Miriam Blahová je autorkou románu Příběh Slunečnice, který nedávno vydalo nakladatelství Motto. Zaměřuje se na psaní příběhů, které v sobě propojují současnost s historií. Svým psaním se také zapojila do charitativního projektu, který podpořil vznikající dětský hospic Dům pro Julii.

Miriam Blahová. Zdroj: Archiv autorky.

Můžeš čtenářům Magazínu přiblížit, o čem je tvoje kniha Příběh Slunečnice?

Je to kniha o lásce, naději, přátelství, prozření a o kousku naší historie. Prolínají se v ní dva příběhy. Jeden je ze současnosti, kde mladá Natálie skončí po nehodě v nemocnici, a jelikož jí uzdravování zpříjemňuje bodrá, upovídaná babička, dostáváme se k příběhu Evy - ještě mladší slečny, která v pouhých sedmnácti letech, na počátku druhé světové války, musí opustit rodinu, aby odjela do sirotčince jako vychovatelka. Následně se linky střídají a svým způsobem doplňují.

Co tě inspirovalo k napsání tohoto příběhu?

Cíl jsem měla od počátku jasný. Chtěla jsem napsat oddechovou knihu, u které si čtenářky odpočinou, a která v nich zároveň něco zanechá. K tomu si libuji v romantických příbězích, zároveň mě baví poznávat naši historii, takže když se všechny tyhle věci spojily, nápad přišel sám. Neinspiroval mě žádný obrázek, místo ani příběh někoho cizího, jak to mívají jiní autoři, ale Eva s Natálii se samy přihlásily o slovo. A když už jednou existovaly v mé hlavě, jejich osudy se rozvětvovaly snadno. 

Co pro tebe bylo na psaní nejtěžší?

Na psaní? Asi nic. Miluju přípravy, kdy si do detailu rozkresluji časové linky, popisuji hrdiny, sháním informace k rešerším, až po samotné psaní. Když se k němu dostanu, přestává pro mě existovat realita a moc si ho užívám. Mnohem náročnější jsou pak úpravy. Alespoň pro mě. Ty momenty, kdy text dokolečka pročítám, upravuji ho, mažu a přepisuji, aby byl pro čtenáře co nejčitelnější.

Tvé příběhy propojují současnost a historii, které historické období máš nejraději? Věnuješ se jenom jednomu, nebo bys ráda napsala i něco z jiného období?

Mám ráda všechny. V Příběhu Slunečnice se částečně věnuji začátku druhé světové války, ale v novém rukopise například řeším historii jedné vesničky z roku 1836 a v úplně posledním rozpracovaném díle mám zase historii po roce 1900 až do začátku druhé světové války.

Kniha Příběh Slunečnice. Zdroj: Albatrosmedia.cz

Jsi spoluautorkou knihy Letní kraťasy, kam jsi napsala novelu Díky ti, Franzisko. O čem je?

Díky ti, Franzisko je letní romantická povídka pro YA (náctileté) čtenářky. Opět jsem v povídce propojila současnost s historií, která se tentokrát dotýká krásného místa v Českém Švýcarsku, a to Dolského mlýna.

Letní kraťasy je součástí projektu Kde autoři pomáhají. Jak tento projekt vznikl a co podporuje?

Kde autoři pomáhají je projekt, kde se spojilo několik autorů, v našem případě autorek, a každá z nás napsala povídku. Potom se vydala e-kniha, která byla volně ke stažení, a vytisklo se pár kousků tištěné knihy. Tu jsme ale nechtěly prodávat. Hlavní myšlenkou bylo spojit ji s konkrétní charitou – v tomto případě s Domem pro Julii (dětským hospicem v Brně). Spojilo se tím příjemné s užitečným, čtenáři se mohli u letních povídek zrelaxovat a navíc využít údaje (číslo transparentního účtu a QR kód), kam mohli zaslat libovolnou částku jako příspěvek.

Jak dlouho se vlastně věnuješ psaní a co tě k němu přivedlo?

Psaní se aktivně věnuji od roku 2019 a přivedlo mě k němu čtení ☺. Jsem od malička vášnivá čtenářka, obdivovala jsem a obdivuji dodnes kreativitu a um spisovatelů, proto bylo skoro až normální, že jsem zatoužila být jednou z nich. Aby mi pod rukama vznikaly příběhy, které osloví a potěší jiné.

Co bys doporučila někomu, kdo by taky rád napsal a vydal knihu?

Co bych mu doporučila? Aby byl trpělivý, nechal si poradit zkušenějšími, pracoval na sobě a nevzdával se. Aby byl houževnatý a vytrvalý, zároveň si nenechal zprotivit tu radost, kterou z tvorby zažívá. Je to dřina, ale rozhodně stojí za to ☺.

Co chystáš do budoucna? Mohou se čtenáři těšit na nějakou další knihu?

Na tohle jsem asi odpověděla už v otázce ohledně historie… Právě jsem dokončila nový romantický příběh ze současnosti v propojení s kouskem historie obce Horní Lomné z roku 1836. Rukopis teď poputuje do nakladatelství ke schvalovacímu procesu, a abych si zkrátila čekání, okamžitě jsem se pustila do dalšího psaní. 

Vydat knihu je pro spoustu lidí splněný sen. Byl to i pro tebe splněný sen nebo máš v oblasti psaní ještě nějaký další?

Samozřejmě, že byl. Nejsem přehnaně ambiciózní, proto tohle (vydání rukopisu) je pro mě vrcholem ledovce. Jen doufám, že se na něj vydrápu ještě několikrát a neskončím u jedné knihy. To je moje „dlouhodobé“ plnění snů. 

Jaká je tvoje oblíbená literatura? Co ráda čteš?

Překvapivě všechno. Pochopitelně nejraději sáhnu po romantických knihách, ale díky dětem často doma louskáme pohádky, občas zatoužím po thrilleru, s čtecí skupinou i po detektivce nebo hororu, takže se v podstatě nebráním ničemu. Nejméně mě ale baví žánr fantasy.

Tvorbu Miriam Blahové můžete sledovat na Facebooku, Instagramu nebo jejím blogu.