Jak se cítí Kapří, když tvoří hudbu? Řekla bych, že jako ryba ve vodě. Přesvědčí vás o tom i rozhovor, který jsem vedla s kapelnicí Jitkou Rosypalovou, ve kterém jsme například probíraly, jak se dá skloubit rodina s kapelou, jaká byla tvorba CD Žalmění, a také to, kdy vlastně budou hrát na Celostátním setkání mládeže v Hradci Králové. 

Zdroj: Facebook KaPři

Můžete se nám na začátek v krátkosti představit?

Kapelu Příchovice jsem zakládala už v roce 2006, ale pořád k nám proudí noví členové, takže věkový průměr zůstává mladý. Jsme kapela, která má ráda hudbu, společenství, Příchovice, zábavu… Hrajeme současnou křesťanskou hudbu, autorské písně, občas nějaký spirituál. Doprovázíme především mše svaté, duchovní programy, různá setkání, CSM 2012, CSA 2014, Katolické dny v Německu, koncerty.

Již ve vašem jméně můžeme slyšet název diecézního centra Příchovice. Co pro vás jako pro kapelu toto místo znamená?

Příchovice jsou místem, se kterým jsme spojeni velmi zásadně – řekla bych hlavně duchovně. Většina z KaPrů do Příchovic někdy jezdila, jezdí, má k nim vztah. Pro mě osobně jsou Příchovice místem vřelých vztahů, Boží blízkosti a krásné přírody. Nabízí každému možnost nasadit se pro druhé, najít svou roli. KaPry jsem zakládala právě z lidí, kteří do Příchovic, stejně jako já, jezdili každou volnou chvíli, těšili se na kamarády, na hudbu… A dodnes se snažíme zůstat Příchovicím věrní a zahrát tam, když je potřeba. 

Setkáváte se a nacvičujete právě zde nebo volíte i jiná místa?

V Příchovicích jsme jako KaPři nenacvičovali skoro nikdy. Příchovice nejsou tolik vázané na diecézi, takže většina lidí, kteří tam jezdí, přijíždí z diecézí jiných. Zpočátku jsme se zdržovali na farách ve středních Čechách a postupem času jsme přesídlili trvale do Prahy. Nejvíc nás je právě z Prahy a okolí, ale mnozí dojíždí na zkoušky i přes celou republiku.

Jak často se vůbec zvládáte setkávat?

Po celá léta nám vydržel osvědčený model – scházíme se jednou měsíčně o víkendu. Každý je odjinud, takže všední dny nepřipadají v úvahu. Díky delšímu společnému času můžeme i něco zažít, je čas si povídat nebo třeba vařit.

Mám za to, že jste poměrně stálá kapela a nijak extrémně se neobměňujete. Jak dlouho již spolu hrajete v tomto uskupení?

To zas tak úplně není, že bychom se neobměňovali. Za ty roky, co existujeme, prošlo KaPry na padesát různých lidí. Ale většinou se ustálí nějaký základ, který třeba vydrží pět let. Ale někteří to táhneme od začátku.

Vidíte rozdíl v tom, jak jste dělali hudbu dřív, když jste byli mladší, a teď, když už někteří z vás mají i rodiny?

Velký vliv na aranže a provedení má obsazení kapely – jaké jsou zrovna nástroje, jak se kapela angažuje, nebo co přináší za své nápady. Neřekla bych, že jsme něco dělali o moc jinak, má to svůj přirozený vývoj podle obsazení.

Jak se vůbec dá skloubit rodina s kapelou dohromady?

Těžko. Je to mnoho kompromisů, nasazení manžela, mnohokrát složité situace, kdy není hlídání a na děti jsou třeba už zkoušky dlouhé. Ale taky je to krásné. Děti se stávají přirozenou součástí naší party, hrají si, znají naše písničky. Já jsem byla v KaPrech vlastně první, kdo i přes narození dítěte z KaPrů neodešel. A pak se přidávali další a ukázalo se, že to jde.

Zdroj: Facebook KaPři

Jak byste popsali žánr, ve kterém skládáte písně nebo vytváříte aranže?

To je dost těžko zařaditelné. Snažíme se o stylovou pestrost. Takže folk, rock, pop, jazz, bigbeat, funky…

Vytváříte-li aranž pro píseň, která je pro všechny známá a aranží má již mnoho, jak k ní přistupujete? Jak tvoříte aranž u těchto písní?

Aranže jsou různé. Někdy to vychází víc od kapely – sejdeme se a začneme zkoušet a někoho něco třeba napadne. Někdy začínám od vícehlasu, někdy napíšu sólo pro nástroje, mám třeba rytmickou nebo žánrovou představu, ale je to vždy společné dílo, které se tvoří živě na místě 

Kterou píseň nebo písně jako kapela hrajete nejradši? 

Teď máme asi dost rádi píseň Lidé všech národů, k čemuž udělal aranž náš klávesák a všechny nás to baví. A pak taky písničku Náš Bůh.

K autorské tvorbě máte také blízko. Můžeme si ji poslechnout na vašem posledním CD Žalmění. Odkud přišel nápad na námět CD?

Začít zhudebňovat přímo texty z Písma byl nápad, který poprvé uspěl na CSM 2012 ve Žďáru nad Sázavou, kde jsem zhudebnila text z Písně písní a vznikla píseň Lásku neuhasí. Potom už začaly vznikat pomalu další písně, které byly zhudebněním žalmů. Ty se hodily ke mším svatým, které jsme vždy doprovázeli.

Jaké bylo nahrávání? 

Trochu náročné. Rozhodli jsme se pro rychlejší a výhodnější variantu, a to nahrávat živě v kostele. Znamenalo to větší soustředění, méně chyb a zimu. Pamatuji si, jak jsem byla zrovna nastydlá, a jaké to byly nervy, aby tam nebyly slyšet ty nosovky.

Jaké byly následně ohlasy na CD od posluchačů?

My jsme tehdy Žalměním žili, takže jsme dělali přímo koncerty Žalmění, hráli jsme to i na CSM v Olomouci a zájem byl. Je to ale určitě jiný druh hudby i aranží než běžné písničky. Je postavený na střídání antifony a textů žalmu, takže se hodí spíš k opakovanému poslechu třeba v autě, aby k posluchači dorazil i stěžejní význam textu. 

Budete hrát také na CSM v Hradci Králové. Jaké to pro kapelu bylo se dozvědět, že budete moct doprovázet svou hudbou takto velkou akci?

Pocity radosti, zodpovědnosti, obavy, výzva, motivace… to vše se asi v souvislosti s tím dá jmenovat.

Co si pro účastníky CSM připravujete?

Písničky, které by je bavily, a kterými by se mohli modlit. 

Víte již, jaký den budete CSM doprovázet?

Budeme hrát ve čtvrtek večer a v pátek dopoledne. 

Kde nyní nejčastěji hrajete, a kam si vás mohou lidi přijít poslechnout?

Hrajeme pravidelně ve farnosti Praha-Vinoř. Takže jednou za měsíc na mši v neděli. A pak tradičně každý rok 15. června, v den sv. Víta, doprovázíme mši svatou přímo v katedrále sv. Víta v Praze. 

Zdroj: KaPři