Člověk by řekl, že na dohodnutí pravidel stačí sobotní odpoledne, alespoň u skautských bojovek nebo táborového řádu to tak je. Z televize ale víme, že když se projednávají zákony, trvá to dlouhé měsíce, někdy i roky. A někdy se lidé nedohodnou ani za dva tisíce let, přestože mají knihy, z kterých vycházejí, přestože mají slova Mesiáše, přestože mají působení Ducha svatého. Možná se nedohodnou právě proto – nejde o to, kdy bude večerka nebo jak dlouhá bude pracovní doba – jde o naplňování Boží vůle, jde o spásu. To za pečlivé zpracování stojí. Když to tak berou lidé z různých názorových stran, stojí to ovšem nejen čas, ale i lidské osudy a životy.

Zdroj: Flickr.com

V rámci křesťanství už se naštěstí, minimálně v Evropě, nějakou dobu (ale ne moc dlouhou) navzájem alespoň nezabíjíme. To, že druhého považujeme za mýlícího se, ale dokážeme dávat najevo velmi tvrdě. Argumentujeme láskou a plodíme nenávist. Když se na chvíli zastavíme, doufáme, že Bůh vnímá naše dobré úmysly a opravdovost, s jakou se rveme za jeho věc, a ne bolest, kterou tím působíme. Vždyť být vlažný je špatné, tak jak můžeme jednat jinak?

Spory neprobíhají jen mezi jednotlivými křesťanskými církvemi, ale i v rámci jednotlivých církví. Se zrychlujícími se změnami ve společnosti se zvyšuje tlak na změny v církvích – a především tomu dopomáhá všeobecně přijímané pojetí lidských práv a demokracie. Můžeme mluvit do uspořádání společnosti, tak proč ne i jejích částí? Je jedno, jestli naše církev už je spravována synodním zřízením, nebo o tom pouze uvažuje. Nakonec i člověk, který nechce mít vlastní názor a chce s něčím prostě bez výhrad souhlasit, musí volit, s čím bude bez výhrad souhlasit - vždyť nejen učení církve a vyznání víry, ale i každá věta Bible má svá pojetí a výklady. Jde chápat doslovně či přeneseně, v kontextu toho či onoho.

A tak někdo klade důraz na Ježíšovu oběť za všechny, na jeho všeobjímající náruč, milosrdenství a odpuštění, jiný zase na lidskou zodpovědnost dodržovat předepsaná nařízení a na nutnost obstát před Božím spravedlivým soudem. A Ježíš sám nám to neulehčuje: ratolest, která nenese ovoce, bude odříznuta, vyhozena a spálena. Nehezká představa. A zároveň nám zakazuje se bát. Jak lze žít s vidinou, že mé plody budou shledány nedostatečnými, a přitom nemít strach? Vždyť mezi námi nepanuje shoda, na čem konkrétním v našich životech skutečně záleží. Jde o dokonalé dodržení desatera? Jak moc vadí, když na něco zapovězeného pouze pomyslím? Jde o projevování milosrdenství? Jde o laskavý trpělivý přístup, i když jinak nic velkolepého neudělám? Nebo o čas strávený modlitbami? A jakými, těmi oficiálními nebo těmi niternými? Jít do kostela v týdnu je žádoucí pro posílení vztahu s Bohem, nebo je to útěk před nároky, které na mě kladou vztahy s lidmi? Proč nám to Bůh neřekl jasně? Tak jasně, aby si Mirek nemohl myslet, že Bůh chce tohle, a Jenda, že Bůh chce něco jiného. Proč Duch svatý jednomu neřekne, že se plete?

Na tom, jak prožijeme svůj život, určitě záleží. V tom si knihy Písma neodporují a lidé se na tom také shodují. A jak to udělat, abychom dodrželi pravidla (pokud by se snad náhodou stalo, že jsme se nepřidali ke skupině se správným výkladem, snad Bůh ocení alespoň naši snahu o správné rozlišení a poctivost v převádění do konkrétních skutků) a přitom se nebáli o výsledek? Cestu nám ukazuje Ježíš sám. Neříká „To, že mě milujete, prokážete tím, že budete dodržovat má slova,“ ale „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo.“ Jestliže mě milujete, pak nemůžete dělat nic jiného, než co po vás chci. Když se budete snažit dívat na situace mýma očima, tak poznáte, co dělat. Nebojujte za mou věc, budujte náš vztah – tím mé věci prospějete nejvíc. Hledejte ten způsob života, který nebudí strach. Budete-li se mnou, bude ve vás pokoj – a tento pokoj, ne hlasitý křik, má naplnit zem. 

 

 

6. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 15,1-2.22-29
Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí.

Čtení ze Skutků apoštolů.
Někteří lidé přišli z Judska (do Antiochie) a poučovali bratry: "Nedáte-li se podle mojžíšského zvyku obřezat, nemůžete dojít spásy." Pavel a Barnabáš se však s nimi dostali do hádky a úporně se s nimi o to přeli. Bylo proto rozhodnuto, aby se kvůli této sporné otázce Pavel, Barnabáš a někteří z nich odebrali k apoštolům a starším do Jeruzaléma.
   Tehdy se apoštolové a starší spolu s celou církevní obcí rozhodli, že ze svého středu vyberou několik mužů a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie, totiž Judu, kterému říkali Barsabáš, a Silu - vedoucí muže mezi bratry. A po nich poslali toto psaní:
   "Apoštolové a starší posílají bratrský pozdrav bratrům v Antiochii, Sýrii a Kilíkii, obráceným z pohanství. Dověděli jsme se, že vás někteří lidé z našeho středu znepokojili a popletli svými řečmi, ačkoli k tomu nedostali od nás žádné pověření. My jsme se tedy nyní jednomyslně rozhodli, že vybereme některé muže a pošleme je k vám zároveň s naším drahým Barnabášem a Pavlem, lidmi, kteří nasadili svůj život pro našeho Pána Ježíše Krista. A tak jsme vypravili Judu a Silu, aby vám to vyložili ještě ústně.
   Rozhodl totiž Duch svatý i my, že vám nemá být ukládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí: vyvarovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, masa z udušených zvířat a smilstva. Budete-li se těchto věcí chránit, jednáte správně. Buďte zdrávi."

Žl 67(66),2-3.5.6+8
Odp.: Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! nebo: Aleluja.

Bože, bud' milostiv a žehnej nám, ukaž nám svou jasnou tvář, kéž se pozná na zemi, jak jednáš, kéž poznají všechny národy, jak zachraňuješ.
Odp.
Nechť se lidé radují a jásají, že soudíš národy spravedlivě a lidi na zemi řídíš.
Odp.
Ať tě, Bože, velebí národy, ať tě velebí kdekterý národ! Kéž nám Bůh žehná, ať ho ctí všechny končiny země!
Odp.

2. ČTENÍ Zj 21,10-14.22-23
Ukázal mi Svaté město, jak sestupuje z nebe.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
   Anděl mě přenesl v duchu na velikou a vysokou horu a ukázal mi Svaté město, Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha a září Boží vznešeností. Jiskřilo jako nejvzácnější kámen, jako křišťálově průhledný jaspis. Mělo silné a vysoké hradby s dvanácti branami, na nich dvanáct andělů a jména nadepsaná na nich jsou jména dvanácti izraelských kmenů. Tři brány ležely k východu, tři brány k severu, tři brány k jihu a tři brány k západu. Městské hradby mají jako základ dvanáct kamenů a na nich dvanáct jmen dvanácti Beránkových apoštolů.
   Chrám jsem v něm však nespatřil, neboť Pán Bůh vševládný a Beránek - to je jeho chrám. A toto město nemá zapotřebí ani slunečního, ani měsíčního světla, protože ho ozařuje Boží velebnost. Jeho světlem je Beránek.

EVANGELIUM Jan 14,23-29
Duch svatý připomene vám všechno, co jsem vám řekl já.

Slova svatého evangelia podle Jana.
Ježíš řekl svým učedníkům: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek. Kdo mě nemiluje, nezachovává moje slova. A přece slovo, které slyšíte, není moje, ale mého Otce, který mě poslal. To jsem k vám mluvil, dokud ještě zůstávám u vás. Ale Přímluvce, Duch svatý, kterého Otec pošle ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl já. Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne ten, který dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí. Slyšeli jste, že jsem vám řekl: 'Odcházím' a 'zase k vám přijdu'. Kdybyste mě milovali, radovali byste se, že jdu k Otci, neboť Otec je větší než já. Řekl jsem vám to už teď, dříve než se to stane, abyste uvěřili, až se to stane."