Teploty se vyšplhaly nad dvacítku, zahrádkáři se vrtají v hlíně od svítání do soumraku, turisté oprašují letní výbavu… a o matky malých dětí se pokouší infarkt. Pro mnohé začínají nejnáročnější čtyři měsíce v roce. Závěrečné písemky ve škole kombinované s neustálými změnami rozvrhu kvůli focení a výletům, přihlášky na tábory, organizace prázdnin a do toho spousta dobrovolně-povinných akcí pro děti s rodiči. Pojďme si říct, jak jsme na tom a jestli jsme na něco nezapomněli (i, protože připouštíme i možnost angažovaných tatínků 😉).

Zdroj: Flickr.com

Zkusme si sepsat, co nás čeká, ať na něco nezapomeneme nebo si to neuvědomíme příliš pozdě.

Přihlášení na tábory. Leckde disciplína v rychlém klikání myší v polovině ledna, ale snad není tak kritická situace všude. Navíc ne každý chce děti posílat na komerční tábory. Pro děti i klid rodičů je lepší, když děti jednou na tábor s někým, koho celoročně znají. Nejlepší jsou tábory farní, které většinou vedou naši známí, konají se ve známém prostředí a děti jsou tam se sourozenci a kamarády. Navíc to bývá nejlevnější verze, což také není k zahození.

Pak je tu možnost skautských táborů, kde se s účastí počítá automaticky, pokud je dítě členem oddílu. Splňují nároky na známost kolektivu, za vedoucí ručí celkem spolehlivá organizace. Většinou se po nás chce nějaká angažovanost, udělat s dětmi táborovou zkoušku, sehnat vybavení a často i přijet pomoci tábor postavit a zbourat. Pokud jsme dítě dali do skauta, je to samozřejmost.

Tábory, ať už pobytové nebo příměstské, nabízejí i různé kroužky. Tam už musíme uvážit, na co nám stačí finance, zda je účast našeho dítěte potřebná vzhledem k fungování skupiny. U sportovních týmů dítěti spíš uškodíme, když ho na tábor nepošleme, u výtvarného kroužku to můžeme nejspíš nechat na dítěti. 

Pokud nám po naplánování táborů stále chybí dny dovolené, můžeme zkusit to, co jsme doporučovali loni v článku - vytvořit si vlastní příměstský tábor. Domluvit se na faře (ve skautské klubovně, klubu seniorů…), zda by nám nepůjčili prostory, a buď sehnat nějaké mládežníky, kteří by si chtěli něco přivydělat, nebo se domluvit s dalšími rodiči a rozdělit si služby. Pět rodin - to může být jeden den s dětmi a čtyři v práci, to už jde. Smysl to má ale i s jednou jedinou spřátelenou rodinou. Společně můžeme naplánovat program a u dětí se vystřídat. Jednou mohou jít maminky s dětmi na koupaliště a tatínkové mohou do práce. Další den mohou vzít tatínkové děti na cyklovýlet a do práce mohou maminky. Děti budou mít každý den jiný program v jiném složení a zmenší se pravděpodobnost, že děti skončí s pocitem „týden jsme se nudili doma“ a rodiče „týden dovolené v háji, byli jsme doma a ani se nic neudělalo“.

Pokud máme v plánu hodně dnů doma nebo na chalupě bez speciálního programu, můžeme si předem udělat vytvořit seznam, co bychom rádi v létě podnikli. Výpravu na zmrzlinu do nové cukrárny, postavení týpka z bambusových tyček a starých prostěradel, návštěvu aquaparku, sledování celé série nějakého seriálu, upečení koláče, který nám loni na návštěvě tak chutnal. O prázdninách pak můžeme vybírat a odškrtávat a mít dobrý pocit, že jsme si „něco splnili“. 

