„Pas moje ovce.“ Všichni jsou ovce, jenom ty jsi pastýř. Ty jsi ten, kdo určuje, kam ovce půjdou, co je pro ně dobré a co jim škodí. Ty máš na starost, aby žádná z ovcí nešla svou vlastní cestou, aby všechny šly za tebou. Tak se do toho pusť a dělej to dobře. Ano, tohle pojetí Ježíšova pověření Šimona Petra známe.

Zdroj: flickr.com

Když se Ježíš ptá: „Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?“, nezjišťuje, jestli má Petr vynikající schopnosti, jestli je pilný a výkonnější než ostatní. Vždyť jen ten hodně miluje, komu bylo hodně odpuštěno. A Petrovi je co odpouštět. Chvástal, který třikrát zapřel. Není to tak dávno, Petrovi je ještě teď špatně při té vzpomínce. Tolik se bál. Neví, jestli miluje Ježíše víc než ostatní, ale určitě v tu noc miloval víc sebe než kohokoli jiného. Chtěl se dostat v pořádku domů, nechtěl být zajat a bičován, nechtěl riskovat smrt na kříži. A pak se strašně styděl a trápil se, že to Ježíši už nikdy nebude moci vysvětlit. Už nikdy s ním nebude moci mluvit, vždyť Ježíš neutekl a zemřel a on, Petr, byl srab a žije, ale vůbec na to není hrdý.

O to větší byla jeho radost, když zjistil, že to nebylo jeho poslední setkání s Ježíšem. Ježíš je tady a nevyčítá, je stejně milující a vstřícný jako předtím. Zradu svému příteli a žáku odpustil. Hanbu tak mohla nahradit vděčnost. Petr cítí velikou lásku k tomu, kdo se povznesl nad tak trapnou zradu. Tři zapření, tři otázky po lásce. S každou odpovědí se láme jedna obruč hříchu. Už nesvazuje. 

Ježíš se neryje v Petrových ranách. Neptá se „Jak se ti to stalo, co tě k tomu vedlo?“ Nezajímá se, jak to Petr plánuje odčinit, co udělá pro obnovení důvěry. Nežádá slib, že už se to nikdy nebude opakovat. Jen nabízí své přátelství. „Miluješ mě?“ Věříš mi, že jsem tě neodsoudil, že tě neodmítám, že to tys udělal krok stranou, ale já jsem tu stále pro tebe?

Petrovo přitakání je předpokladem pro svěření Ježíšova stáda do jeho rukou. Ne jeho vynikající manažerské schopnosti, teologické znalosti, rozhodnost při řešení konfliktních situací. Předpokladem pro úřad pastýře je uvědomění si vlastní hříšnosti a schopnost přijetí odpuštění. A když se Ježíš ptá „Miluješ mě více než tito?“, ptá se „Uvědomuješ si, že jsi hříšnější než tito?“ Uvědomuješ si, že ses chvástal a nedostál svým slovům, žes mě zapřel? Uvědomuješ si, že ti tvou zbabělost bez výčitek odpouštím? Jsi připraven se stejně chovat ty k ostatním?

Tvar pastýřské hole znají všichni, i ti, kdo nikdy nebyli v kostele. Na svatého Mikuláše obalují alobalem její zakroucený konec. Někdy zbytečně moc zakroucený. Pastýřská hůl není ekvivalentem té z pořekadla „Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde“. Neslouží k trestání ovcí. Slouží k obraně stáda a především k záchraně ovcí, které někam spadly – proto je na jedné straně zahnutá. Právě tak zahnutá, aby ovci bezpečně dostala z nebezpečí ven. S touto holí se znázorňuje Ježíš jako Dobrý pastýř. Hůl je zde symbolem lásky a připravenosti každou jednotlivou ovci hledat a zachránit, přivádět ji zpět do milující náruče. Tento úkol Ježíš Petrovi svěřuje. Tento úkol přijímá každý, kdo se staví do role pastýře.

Ježíš své stádo svěřuje tomu, kdo padl; v naději, že takový člověk bude mít pochopení pro pády jiných. Nechává ho pocítit velkou lásku, aby tuto lásku mohl předávat dál. „Šimone, synu Janův, uvědomuješ si, že jsi větší hříšník než tito? Pokud ano, můžeš se starat o mé ovce.“

 


 

3. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 5,27b-32.40b-41
My jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý.
Čtení ze Skutků apoštolů.
   Velekněz začal apoštoly vyslýchat: "Přísně jsme vám přece zakázali, že v tom jménu už nesmíte učit. Přesto však Jeruzalém je plný toho vašeho učení a chcete na nás přivolat pomstu za krev onoho člověka."
   Ale Petr a ostatní apoštolové na to řekli: "Více je třeba poslouchat Boha než lidi. Bůh našich otců vzkřísil Ježíše, když vy jste ho pověsili na dřevo a zabili. Ale Bůh ho povýšil po své pravici jako vůdce a spasitele, aby Izraeli dopřál obrácení a odpuštění hříchů. A my jsme svědky těchto událostí, stejně i Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají."
   Dali apoštoly zbičovat a zakázali jim mluvit ve jménu Ježíšově. Pak je propustili. A oni odcházeli z velerady s radostí, že směli pro to jméno trpět příkoří.

