Kdysi si děti hrály na vojáky. Dnes si hrají na hrdiny. V obou případech si představují, jak se postaví nebezpečí, statečně přemohou nepřítele, osvobodí utiskované. Sníme o vlastní statečnosti. Statečné lidi obdivujeme a vážíme si jich. Po desítkách a stovkách let na ně vzpomínáme. Předpokládáme, že statečnost po nás chce i Bůh. 

Zdroj: Flickr.com

Na tom, že si Ježíš vyvolil za své učedníky rybáře, není nic překvapivého. Všechny legendy takhle začínají. Na začátku je pastýř, nejmladší syn, chlapec, chudák, někdo, kdo je považovaný za hloupého… a pak se ukazuje, že se ostatní mýlili, a on se projeví jako chytrý, silný a statečný a v kontrastu s dojmem, jaký vyvolával na začátku, jeho vítězství tím víc vynikne. Rybáři na začátku nevadí. Záleží na tom, do jaké podoby se postupně vyvinou.

Jenže Ježíšovi učedníci se za dobu, co s ním putovali zemí, moc nevyvinuli. Zachovali si mentalitu chudých rybářů. Sem tam sice navrhnou, že by snad za něj bojovali, ale v praxi se k ničemu velkolepému neodhodlají. Bitevní úspěchy – jedno useknuté ucho. To hospodská rvačka mívá i horší následky. Bezpočet lidí později trpělo, protože nechtěli zapřít Krista a svůj vztah k němu, zatímco jeho přímí učedníci, ti, kteří ho osobně znali, jedli s ním a slyšeli každé jeho slovo, ho buď zapřeli, nebo se na místa, kde by mohli být odhaleni, vůbec nevydali. Svého Mistra po jeho zatčení prostě opustili a utekli se schovat. Nejenže ho nebránili, ale nebyli mu ani oporou, aby je třeba v těžkých chvílích mohl vyhledat očima. Snažili se zachránit si vlastní krk, s učitelem v nouzi nechtěli být nijak spojováni.

Trapné a smutné. Na takové lidi bychom si fakt nehráli. Neměli bychom je vyobrazené na tričku ani na penálu. Zbabělce nikdo nemá rád. A přesně tenhle druh lidí si Ježíš vybral za své následovníky. On, který věděl, jak umře a kdo ho vydá nepřátelům, takže si těžko můžeme myslet, že se v učednících prostě jen zklamal. Vybral si úplně normální rybáře. Možná spíš podprůměrné rybáře – vždyť pořád něco nechápali, vlastní iniciativu projevovali zcela nevhodně a klíčové momenty totálně zvorali. Přesně tyhle lidi si Ježíš vybral. Sraby, kteří, když on je křižován a zanechán ve studeném hrobě, sedí za zamčenými dveřmi a bojí se vystrčit nos. A Ježíš je neodsuzuje, nejde si po svém vzkříšení vybrat jiné následovníky, protože tihle se neosvědčili. Do jejich strachu se vlamuje zamčenými dveřmi a říká „Pokoj vám!“ Zabere to, protože dál už se tak zbaběle a nedůvtipně nechovají a díky jejich činnosti se po dvou tisících letech za Ježíšovy přátele považujeme i my. 

Ježíš, zrazený svými učedníky, si nejen nešel vybrat nové, ale ani nečekal, až se mu ti původní přijdou alespoň omluvit. Nesoudil je, nevyžadoval, aby vyznali svou zbabělost a poprosili o odpuštění. Nepočkal, až se za ním budou alespoň nepozorovaně plížit jeruzalémskými uličkami, opatrně, aby je nikdo neviděl, ale přece jen dají najevo svůj zájem o něj. Nic z toho. Překonal zamčené dveře, aby jim mohl zvěstovat pokoj. Přišel za nimi do jejich strachu, aby jim daroval Ducha svatého a umožnil jim strach překonat. Nežádá po nich, aby ho prosili o odpuštění, ale aby sami odpouštěli. To, že si přitom uvědomí, jak moc i oni odpuštění potřebují, taktně mlčky předpokládá. Teprve po přijetí odpuštění, po překonání strachu, je možné své viny vyznat. Ježíš odpouští, aby dal možnost začít znovu a bez starých chyb. V takové chvíli těžko číst slova „Komu hříchy neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou,“ jako darování moci nad spásou ostatních. Jsou vyřčena k těm, kteří jsou aktuálně na morálním dně, kdo moc dobře vědí, že opustili Pána světa a nechali ho, aby byl popraven, a nebyli ochotni riskovat své vlastní životy – ty životy, o kterých tak rádi tvrdili, že bez Krista nemají cenu. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny. Odpouštějte, protože komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou. Potřebuje snad někdo víc odpuštění než vy? Já nekladu podmínky vám, neklaďte je ani vy jiným. Já nečekal na vaše prosby o pochopení, nečekejte na ně ani vy. Nezměnili jste se vyznáním vin, změnili jste se zvěstováním pokoje. Odpouštějte a zvěstujte pokoj. A Duch svatý vám v tom pomáhej.

 


 

Slavnost Seslání Ducha Svatého

1. ČTENÍ Sk 2,1-11
Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali.
    V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali:
    "Ti, co tak mluví, nejsou to Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Partové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kapadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky."

Žl 104(103),1ab+24ac.29bc-30.31+34
Odp.: srv. 30
Odp.: Sešli svého ducha, Hospodine, a obnov tvář země! nebo: Aleluja.

Veleb, duše má, Hospodina! Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! jak četná jsou tvá díla, Hospodine! Země je plná tvého tvorstva.
Odp.
Hynou, když vezmeš jim život, a vracejí se do svého prachu. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, a obnovuješ tvář země.
Odp.
Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, ať se Hospodin těší ze svého díla! Kéž se mu líbí má píseň: má radost bude v Hospodinu.
Odp.

2. ČTENÍ 1 Kor 12,3b-7.12-13
My všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
    Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: "Ježíš je Pán."
    Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha však jsou dány každému k tomu, aby mohl být užitečný.
    Tělo je také pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo. Tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo - ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní - všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.

EVANGELIUM Jan 20,19-23
Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás: Přijměte Ducha svatého.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Když byl večer prvního dne v týdnu, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!" Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se.
    Znovu jim řekl: "Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás." Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: "Přijměte Ducha svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou."