad orgány veřejné moci. Jakkoliv bychom v některých otázkách potřebovali rychlé a efektivní jednání, dávám přednost pomalejšímu rozhodování vycházejícímu z faktů, z diskuse a s možnou kontrolou.

O efektivním altruismu se mluví nejen jako o filozofickém směru, ale také jako o sociálním hnutí, které kombinuje rozum i srdce. Srdce je faktor, který je zásadní vůbec pro začátek přemýšlení nad tím, proč bychom měli zvyšovat míru nějakého všeobecného dobra, jakkoliv je tento pojem abstraktní. Jako lidé máme zároveň přirozeně soucit především s lidmi, které potkáváme, kteří nám jsou něčím blízcí, ať už jde o naše rodiny, o studenty našeho oboru nebo třeba o občany našeho státu. I Prometheus lidem pomohl až poté, co se s nimi poznal. Peter Singer však uvádí, že ve skutečnosti neexistují důvody, proč by nám někteří lidé měli být bližší a hodni našeho soucitu a pomoci oproti jiným lidem. Z morálního hlediska nemá na naši pomoc větší nárok nemocná sousedka oproti nemocnému hladovému dítěti v Africe. K takovému důsledku už však musíme dospět rozumem, protože problémy, které nevidíme, trpící lidi, které nevidíme, v nás nevyvolávají tolik soucitu jako ty, s nimiž se setkáváme denně. Hodnoty, které jsou součástí vyspělých civilizací, jako je například rovnost v lidské důstojnosti, v nás mohou vzbuzovat právě morální povinnost pracovat na nějakém všeobecném dobru v prospěch lidstva jako celku. V úvahu musíme vzít také naše možnosti pomoci a pro úplnost bych doplnila, že dává smysl požadavek, aby naše pomoc byla efektivní, což nemusí být zrovna pomoc založená na blízkosti, na tom, koho zrovna potkáme.

Výsledkem myšlení je tedy i efektivita, která je pro hnutí jedním ze základních kamenů, na nichž stojí. Věnuje se využití zdrojů a toho, jak s nimi naložit a způsobit díky nim co nejvíce dobra. To je hezká, úctyhodná a na první pohled racionální myšlenka. Přestože mi jsou principy efektivního altruismu blízké, vnímám právě v oblastech jeho efektivity a racionality slabiny. Ty vychází ze dvou skutečností. Všeobecné dobro nejde definovat, natož jej kvantifikovat, a to například proto, že jakkoliv kvalitně dělaná věda nikdy neobsáhne všechny aspekty, především ne ty dlouhodobé. Dnešní svět je natolik složitý a komplexní, že jakkoliv nám věda může v mnohém pomoci, není odpovědí na veškeré otázky; probíhající pandemie je toho nakonec důkazem. Druhou problematickou skutečností je jistý rozpor mezi možnosti pomáhat díky množství peněz, při jejichž výdělku (v případě vyšších částek) budou pravděpodobně vytvářeny či prohlubovány nějaké problémy, které budou následně stejnými penězi řešeny. K této myšlence mě přivedla výzva efektivních altruistů k zisku ekonomického kapitálu. Když se totiž podíváme na žebříčky [1] nejbohatších lidí světa, prvním je Jeff Bezos, zakladatel Amazonu, který těží z konzumnosti naší společnosti. Ať by takový člověk jakkoliv přispíval organizacím efektivního altruismu, zároveň by svým byznysem pravděpodobně problémy dnešního světa prohluboval. Mezi deseti nejbohatšími se většina zabývá technologiemi, jejichž výroba může škodit životnímu prostředí, v procesu výroby jsou pošlapávána lidská práva a práce probíhá v nedůstojných podmínkách. Dalším problematickým aspektem mohou být důsledky moderních technologií, ať už mluvíme o dopadech na psychiku jednotlivce nebo o radikalizaci společnosti, která může být z dlouhodobého hlediska velkým problémem. Není asi nemožné vydělávat vysoké částky bez značných negativních dopadů, ale bude to pravděpodobně docela výjimečné. A mně jednoduše nedává smysl jeden požár zakládat a druhý hasit.

I přes výše zmíněné nedostatky pokládám efektivní altruismus za jednu z možných cest, jak zlepšovat podmínky pro lidský život na zemi. Čím více lidí by přijalo zodpovědnost za dění na zemi a její stav a snažilo se jí rozumně a efektivně řešit, tím lépe. Jakkoliv můžeme mít tendenci vnímat roli jednotlivce jako zanedbatelnou a jakkoliv nám může připadat snaha něco změnit frustrujícíbv kvůli nedostatečným výsledkům, docházím nakonec vždy k tomu, že i to málo smysl má. Jak by totiž vypadal svět, kdybychom připustili opak? Mnoho hrdinů ochotných k oběti už by se asi nenašlo.

[1] Forbes Billionaires 2021: The Richest People in the World