Žl 30 (29),2+4.5+6.11+12a+13b
Odp.: Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. nebo: Aleluja.

Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil, nedopřál jsi, aby se nade mnou radovali moji nepřátelé. Hospodine, z podsvětí jsi vyvedl mou duši, zachovals mi život mezi těmi, kteří do hrobu klesli.
Odp. Zpívejte Hospodinu, jeho zbožní, a vzdávejte díky jeho svatému jménu! Vždyť jeho hněv trvá chvíli, ale jeho laskavost po celý život, zvečera se uhostí pláč, zjitra však jásot.
Odp. Slyš, Hospodine, a smiluj se nade mnou, pomoz mi, Hospodine! Můj nářek jsi obrátil v tanec, Hospodine, můj Bože, chci tě chválit navěky!
Odp.

2. ČTENÍ Zj 5,11-14
Beránek, který byl zabít, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
   Já, Jan, měl jsem vidění a uslyšel jsem hlas velkého množství andělů shromážděných kolem trůnu, bytostí a starců, bylo jich na milióny a stamilióny - a volali silným hlasem: "Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost a sílu, čest, slávu i chválu! "
   A všechno tvorstvo na nebi, na zemi, v podsvětí i na moři, a vše, co je v nich, jsem slyšel volat: "Tomu, který sedí na trůně, i Beránkovi přísluší chvála, čest, sláva i moc na věčné věky!" Tu ony čtyři bytosti přidaly: "Amen!" a starci padli na tvář a poklonili se.
b
EVANGELIUM Jan 21,1-19
Ježíš vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.

Slova svatého evangelia podle Jana.
   Ježíš se znovu zjevil svým učedníkům, a to u Tiberiadského moře. Zjevil se takto:
   Byli pohromadě Šimon Petr, Tomáš zvaný Blíženec, Natanael z galilejské Kány, synové Zebedeovi a ještě jiní dva z jeho učedníků. Šimon Petr jim řekl: "Půjdu lovit ryby." Odpověděli mu: "I my půjdeme s tebou." Vyšli tedy a vstoupili na loď, ale tu noc nic nechytili.
   Když už nastávalo ráno, stál Ježíš na břehu, ale učedníci nevěděli, že je to on.
   Ježíš se jich zeptal: "Dítky, nemáte něco k jídlu?" Odpověděli mu: "Nemáme."
   On jim řekl: "Hoďte síť na pravou stranu lodi, a najdete." Hodili ji tedy, a nemohli ji už ani utáhnout pro množství ryb.
Tu onen učedník, kterého Ježíš miloval, řekl Petrovi: "Pán je to!" Jakmile Šimon Petr uslyšel, že je to Pán, přehodil přes sebe svrchní šaty - byl totiž oblečen jen nalehko - a skočil do moře. Ostatní učedníci dojeli s lodí - nebyli od země daleko, jen tak asi dvě stě loket, a táhli síť s rybami.
   Když vystoupili na zem, viděli tam žhavé uhlí a na něm položenou rybu a vedle chléb. Ježíš jim řekl: "Přineste několik ryb, které jste právě chytili." Šimon Petr vystoupil a táhl na zem síť plnou velkých ryb, bylo jich stotřiapadesát. A přesto, že jich bylo tolik, síť se neprotrhla. Ježíš je vyzval: "Pojďte snídat!" Nikdo z učedníků se ho neodvážil zeptat: "Kdo jsi?" Věděli, že je to Pán. Ježíš přistoupil, vzal chléb a dal jim, stejně i rybu.
   To bylo už potřetí, co se Ježíš zjevil učedníkům po svém zmrtvýchvstání.
   Když posnídali, zeptal se Ježíš Šimona Petra: "Šimone, synu Janův, miluješ mě více než tito?"
   Odpověděl mu: "Ano, Pane, ty víš, že tě miluji." Ježíš mu řekl: "Pas mé beránky."
Podruhé se ho zeptal: "Šimone, synu Janův, miluješ mě?" Odpověděl mu: "Ano; Pane, ty víš, že té miluji."
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce."
   Zeptal se ho potřetí: "Šimone, synu Janův, miluješ mé?”
   Petr se zarmoutil, že se ho potřetí zeptal: "Miluješ mě?", a odpověděl mu: "Pane, ty víš všechno - ty víš, že tě miluji.
   Ježíš mu řekl: "Pas moje ovce. Amen, amen, pravím ti: Dokud jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodils, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš ruce, a jiný tě přepásá a povede, kam nechceš."
   To řekl, aby naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovech ho vyzval: "Následuj mě! "