Co lze podniknout o prázdninách, když máme volný den:

  • Jít na samosběr jahod a pak si udělat domácí jahodovou zmrzlinu nebo koláč.
  • Strávit celý den v aquaparku a vyzkoušet co nejvíc atrakcí.
  • Navštívit hrad a přečíst si o jeho historii.
  • Se staršími dětmi si sepsat, co si pamatují jako nejvýraznější zážitek v každém roce svého života.
  • Vyrazit na nějaké místo, ale vzít si do auta mapu a podle toho, co v ní najdeme nebo co uvidíme měnit směr – objevit zříceniny, kostelíky nebo studánky, u kterých jsme nikdy nebyli.
  • Postavit si na zahradě stan nebo bunkr z tyčí a starých prostěradel.
  • Vybrat fotky z první poloviny roku do vánočního kalendáře nebo fotoknihy.
  • Najít hezké místo u potoka a pouštět lodičky z papíru.
  • Uspořádat vodní bitvu se stříkacími pistolemi.
  • V deštivém týdnu si každý den pustit díl seriálu, který měli rodiče rádi jako malí (pozor na možnost zničení hezkých vzpomínek).
  • Udělat obraz z různobarevných listů a květů, vyfotit ho a poslat jako přání (nebo dát s přáním hezkého léta na facebook).
  • Zkusit projít co nejdelší úsek potokem a dívat se na krajinu z jeho řečiště.
  • Zajít do cukrárny a v dalších dnech se pokusit doma připravit zákusky, které nám nejvíc chutnaly.
  • Navštívit místo, kolem kterého projíždíme po cestě na chalupu nebo za babičkou, které v nás budí zvědavost, ale nikdy jsme k němu nezabočili, protože nebyl čas.
  • Uspořádat si fotky z loňského roku.
  • Vyrobit si doma domácí zmrzlinu (na ovocné dřeně stačí mixér, není potřeba zmrzlinovač).
  • V tropické noci přespat na zahradě nebo na balkoně.
  • Na balicí papír vepsat historii rodiny třeba od roku 1945. Ukázat dětem na časové ose, kdy se narodili prarodiče a kdy rodiče.
  • Jet alespoň na jeden den na vodu.
  • Odjet do města, kde jsme ještě nikdy nebyli, a zkusit ho co nejvíc prozkoumat.
  • Vyčistit aktovky a připravit věci na první týden školy – prvního září si budeme blahopřát, že jsme byli prozíraví.

Už teď je dobré si také namalovat tabulku, kdo kdy kde má během prázdnin být, a zkontrolovat si, že jsme na žádnou akci, na kterou jsme se těšili, nezapomněli. V práci si musíme požádat o dovolenou, případně změnit plány, pokud nám dovolenou v zamýšleném termínu nedají. U táborů je nutné pohlídat si přihlášky, zaplacení a případné podmínky účasti, návaznost na jiné akce (většinou nejde přijet později nebo odjet dřív). Potvrzení od lékaře je dobré si ofotit a uložit. Platí dva roky na všechny tábory, školy v přírodě a hory a někdy stačí jen kopie. Po každé akci je třeba si ho vyžádat zpět a pečlivě uložit. U rodinné dovolené je také nejvyšší čas mít zajištěné rezervace (případně ověřit, že se na straně ubytovatele nic nezměnilo – letos je to pravděpodobnější než jindy). Pokud se chystáme do zahraničí, je poslední chvíle nechat si udělat pasy v normálním termínu a zbytečně neplatit. Budeme-li se pohybovat jen v rámci EU, stačí i dětem pouze občanské průkazy, které lze vystavit dětem jakéhokoli věku. Podle toho, jak náročné u nás bývá balení, musíme nechat prostor mezi akcemi, případně zajistit na tu chvíli pro děti pobyt třeba u babičky, aby zbytečně nepřekážely a nenudily se. 

Na tábory, ale nejen na ne, je třeba začít shánět vybavení. Možná se zdá, že je ještě čas, ale rozhodně je lepší to řešit teď než za měsíc; ono nám stejně něco k zařizování zbyde. Pomalu si můžeme v hlavě vybírat obnošená trika, tepláky a kalhoty, které nás nebude mrzet poslat s dětmi na tábor a riskovat, že už se nám domů nevrátí. Pokud je třeba shánět kostýmy na tábor, víc času už také mít nebudeme. Teď je ještě prostor se domluvit, že nám někdo s ušitím kouzelnického pláště pomůže. Leccos můžeme sehnat na blešácích, které se teď hojně konají. A co neseženeme v okolí, to můžeme zkusit sehnat v sekáčích internetových. Dřív byl oblíbený Mimibazar, dneska jeho roli převzal Vinted – snadno tam lze najít konkrétní věc (značku, velikost, barvu). U věcí na jednorázové použití je to lepší volba než kupování nového výrobku.

Věci, které děti běžně nepoužívají a o prázdninách je potřebují, takže je třeba zjistit, zda z nich nevyrostly nebo jsme je někomu nepůjčili:

  • Pláštěnka
  • Holinky
  • Plavky
  • Oblečení na turistiku
  • Spacák a karimatka
  • Ešus, plecháček, cestovní příbor

Připravit si můžeme i hygienické potřeby, protože děti s sebou budou potřebovat pastu, mýdlo, šampon a nebudeme jim chtít dávat velká balení. Včas můžeme odložit tubu zubní pasty, když je v ní tak akorát pasty na týden nebo dva tábora, nebo si schovat lahvičku od barvy na vlasy a přelít do ní trochu šamponu, abychom zbytečně nemuseli kupovat drahé malé balení. Stejně tak je možné odložit si použitý, ale stále použitelný kartáček, pokud posíláme dítě pod stan a víme, že po táboře kartáček, nebude-li ztracen, stejně vyhodíme. Podobně můžeme využít napůl vymydlené mýdlo.

Když už jsme u shánění věcí, můžeme si v předstihu sepsat, co nás čeká za akce v červnu, na kterých se očekává, že něco doneseme. Někam je třeba přinést občerstvení, někam dárky pro vyučující. Pokud děti chtějí samy něco tvořit, můžeme využít ještě relativně volné víkendy. Bonboniéra koupená 29. června v samoobsluze nás sice zachrání, ale třeba bychom to mohli letos zvládnout jinak. Jestliže patříme k těm, kdo po covidu neuklidili šicí stroj, můžeme třeba ušít nákupní nebo kosmetické tašky a spolu s dětmi je ozdobit, případně naplnit pochutinami. Pokud nejsme natolik kreativní, mohou děti ozdobit koupený hrneček (fixy na keramiku seženete v papírnictví) a do něj dát třeba pralinky. Kdo preferuje hmotné dary, může pořídit vybavení na léto: do chladící tašky dát opalovací krém, sluneční brýle, vějíř nebo osvěžující sprej. A nezapomeňme, že poslední den školy potřebujeme také pevné desky A4, můžeme si je dát rovnou na stejnou hromádku.

A až šťastně přežijeme konec školního roku a děti odjedou na první tábor, je čas vybalit jim aktovku, zkontrolovat, zda nikde nezůstala nedojedená poslední svačina nebo propocené tenisky pečlivě zabalené do igelitového pytlíku, a máme pár dní na oddech. Další kolo zařizování nám začne, až v srpnu přivezou do nákupních center sešity a obaly a bude třeba vyrazit na velký nákup. A také do některých kroužků je třeba děti přihlásit ještě před začátkem školního roku (někde chtějí vědět, zda pokračujete, už během června - zapomenout poslat e-mail pak může být problém). 

Léto trvá tři měsíce, ale jestli tam najdeme dva týdny klidu, můžeme si blahopřát. Snad to alespoň zvládneme bez velkých průšvihů. Nebo už vidíte, na co jsme zapomněli? Co už máte nachystáno vy? A na co se v létě nejvíc těšíte?