„Je to pravda, protože je to v Bibli!“ „Tohle je taky v Bibli!“ Scénář mnoha dětských a pubertálních debat. Bible nabízí mnoho různých scénářů a úhlů pohledu, cestu pro nejrůznější situace, pro lidi všech možných povah. Snaha najít jeden správný způsob, jak žít, je konfrontována s tím, že stejně upřímně hledající kolega v té stejné svaté knize objevil jiný způsob, s tím naším se vylučující. A oba jsme schopni doložit, že vycházíme z Ježíšových slov. Možná nám Ježíš přinesl spásu, ale rozhodně nám neusnadnil náš pozemský život a orientaci v něm.

Zdroj: Slabikář – Siriri

A tak víme, že Ježíš řekl, že „cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ Zakládáme na tom svou etiku. Má smysl se starat o to, jestli lidé nemají hlad, jestli mají kde spát a jestli se necítí osamělí. Možná si myslíme svoje o tom, proč jim chybí peníze na jídlo, proč přišli o domov a proč nemají žádné přátele. Jenže víme, že Ježíš nezavrhoval ty, kdo chybovali, dokonce ani ty, kdo jednali špatně proti němu, jako ti Samařané z dnešního čtení. A tak nám nezbývá, než být vstřícní nejen k lidem z našeho kostela, kteří zrovna měli smůlu, potkaly je nějaké těžkosti a tak od nás něco potřebují, ale i k lidem, se kterými vůbec nesdílíme názory a hodnoty. Co kdyby se Ježíš cítil být zrovna jedním z nich, co kdyby podle toho, jak se k těmhle lidem zachováme, chtěl posuzovat naši lásku k němu? 

Možná je nám ta představa trochu nepříjemná. Nechceme se bavit s bezdomovci nebo nemocnými lidmi. Jsme ochotni dodržovat desatero, jsme ochotni se snažit být milí a štědří, ale osobně jít někomu mýt nohy… i pan farář si na Zelený čtvrtek pečlivě vybírá, koho si k tomuto rituálu pozve, a očekává se, že ho vybraní muži budou šetřit a dorazí s nohama nastříkanýma deodorantem a v čistých ponožkách. Anebo naopak máme ducha hrdinství a tohle je přesně to, co nás oslovuje. Sirotčince v Africe, dobrovolničení v domovech důchodců, pomoc bezdomovcům. Máme pocit, že se v každém člověku potkáváme s Kristem, a naplňuje nás to velkou láskou a vděčností. Nechápeme, jak bychom mohli svůj život poskládat z pobytů v kanceláři a dovolených u moře.

A pak máme taky své rodiny. I to jsou naši bližní. I v jejich tvářích můžeme zahlédnout Krista. Máme tedy dělat to, co je těžké, do čeho se nám nechce, ale našim příbuzným to udělá radost? Nebo máme vyrazit za Kristem v sirotcích a bezdomovcích a nehledět na názor svých rodičů a babiček, protože ohlížet se za sebe, tam, odkud jsme vyšli, je nežádoucí? Chce se po nás, abychom přetrhali provazy a vyrazili za Kristem, ať to stojí, co to stojí, nebo ne?

Jenže úcta k rodičům je přece obsažena v Desateru – tak jak můžeme své rodiče bez rozloučení opustit, tak jak to chtěl Ježíš po člověku, kterého vyzval k následování? Jak to, že Ježíš nechce dovolit ani to, aby člověk své rodiče pohřbil, což byl tehdy víc než dnes zcela nutný projev úcty a nevyhovět tomuto požadavku bylo skandální? Copak cizí jsou o tolik víc než blízcí? Jaký vztah ke Kristu by asi získali naši příbuzní, kdybychom je bez rozloučení opustili, nebyli u nich, až budou ve stáří potřebovat pomoc, nevystrojili jim pohřeb? Proč Ježíš najednou chce, abychom se starali víc o cizí než o vlastní? Proč je bolest blízkých nepodstatná? Když svatý Pavel opakuje Ježíšova slova, že máme milovat svého bližního jako sebe, nezmiňuje, že vlastní rodiny se to netýká.

„Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království.“ Kdo se ohlíží za sebe, není způsobilý. Třeba je problém v tom rozloučení. Chceš jít za Kristem a svou rodinu nechat doma? Proč je nevezmeš s sebou? Proč nežádáš ne o čas na rozloučení, ale o čas na svědectví? Neohlížej se, jdi dopředu, a na kom ti záleží, toho vezmi s sebou. Třeba ne fyzicky, tetička by do Afriky asi jet nechtěla, ale vezmi ji s sebou ve svém srdci. Potřebuješ-li si obhájit, že se při svém rozhodování (v cestě za Kristem!) nemáš ohlížet na bolest svých blízkých, podporu pro to v Bibli najdeš. Potřebuješ-li argument, proč se na postoj svých blízkých ohlížíš, také ti Bible poslouží. Vždy je ale cílem cesta dopředu, za Kristem, cesta tvoje i ostatních. Nevracej se, nezůstávej stát. Nezlob se na toho, kdo tě brzdí a nepomáhá ti. Pozvi ho s sebou. I pro tohle najdeš v Bibli oporu.

 

 

13. neděle v mezidobí

1. ČTENÍ 1Král 19,16b.19-21
Elizeus vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Čtení z první knihy Královské.
     Hospodin řekl Eliášovi: "Elizea, syna Šafatova z Abel Me-chola, pomaž za proroka místo sebe!"
     Když Eliáš odešel z hory, nalezl Elizea, syna Šafatova, jak právě oral. Měl před sebou dvanáct spřežení, on sám byl při dvanáctém. Eliáš šel kolem něho a hodil na něj svůj plášť. Elizeus opustil býky, běžel za Eliášem a řekl: "Prosím, ať mohu políbit svého otce a svou matku a pak půjdu za tebou." Eliáš odpověděl: "Jdi a vrať se; co jsem ti měl učinit, to jsem udělal."
     Elizeus se tedy od něho vrátil, vzal spřežení býků, zabil je, na jejich jařmu uvařil maso a dal ho lidem k jídlu. Pak vstal, šel za Eliášem a sloužil mu.

Žl 16(15),1-2a+5.7-8.9-10.11
Odp.: Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem.

Ochraň mě, Bože, neboť se utíkám k tobě. Pravím Hospodinu: "Ty jsi můj Pán." Ty jsi, Hospodine, mým dědičným podílem i mou číší, ty mně zachováváš můj úděl.
Odp.
Velebím Hospodina, že mi byl rádcem, k tomu mě i za nocí vybízí mé nitro. Hospodina mám neustále na zřeteli, nezakolísám, když je mi po pravici.
Odp.
Proto se raduje mé srdce, má duše plesá, i mé tělo bydlí v bezpečí, neboť nezanecháš mou duši v podsvětí, nedopustíš, aby tvůj svatý spatřil porušení.
Odp.
Ukážeš mi cestu k životu, u tebe je hojná radost, po tvé pravici je věčná slast.
Odp.

2. ČTENÍ Gal 5,1.13-18
Byli jste povoláni ke svobodě.

Čtení z listu svatého apoštola Pavla Galaťanům.
Bratři!
   To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus. Buďte v tom tedy pevní a nenechte se zase zapřáhnout do toho otrockého chomoutu.
   Bratři, vy jste byli povoláni ke svobodě. Ta svoboda však nesmí být záminkou, abyste se vraceli ke starým způsobům. Spíše si navzájem posluhujte láskou. Celý Zákon totiž ve své plnosti je obsažen v jediné větě: 'Miluj svého bližního jako sebe'. Jestliže se však mezi sebou koušete a požíráte, dejte pozor, abyste jeden druhého nepohltili!
   Chci říci toto: Žijte duchovně a nepropadnete žádostem těla. Tělo totiž touží proti duchu, a duch zase proti tělu. Jsou to věci, které si navzájem odporují, takže neděláte, co byste chtěli. jestliže se však necháváte vést Duchem, nejste už pod Zákonem.

EVANGELIUM Lk 9,51-62
Pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Půjdu za tebou všude, kam půjdeš.
Slova svatého evangelia podle Lukáše.
   Když se přibližovala doba Ježíšovy smrti, pevně se rozhodl jít do Jeruzaléma. Poslal před sebou posly a ti cestou přišli do jedné samařské vesnice, aby mu tam připravili nocleh. Ale Samaritáni ho nepřijali, protože měl namířeno do Jeruzaléma.
   Když to viděli učedníci Jakub a Jan, řekli: "Pane, chceš, abychom svolali z nebe oheň, aby je zahubil?"
   On se však obrátil a přísně je pokáral. Pak šli do jiné vesnice.
   A jak šli, cestou mu někdo řekl: "Půjdu za tebou všude, kam půjdeš."
   Ježíš mu však odpověděl: "Lišky mají doupata a nebeští ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu položil." Jiného zase vybídl: "Pojď za mnou!"
   On však řekl: "Pane, dovol mi, abych napřed šel pochovat svého otce."
   Odpověděl mu: "Nech, ať mrtví pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a zvěstuj Boží království!"
   A ještě jiný řekl: "Půjdu za tebou, Pane; jen mi dovol, abych se napřed rozloučil doma s rodinou."
   Ježíš mu však odpověděl: "Žádný, kdo položil ruku na pluh a ohlíží se za sebe, není způsobilý pro Boží království."