„My se máme rádi. Milujeme se. Láska se nedá svázat pravidly. To přece každý musí pochopit. Láska je nad pravidla.“ Slyšíme to z filmů, čteme to v románech, a když máme smůlu, slyšíme to i naživo. Když to říká kamarádka, lze jí upozornit, že se pravděpodobně řítí do průšvihu. Když vám to říká váš vlastní partner a vysvětluje tím, proč za chvíli odjede a už se nevrátí, pravděpodobně budete mít pro veškerou lásku dost málo pochopení. Ona k vám taky milosrdná není.

Zdroj: Flickr.com

Slovo láska je zřejmě nejnadužívanější slovo vůbec. Používá se pro leccos, často v protichůdných významech. Slouží jako poslední argument, na který už není co říct. Je to přeci ten nejsvatější cit, cíl všeho konání, a tedy mu vše musí sloužit. Nic, co brání lásce, nemůže obstát. Navíc je to emoce, věc neviditelná, neměřitelná, zcela subjektivní. Jako se děti vymlouvají, že je bolí hlavička nebo bříško, a nelze jim dokázat, že blufují, tak tvrdí-li někdo, že miluje nebo se zamiloval, nezjistíme, co opravdu cítí. Často se lidé klamou sami – myslí si, že milují druhého, a přitom na něm milují jen jedinou věc, milují něco, co jde s druhým podnikat, milují jen sami sebe a druhý jim dává to, co chtějí.

Ještěže Ježíš při své výzvě k milování neříká „bezhlavě“, ale „jako já vás“. A Ježíš miloval hodně, ale rozhodně ne bezhlavě. Šel do krajnosti, ale oběť přinášel především sám. Ano, nějaké rodiny asi rozbil. Možná se ani nepovedlo vše vysvětlit; kdo ví, kolik židovských matek se kvůli němu utrápilo, neboť přišly o své syny. Potulný kazatel, odsouzený k potupné smrti. Jen pomyslete, co asi vyváděl. A milovaný syn, který do té doby spořádaně živil rodinu, ani poté neprozřel, nevrátil se pokorně domů a netoulal se už jen po okolí, dokonce odešel do cizích zemí. Takový nerozum.

Ano, láska je někdy krutá. Ale ta Ježíšova není sebestředná. Pokud někomu působí bolest, není to proto, že na bolesti toho člověka nezáleží. Ježíšova láska s bolestí počítá. Není to zamilovanost, která trvá, jen dokud nenarazí na první problém. Není to láska, která žije, dokud mi je dobře. Je to láska, která bolest začleňuje a dává jí smysl. V románu Jana Dobraczyńského Listy Nikodémovy vypravěč mluví s betlémskou ženou, jejíž syn byl zabit Herodovými vojáky. Předpokládá, že žena musí Ježíše velmi nenávidět, když kvůli němu přišla o syna. Žena tuto myšlenku vyvrací: Je hrdá. Je to, jako by její syn měl podíl na všech uzdraveních, které Ježíš vykonal. 

I my se někdy musíme kvůli Ježíši lecčehos vzdát. Nechceme-li zradit jeho lásku, musíme pečlivě rozlišovat, čemu ve svém životě říkáme láska my. Zamilovanost to není a sebestředná láska také ne. Není to ani obecný pozitivní přístup k lidem a ke světu. Ježíš říká „Milujte se navzájem.“ Ty, Pepíku, miluj tady Martina. Ano, vím, že fandí jinému fotbalovému klubu, že poslouchá nemožnou muziku, po výletě se nemeje a tak divně vyslovuje „r“. Nemusíš s ním souhlasit a nemusíš z něj být nadšený. Miluj ho, jako já miluju Tebe. Já chci, abys svůj život nepromarnil, abys věřil mému Otci, že to s tebou myslí dobře, abys mu naslouchal a každý svůj krok dělal před jeho tváří. Jsem ochoten pro to umřít, abys pochopil, že je to důležité a že je to pravda. Takhle miluj Martina, co někdy zrovna nevoní a ráčkuje a neskutečně tě tím vytáčí. Nestůj mezi ním a Bohem. Snaž se v každé chvíli myslet na to, že lidé se o Bohu dozvědí jen skrze jiné lidi. Jsi zodpovědný za to, jestli jiní uvidí Boha. To je láska. Používej to slovo opatrně. Nesnižuj jeho cenu. Nesnižuj cenu svého života tím, že ho naplníš plytkými emocemi. Tvůj život má cenu, pokud vede k Bohu. Láska je, že k Bohu půjdeš s ostatními lidmi.

 

 


 

 

5. neděle velikonoční

1. ČTENÍ Sk 14,21b-27
Svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal.

Čtení ze Skutků apoštolů.
    Pavel a Barnabáš se vrátili do Lystry, Ikónia a do Antiochie. Utvrzovali tam učedníky a povzbuzovali je, aby byli ve víře vytrvalí, protože do Božího království vejdeme jen tehdy, když hodně vytrpíme. V jednotlivých církevních obcích jim po modlitbě a postu ustanovili starší a poručili je Pánu, v kterého uvěřili.
    Potom prošli Pisídií do Pamfýlie a hlásali slovo Páně v Perge. Pak odešli do Atálie. Odtamtud odpluli lodí do Antiochie, kde byli kdysi doporučeni milosti Boží k dílu, které teď ukončili.
    Když tam přišli, svolali církevní obec a vypravovali, co všechno Bůh s nimi vykonal a jak otevřel bránu k víře pohanům.

Žl 145(144),8-9.10-11.12-13ab Odp.: srv. 1
Odp.: Budu velebit tvé jméno, můj Bože, králi. nebo: Aleluja.

Milosrdný a milostivý je Hospodin, shovívavý a plný lásky. Dobrotivý je Hospodin ke všem a soucit má se všemi svými tvory.
Odp.
Ať tě chválí, Hospodine, všechna tvá díla a tvoji zbožní ať tě velebí. Ať vypravují o slávě tvého království, ať mluví o tvé síle.
Odp.
Aby poučili lidi o tvé moci, o slávě tvé vznešené říše. Tvé království je království všech věků a tvá vláda trvá po všechna pokolení.
Odp.

2. ČTENÍ Zj 21,1-5a
Bůh jim setře každou slzu s očí.

Čtení z knihy Zjevení svatého apoštola Jana.
    Já, Jan, spatřil jsem nová nebesa a novou zemi - dřívější nebesa a dřívější země zmizely, ani moře už není.
    A uviděl jsem svaté město, nový Jeruzalém, jak sestupuje z nebe od Boha; bylo vystrojeno jako nevěsta okrášlená pro svého ženicha. A uslyšel jsem od trůnu mohutný hlas: "Hle - Boží stan mezi lidmi! Bůh bude s nimi přebývat; oni budou jeho lidem, a on - Bůh s nimi - bude jejich Bohem. On jim setře každou slzu s očí: nebude už smrti ani zármutku, nářku ani bolesti už nebude, protože starý svět pominul."
    A ten, který seděl na trůně, řekl: "Hle - všechno tvořím nové!"

EVANGELIUM Jan 13,31-33a.34-35
Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem.

Slova svatého evangelia podle Jana.
    Když Jidáš odešel, Ježíš řekl:
    "Nyní je oslaven Syn člověka a Bůh je oslaven v něm. Je-li Bůh v něm oslaven, oslaví Bůh i jeho v sobě, a hned ho oslaví.
    Dítky, jen krátký čas jsem s vámi. Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem."