„Já jsem ti to říkal!“ Strašně protivná věta, kterou by si lidé měli odpustit. Když ji vysloví, dotyčný už většinou ví, že udělal chybu, když nedbal varování. Někdy nás ale nikdo nevaruje a my se pak, když už je beznadějně pozdě a situace nejde napravit, chytáme za hlavu se slovy „Kdyby mi tohle býval byl někdo řekl!“ Jaké věci by vám pomohlo vědět jako malým, na střední škole nebo v prvním zaměstnání? A čemu jste naopak věnovali pozornost zbytečně a k ničemu vám to nebylo?

Zdroj: Flickr.com

Někdy je to maličkost – nebe se zatáhne, na nás dopadnou první kapky a my zalitujeme, že nás nikdo neupozornil na předpověď počasí. Někdy je to horší, když jsme přehlédli, že obsahem zkoušky ve škole bude něco, na co se nás zkoušející k naší smůle zeptal. A někdy se dostaneme do opravdu velkých problémů, kterým by šlo snadno předejít, kdyby byl člověk varován. Každý rok se najdou lidé, kteří mají pocit, že jim nikdo dost jasně nevysvětlil, že půjčovat si peníze na vánoční dárky nebo dovolenou není dobrý nápad… Tak alespoň pár tipů a pokud víte o dalších, napište je do komentářů. 

Nesoustřeď se na to, co ti nejde, ale na to, co ti jde. S chybami má smysl pracovat, ale nestresuj se tím, že neumíš běhat nebo zpívat nebo malovat – zlepšuj se v tom, na co máš nadání, a to ostatní učiň nedůležitým. Pokud máš zrovna pocit, že ti nejde vůbec nic, pamatuj, že každý může být milý a laskavý a jde na tom pracovat každý den.

Povídej si se svými rodiči a prarodiči, dokud jim slouží paměť, a důležité věci si zapisuj. Zásadní jsou otázky zdravotního stavu, tam se vyplatí se ptát pečlivě a schovat si i lékařské zprávy. Až dolehnou nemoci na nás a lékaři se začnou na naši rodinu ptát, často už není, od koho potřebné věci zjistit. Možná nás ale bude později zajímat i to, odkud naše rodina pochází nebo čím byl pradědeček.

Není pravděpodobné, že budeš litovat toho, že jsi moc vzdělaný. Existují řemeslníci s vysokou školou a nebrání jim to v práci, ale dodělávat školu při zaměstnání je velmi náročné. Využij podpory, kterou může od rodiny a státu při studiu dostat mladý člověk. Vyber si dobrou střední a případně vysokou školu a věř, že večírky se dají pořádat i později, ale dohánět studium je mnohem těžší. Není třeba vystudovat to, co mě pak bude živit, ale to, co mě naučí myslet a pracovat s informacemi – a pokud možno mi to dá i nějaké hodnoty.

I když tě teď zuby nebolí, nemusí to tak být věčně a péče se vyplatí, alespoň ta základní. Prevence je levnější a méně bolestivá než řešení problémů. 

Prevence je snazší i v otázkách duševního zdraví. Stresu a smutku je lepší předcházet. Psychologická pomoc se snáz hledá, když potíže teprve očekáváme – takže pokud někdo blízký těžce onemocněl nebo máme problémy v práci, je lepší navštívit odborníka hned a nečekat, až se zhroutím. Jít se vypovídat k němu objektivnímu, nezaujatému, před kým nemusíme nic hrát, není nahraditelné přáteli. Ti mají jinou funkci. Zpověď není psychoterapie a psychoterapie není zpověď. Je vhodné mít přátele, duchovní doprovázení i psychologickou podporu a nezaměňovat jejich funkce.

Na mnoha středních školách už existují volitelné semináře, ale jsme zvyklí, že nám rozvrh někdo naplánuje. Při přechodu na vysokou školu je dobré si zjistit, které kurzy se opakují a je možné je odchodit v dalších letech, a které jsou jedinečné, aby člověk nějaké přednášky nebo semináře neprošvihl. Pokud je koho se zeptat, je fajn si zjistit náročnost a sestavit si rozvrh tak, abychom si v prváku ani nezvykli flákat, ani nepřepálili start a zbytečně ze školy neodcházeli.

Nesrovnávej se. A už vůbec ne s lidmi, které znáš jen z internetu. Dost možná nejsou tak štíhlí, jak to z fotek vypadá, nemají tak krásné vztahy a ve škole nebo práci také nejsou tak úspěšní, jak se tváří. Rozhodně ale nejsou na tvém místě. Ty žiješ za sebe, pracuješ s tím, co máš. Usmát se na smutného člověka může být cennější než vyhrát nějakou soutěž. 

Naše slova mají být ano „Ano ano, ne ne,“ ale to neznamená, že existuje jen paralýza ze závazků a pohrdání závazky. Proto sliby končí dovětkem „S pomocí Boží,“ aby člověk věděl, že v tom není sám. Je projevem malé důvěry v Boha, když se bojíme k něčemu zavázat. On s námi může spolupracovat, jen když něco děláme. Neověříme si na vlastní kůži, jestli opravdu požehná našemu manželství, dokud to manželství neuzavřeme, a nebudeme si jistější za rok ani za tři chození. Spíš si vztah definitivně poškodíme.

Jeden šuplík by měl být vyhrazen na důležité dokumenty – rodné a křestní listy, vysvědčení, očkovací průkazy, pasy, pojištění, kupní smlouvy. Všechny dokumenty je vhodné ofotit a elektronickou verzi umístit někam na internet (pro počítačově nanadané: stačí je sám sobě poslat e-mailem).

I když si nepíšeš deník, zapisuj si, kde jsi byl na dovolené, a všechna hezká místa, které navštívíš. Dost možná je jednou budeš chtít někomu ukázat a ušetříš si čas s hledáním na mapě i v terénu.

I když má člověk pocit, že všechny informace jsou na internetu a nestojí si za to schovávat své poznámky z přednášek, není to záměnné. Alespoň některé poznámky stojí za to si schovat.

Pokud jsme si pořídili nějaké věci a nevyužíváme je, ať už jde o knihy, které nás na prvních stránkách neoslovily, šaty, v kterých jsme se necítili nebo spotřebič, který nás nebaví sestavovat, je lepší se jich zbavit dřív, než si zvykneme na jejich přítomnost v bytě a než se nějakým způsobem poškodí, vyprší jim záruka nebo přestanou být v módě. 

Sešit na rodinné postupy se může hodit. Klasicky na recepty, ale třeba i na péči o zahradu nebo údržbu něčeho. 

Práce na černo může vypadat lákavě, ale nemusí se vyplatit. Poradit se s odborníkem o možnostech pracovních smluv a povinností z nich plynoucích je víc než důležité. Pracovní dokumenty je dobré mít v pořádku.

Hlídej si zdravotní a důchodové pojištění, zvlášť, pokud často měníš zaměstnavatele nebo pracuješ pro někoho, kdo možná není úplně pečlivý.

Diagnóza není rozsudek, ale cesta k řešení. Zavírat oči před problémy svými a svých blízkých nepomůže. Můj stud uzavírá ve studu ostatní. Informovat se a mluvit o svých potížích otevřeně pomůže mně i ostatním.

Udělat si řidičák na střední společně se spolužáky je fajn, ale když nebudeš dál řídit, bude to jen papír v šuplíku. I když si nechceš pořizovat auto, využívej příležitostí občas řídit.

Nemusíš žít podle toho, co říkají rodiče, ani podle toho, co říkají vrstevníci. V obou případech je možné, že tak sami nežijí nebo vždy nežili. Za svůj život jsi zodpovědný ty sám a podlehnout nátlaku se nevyplatí. Ty máš rozum a svědomí a přístup k informacím. Ty sám se musíš rozhodnout, jak se svým životem naložit, abys později nemusel litovat. Pokud cítíš potřebu podpory okolí, můžeš si vybrat společnost, ve které se budeš pohybovat, aby tě tlačila dobrým směrem.

Manželství není způsob, jak vyřešit problémy, které mám v původní rodině. Vznikem nové rodiny staré problémy nezmizí, ale vzniknou nové. Není to špatně, ale je dobré být na to připravený.

Stejně tak porod není nejtěžší část mateřství, šestinedělí může trvat klidně osm týdnů a někdo ho má hodně náročné. Může bolet na těle i na duchu a je dobré s obojím počítat. Bez pomoci okolí se zvládá velmi těžko. A ani později to nebude lehké – není to tvoje chyba, když ti mateřství nepřináší jen radost.

Když nevíš, co máš dělat, poraď se. S učiteli, staršími přáteli, odborníky. Nemusíš je poslechnout, ale vyslechni je.

Pokud chceš někam dojít, nesnaž se jít sám. Mít duchovní doprovázení je důležitá pomoc.

Mít přístup k účtům a důležitým dokumentům partnera může usnadnit obtížné situace.

Peníze mohou zničit ty nejidyličtější vztahy. Ani v rodině není dobré spoléhat na dobré slovo a dobré úmysly. Sepsané smlouvy vztahy nepoškodí, ale mohou je zachránit.

Nenech nad svým hněvem zapadnout slunce – zavést rituál usmíření do rodiny pomůže všem. Čím dřív se spory vyřeší, tím lépe, ale i když rychle vyřešit nejdou, jde dát najevo dobrá vůle a stále trvající přátelský vztah.

Pečlivě si vybírej přátele. O vztah s těmi, s kterými si navzájem můžete být oporou, se dobře starej. Lidmi, s kterými nesdílíš hodnoty, nepohrdej, ale nevěnuj jim čas a energii. 

Vztahy nemusí být nutně vyvážené – někomu dáváš víc ty, někdo jiný víc tobě. Nemusí to být chyba, pokud to zúčastněným nevadí. 

Buduj dobré návyky a snaž se v nich setrvat. Nezvykej si na výjimky. Zuby se čistí dvakrát denně a v neděli se chodí do kostela. Svátost smíření nebude snazší, když se odloží. Soustřeď se na to dobré, co ti věci přinášejí, nikoli na to, co je na nich nepříjemného nebo obtížného. Setrvat je snazší než se ke zvyku vracet. Považuješ-li věc za dobrou, nekomplikuj si ji.

Pokud v manželství vzniknou problémy, další dítě je nevyřeší. Problémy může vyřešit jen každodenní úsilí manželů, eventuálně za pomoci odborníků. Péče o dítě je dost náročná i pro sehraný pár, rozhádaný pár nestmelí.

Sepiš poslední vůli. Můžeš tím výrazně pomoci lidem, na kterých ti záleží, v případě, že by tě přežili. Ulož ji u právníka.

Plň si své sny, pokud se neprotiví hodnotám, které vyznáváš. V důchodu už těžko protancuješ noc až do rána nebo vyrazíš na ultralight přechod hor. Je lepší to zkusit a zjistit, že to není pro tebe, než později litovat, žes nenašel odvahu.