Názorů je okolo nás spousta. V dobách internetu, diskuzí a sociálních sítí je velmi snadné podělit se o svůj názor s ostatními. Stejně tak je snadné dostat se do konfliktu s někým, kdo si myslí něco jiného. Při komunikaci s cizími lidmi je velmi snadné nechat to být, ale pokud se dostaneme do konfliktu s někým blízkým, je potřeba snažit se situaci vyřešit a dobrat se nějakého závěru.

Zdroj: Pixabay.com

Konflikty k životu patří

Ve snaze vyhnout se konfliktu můžeme mít tendenci dělat všechno proto, abychom si s druhým rozuměli. V takové situaci raději všem ustupujeme a navenek souhlasíme i s tím, co odporuje našemu přesvědčení. To může vygradovat až k tomu, že neřekneme svůj názor ani v případě, kdy jednání druhého považujeme za nevhodné, či dokonce za nebezpečné.

Můžeme se ale dostat i do opačné situace, kdy svůj názor budeme prosazovat za každou cenu, aniž bychom byli schopni druhého vyslechnout, nebo uznat, že jsme se pletli. Neschopnost přijmout názor někoho druhého a bezohledné prosazování vlastního názoru může být dokonce považováno za agresi.

Konflikty k našemu životu patří. I když se budeme snažit sebevíc, občas prostě narazíme na něco, na čem se s druhými neshodneme. Zdravou zlatou střední cestou je schopnost nebát říct svůj názor a umět ho obhájit, ale zároveň si dokázat vyslechnout názor někoho jiného, respektovat ho či uznat, že jsme se mýlili. 

Naslouchat

Naslouchat je těžké především v okamžiku, kdy dojde k nějakému konfliktu. To pak můžeme mít chuť druhého přesvědčovat svými argumenty, nepustit ho ke slovu a dokázat mu, že on se plete a pravdu máme my. Konflikt, ve kterém nejsme schopni naslouchat, ale nikdy nemůže dopadnout důstojným vyřešením. Spousta nedorozumění je způsobena právě tím, že něco zaslechneme a předpokládáme, aniž bychom pátrali po tom, jak to vlastně bylo myšleno. Kolikrát stačí na chvilku zavřít pusu a poslouchat, co druhý říká, popřípadě se zeptat a sporné věci si vyjasnit.

Mluvit o sobě

Žádná smysluplná konverzace nikdy nevzejde z toho, když budeme druhého obviňovat, že on se plete, že on něco dělá špatně, on něčemu nerozumí... Pravděpodobně i náš názorový oponent okamžitě přejde do podobného tónu a ve výsledku na sebe akorát budeme navzájem pokřikovat, kdo je horší. Místo obviňování mnohem lépe vyzní, když budu mluvit o tom, jak situaci vnímám já. Stačí jen v klidu začít třeba tím: „Nepřijde mi to jako dobré řešení, protože… Já si myslím, že… Mám pocit, že...“

Nezneužívat slabá místa

Ačkoliv s námi při hádce cloumají emoce, je potřeba udržet je na uzdě. Můžeme mít pocit, že když vytáhneme nějakou starou křivdu nebo slabé místo toho druhého, argumentačně nám to pomůže. Právě naopak. Druhému ublížíme, zraníme ho a možná dokonce naštveme, čímž si značně ztížíme šance na rozumnou domluvu a řešení konfliktu. Možná jsme zrovna rozhádaní a nemůžeme se dohodnout, ale to nás neopravňuje chovat se bezohledně. Aby mohl být konflikt vyřešen konstruktivně, je důležité soustředit se na to, co se děje a v čem onen problém spočívá. Že se někdo před deseti lety spletl nebo se mu něco nepovedlo, není potřeba znovu vytahovat.

Podívat se na situaci pohledem toho druhého

Řada konfliktů vzniká tím, že máme pocit, že náš nápad či názor je nejlepší a nejsprávnější a nejsme schopni pochopit, proč si druzí myslí něco jiného, když je to podle nás celé úplně jasné. Opět se ale stačí zastavit a zamyslet se, proč mají odlišný názor. Možná mají jiné životní zkušenosti, proto vidí v celé situaci nějaké další aspekty, které mohou být problematické... A pokud na příčinu odlišných názorů nemůžeme přijít sami, stačí se jen zeptat. Když se pokusíme pochopit, proč si druzí myslí něco jiného, bude se mám snáz hledat nějaké řešení.

Nepřenášet konflikt na ostatní

Konflikt, který vznikl mezi několika členy sociální skupiny (společenství mládeže, schola, třída...), může nabourat vztahy mezi všemi členy, a to i mezi těmi, kterých se samotný konflikt netýká. Pro celou skupinu pak přichází velmi nepříjemná situace, kdy se rozhádaní lidé snaží na svoji stranu přetáhnout dosud nezapojené členy. Pokud se jedná o osobní spor, měli by si ho mezi sebou vyřešit především ti, kterých se týká, a nezatahovat do celého konfliktu ostatní. Pokud jde o záležitost, která se týká skupiny jako celku, je potřeba řešit ji společně. K tomu může dojít na setkání, kde se všichni otevřeně, bez nějakého skrytého ovlivňování a pomlouvání, seznámí se situací a jednotlivými názory, budou se moci vyjádřit a společně rozhodnout třeba hlasováním.

Nesnažit se vyhrát

Konflikt není soutěž, ve které musíme za každou cenu zvítězit. Měli bychom raději usilovat o to, abychom přišli s nějakým závěrem či kompromisem, který bude správný a bude vyhovovat všem. Někdy takové řešení možné není a celá záležitost může skončit tím, že má každá strana jiný názor. I to je v pořádku. Můžeme druhému říct, co a proč si myslíme a popovídat si o tom, ale ve výsledku svůj názor nikomu vnutit nemůžeme. Stejně tak by nikdo neměl za každou cenu nutit svůj názor nám.

Názor se může změnit

Je v pořádku změnit názor, uznat, že jsme se spletli, nebo říct, že něco nevíme nebo něčemu nerozumíme. Nikdo není dokonalý a každý čas od času chybuje. Někdy se stane, že si na něco uděláme názor, ale protože v tu chvíli třeba nemáme všechny podstatné informace nebo něco špatně pochopíme, časem se náš názor změní. Známkou dospělosti je pak schopnost přiznat chybu, když se spleteme, a dokázat se omluvit za případné problémy. Hloupé by naopak bylo zarputile trvat na svém názoru, který se ukázal jako mylný, jen proto, že si nedokážeme přiznat vlastní chybu.

 

Článek vznikl ve spolupráci s časopisem IN! dívčí svět.